Alija Izetbegović

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Alija Izetbegović

1. prezident republiky Bosna a Hercegovina
Ve funkci:
20. prosince 1990 – 14. března 1996

Stranická příslušnost
Členství Party of Democratic Action

Narození 8. srpna 1925
Bosanski Šamac
Úmrtí 19. října 2003 (ve věku 78 let)
Sarajevo
Děti Bakir Izetbegović
Sídlo Sarajevo
Alma mater Univerzita v Sarajevu
Sarajevo Law School
Profese advokát, filosof, politik, spisovatel a politický komisař
Ocenění King Faisal International Prize
Commons Kategorie Alija Izetbegović
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alija Izetbegović (8. srpna 1925, Bosanski Šamac19. října 2003, Sarajevo) byl první prezident Bosny a Hercegoviny, zakladatel a první předseda Strany demokratické akce.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Když jeho rodina přišla do Sarajeva v roce 1940, Alija dokončil studium na gymnáziu. Během druhé světové války, která se v Bosně a Hercegovině rozhořela naplno v roce 1941, byl aktivní v muslimských organizacích a také podporoval bosenskou divizi SS Handschar.[1] Po skončení konfliktu se stal členem islamistické organizace Mladi muslimani, kvůli účasti na jejích akcích byl posléze odsouzen na tři roky vězení. Po skončení trestu studoval práva a diplom získal roku 1956. Poté pracoval jako podnikový právník.

V továrně "Bosna" zůstal následujících 30 let, v letech osmdesátých se pak jako autor Islámské deklarace dostal do problémů. 23. března 1983 byl v 5:30 ráno ve svém bytě zatčen a následně souzen za šíření islámského nacionalismu.[2] Odsouzen byl k trestu odnětí svobody ve výši 14 let, který byl později zmírněn na 12, a nakonec na 9 let.[3] Celý proces, který byl označen za dosti politický,[4] přispěl k rozšíření povědomí o Izetbegovićovi, což po roce 1990 a opuštění mocenského monopolu SKJ vedlo k růstu jeho popularity. V období liberálních proměn v SFRJ byl v roce 1989[5] omilostněn a mohl tak opustit zenické vězení.

Jako zakladatel a kandidát za Stranu demokratické akce zmobilizoval muslimské voliče a strana získala v novém parlamentu 33 % mandátů. Izetbegović se stal členem multinárodního předsednictva za Bosňáky, v oblibě mu mohl konkurovat pouze západobosenský Fikret Abdić. Izetbegović se pokoušel prosadit myšlenku neutrality Bosny a Hercegoviny se snahou vyhnout se konfliktu, který se rozhořel v červnu 1991 v sousedním Chorvatsku,[6] v tomto úsilí však úspěšný nebyl; po referendu o nezávislosti republiky na SFRJ, které skončilo jasným "pro nezávislost", se rozhořely etnické boje právě i v Bosně.

Izetbegović vyjednával o budoucích podobách Bosny a Hercegoviny, mluvil spolu s Miloševićem a Tuđmanem během války o různých dohodách. V případě tzv. Cutillerova plánu byl za jeho podpis, který by znamenal konfederalizaci Bosny a Hercegoviny mezi svými ve Straně demokratické akce tvrdě kritizován, že ustoupil Srbům a Chorvatům.[7] Rozdělení Bosny a Hercegoviny podle národnostního klíče důsledně odmítal, prosazoval stát založený na správě centralizované. Přestože byl mezi Bosňáky velmi populární, pro Chorvaty a Srby představoval symbol války.[6]

Pravomoce Izetbegoviće byly omezeny novým uspořádáním Bosny a Hercegoviny - vytvořením tříčlenného Předsednictva a ustanovením úřadu Vysokého představitele Bosny a Hercegoviny (OHR), který získal klíčové pravomoci. Izetbegović z funkce odstoupil v roce 2000 kvůli svému špatnému zdraví. Zemřel o tři roky později. Jeho ohlas však mezi bosňáckým obyvatelstvem nebyl malý, mnozí jej přezdívali Dedo (děd).[6]

Politická orientace a vztah k islámu[editovat | editovat zdroj]

Izetbegović se politicky profiloval během 60. let, kdy napsal politicko-náboženský program Islámská deklarace, v němž viděl budoucnost ve státu založeném na principu sunnitského islámu. Jednalo se o teokratický projekt, který se zakládal na revitalizaci islámských způsobu a tradic založených na právním systému šaría.[8]

Chybná interpretace Izetbegovićovy „Islámské deklarace a islámu mezi východem a západem“ a určité postoje vytržené z kontextu[zdroj?] posloužily srbským propagandistům v šíření tendenčních dezinformací o Izetbegovićovi, obviňující ho z „fundamentalismu“ a pokusů vytvořit islámský stát. Tato tvrzení byla již dříve diskreditována ze strany mnohých expertů, jako je Noel Malcolm – britský historik a autor díla: Bosnia – A short history. Izetbegović a jeho strana SDA od roku 1990 nikdy neměli v programu transformaci Bosny do fundamentalistického státu. V Islámské deklaraci se sice mluví o panislámských idejích, nicméně Bosna a Hercegovina není vzpomenuta. Přesto v atmosféře 80. let, kdy se Jugoslávie rozpadala a jednotlivé antagonismy se posilovaly, se jednalo o dílo velmi provokativní.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Binder, David."Alija Izetbegovic, Muslim Who Led Bosnia, Dies at 78", 20 October 2003. 
  2. DANILOVIĆ, Rajko. Upoteba neprijatelja. Bělehrad : Zavod za udžbenike, 2010. Kapitola Nova pošast: Islamski fundamentalizam, s. 319. (srbština)  
  3. DANILOVIĆ, Rajko. Upoteba neprijatelja. Bělehrad : Zavod za udžbenike, 2010. Kapitola Nova pošast: Islamski fundamentalizam, s. 326. (srbština)  
  4. DANILOVIĆ, Rajko. Upoteba neprijatelja. Bělehrad : Zavod za udžbenike, 2010. Kapitola Nova pošast: Islamski fundamentalizam, s. 330. (srbština)  
  5. R. DONIJA, Robert. Sarajevo: biografija grada. Sarajevo : Izdavač za istoriju, 2006. 462 s. ISBN 9958-9642-8-7. S. 286. (bosenština)  
  6. a b c Článek na stránkách Českého rozhlasu k úmrtí Izetbegoviće
  7. KOVAČEVIĆ, Živorad. Amerika i raspad Jugoslavije. Beograd : Filip Višnjić, 2007. Kapitola Politika SAD u prvim godinama jugoslovenske krize, s. 91. (srbština)  
  8. MATVEJEVIC, STEVANOVIČ, DIZDAREVIČEM,. Strůjci války a míru. [s.l.] : G plus G, 2003. ISBN 80-86103-67-6.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]