Alois Pekárek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Mons. Alois Pekárek
Narození 22. ledna 1915
Radešínská Svratka
Úmrtí 14. listopadu 1999 (ve věku 84 let)
Rajhrad
Místo pohřbení Rajhrad
Povolání spisovatel a katolický kněz
Ocenění Slavnostní plaketa k výročí založení třebíčského kláštera 1101–2001
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Alois Pekárek (22. ledna 1915 Radešínská Svratka14. listopadu 1999 Rajhrad) byl český římskokatolický duchovní. Prošel celkem 23 působišti v brněnské diecézi. Vězněn byl jak nacisty, tak komunisty.

Život[editovat | editovat zdroj]

Alois Pekárek se narodil v Radešínské Svratce do početné rodiny. Středního vzdělání nabyl v Novém Městě na Moravě. V letech 19331938 vystudoval teologii v brněnském alumnátu. Vysvěcen na kněze byl dne 5. července 1938. Duchovní službu nastoupil jako kaplan v Žarošicích. Pak působil v Chrlicích (v ústavu nevidomých), v Telnici, v Brně-Husovicích a u svatého Jakuba. Druhou polovinu druhé světové války strávil v Kuřimi (19431945). Ke konci války byl zatčen gestapem a v Černé Hoře odsouzen vojenským soudem k trestu smrti pro napomáhání dezercím a pro vzbuzování kapitulantských nálad. Intervencí kněžny Salmové nebyl trest vykonán a Pekárek byl internován na rájeckém zámku.

Po válce Pekárek působil dva roky jako katecheta v Blansku, pak od roku 1947 jako farář v Bořitově. Pokusil se o vysokoškolská studia, byl však po necelých dvou letech z filozofické fakulty vyloučen. Roku 1949 byl odsouzen k čtyřem rokům vězení za sdružování proti republice. Během tří let vězení prošel věznicemi v Brně, Znojmě, v Praze na Pankráci, v Mladé Boleslavi a v Kolíně. Po svém propuštění byl administrátorem na několika místech jihozápadní Moravy (Vysoké Studnice, Jamné, Fryšava, Vémyslice, Sulkovec, Ruda, Velké Meziříčí, Brno-Bystrc, Vranov nad Dyjí a Lančov).[1] Roku 1988 byl poslán do důchodu do hornoújezdské farnosti. Odtud byl brzy povolán jako pomocný kněz do Jaroměřic nad Rokytnou.

V srpnu 1990 převzal duchovní správu v Třebíči-zámku. Zde působil po tři roky. Během posledního z nich ho papež Jan Pavel II. jmenoval svým kaplanem (monsignore). Téhož roku začalo třebíčské nakladatelství FiBox vydávat Pekárkovy homilie, zachycené na magnetofonových páskách, v knižní podobě. Pekárek je měl za „drobečky slova Božího a lidské moudrosti, které mohou být užitečné“.[1] Poslední fázi života strávil v klášteře těšitelek v Rajhradě u Brna. Zde také 14. listopadu 1999 zemřel a byl i pochován.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b PEKÁREK, Alois. Hořící srdce. Cyklus B. 1. vyd. Třebíč: FiBox, 1994. 295 s. ISBN 80-85571-04-8. S. 282. 
  2. Nejen skvělý kněz, ale i člověk. Horácké noviny. 11. 1999, roč. 10, čís. 92, s. 5. ISSN 1212-222X. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEKÁREK, Alois. Hořící srdce. Cyklus C. 1. vyd. Třebíč: FiBox, 1993. 214 s. ISBN 80-85571-02-1. 
  • PEKÁREK, Alois. Hořící srdce. Cyklus A. 1. vyd. Třebíč: FiBox, 1994. 255 s. ISBN 80-85571-03-X. 
  • PEKÁREK, Alois. Hořící srdce. Cyklus B. 1. vyd. Třebíč: FiBox, 1994. 295 s. ISBN 80-85571-04-8. 
  • PEKÁREK, Alois. Hořící srdce. Příležitostné promluvy. 1. vyd. Třebíč: FiBox, 1996. 271 s. ISBN 80-85571-07-2. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]