Alexandra Berková

From Wikipedie
Jump to navigation Jump to search
Alexandra Berková
AlexandraBerkova.tif
Narození 2. července 1949
Trenčín
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 16. června 2008 (ve věku 58 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Povolání překladatelka, pedagožka, novinářka, scenáristka a spisovatelka
Alma mater Univerzita Karlova
Manžel(ka) Vladimír Novák
Děti Nikola Nováková
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexandra Berková (2. července 1949 Trenčín16. června 2008 Praha )[1][2] byla česká prozaička, scenáristka, publicistka a pedagožka.

Život[edit | edit source]

Narodila se 2. července 1949 v Trenčíně. Jejím otcem byl dirigent symfonického orchestru Bohumil Berka a matka byla novinářka. Od devíti let až do vysokoškolských studií žila v Teplicích. Maturovala na SUPŠ sklářské v Kamenickém Šenově a v letech 1968–1973 studovala na FF UK v Praze češtinu a výtvarnou výchovu. Absolvovala prací o literárněkritických sporech Karla Čapka ve 30. letech, tuto později rozšířila na rigorózní – titul PhDr. získala v roce 1980.

Pracovala například jako redaktorka v nakladatelstvích Svoboda (1973–79) a Československý spisovatel (1979–81), později také jako uklízečka v kostele. Časopisecky debutovala roku 1976 v Literárním měsíčníku povídkou Miniromán, knižně pak v roce 1986 sbírkou Knížka s červeným obalem. Stála u zrodu Obce spisovatelů, byla rovněž vůdčí osobností Hejna českých spisovatelů Mamut a od roku 2006 byla členkou výboru českého PEN klubu. Věnovala se psaní televizních scénářů, rozhlasových her a publicistice.

Z později rozvedeného manželství s malířem Vladimírem Novákem (* 1947) vzešla dcera Nikola Nováková (* 1975), malířka, a syn Ernest Novák

Po roce 1990 začala učit tvůrčí psaní na Gymnáziu Josefa Škvoreckého, poté na VOŠ Josefa Škvoreckého a na Literární akademii – zde také od roku 2001 vedla katedru tvůrčího psaní. Patřila k průkopníkům tohoto oboru v Česku a pro časopis Tvar psala "manuál na pokračování" O psaní.

Žila v Praze, kde také 16. června 2008 zemřela.

Dílo[edit | edit source]

Jejím tématem byly především mezilidské a partnerské vztahy, známa byla jako propagátorka feminismu – v prozaické tvorbě ovšem neváhala formálně experimentovat, což ji řadilo autorům pracujícím s postmoderními principy, intertextualitou a střídáním vypravěčských perspektiv. Tragický obsah, zaměřený na nelítostnou psychologickou introspekci nadlehčuje jazykovou hrou, groteskním nadhledem, ironií a nabouráváním zažitých vypravěčských postupů. Často volí metaforický a alegorický přístup, ve kterém se prolínají představy a skutečnost.

Její prvotina Knížka s červeným obalem je souborem povídek, které sledují osud českých žen od narození až po smrt – úloha osudu zde má blízko k severským ságám.

Próza[edit | edit source]

Knihy[edit | edit source]

Příspěvky ve sbornících[edit | edit source]

Publicistika knižně[edit | edit source]

  • Čeští spisovatelé o toleranci, sborník ke kongresu PEN klubu (Nadace Readers International (Prague) - české centrum Mezinárodního PEN klubu, 1994)
  • Antologie českého rozhlasového fejetonu 2002–2004 (uspořádal Radim Kopáč, Concordia, 2004)
  • O psaní (esejisticky pojatá učebnice tvůrčího psaní; editorka Božena Správcová, Trigon, 2014)

Překlady[edit | edit source]

  • Dory Hollanderová: 101 lež, kterou muži říkají ženám, a proč jim ženy věří (s E. Hauserovou, Columbus, 1996)
  • V. J. Solanas(ová): SCUM Manifesto čili ŠLEM manifest (Votobia, 1998)

Scénáře[edit | edit source]

  • Pánská jízda (1983, režie Karel Smyczek)
  • Bumerang (1986, režie Karel Smyczek)
  • Dva t. č. v zel. hl. dvě ves. nekuř. (1986, režie Karel Smyczek)
  • Dámská jízda (1987, režie Vít Olmer)
  • Co teď a co potom? (1991–1992, režie Hynek Bočan); původně 4dílný, později 8dílný televizní cyklus[3]: Tvrz; Kruh; Dveře; Dno; Hodný hoch; Maratón; Velmi banální příběh; Staré děti
  • Zírej, holube! (1991, režie Vít Olmer)
  • Zlatá brána (2004, režie Jaroslav Brabec)
  • Nespavost (2009, režie Lenka Wimmerová)[1]

Knižní verze scénářů[edit | edit source]

  • Co teď a co potom? (podle televizního scénáře A. Berkové literárně zpracoval Libor Dvořák, Motto, 1992)

Náměty[edit | edit source]

  • Magorie, rozhlasová hra (1991, scénář a režie Josef Henke, účinkují Jiřina Jirásková, Ota Sklenčka, Jiří Adamíra, Jaroslav Kepka a další)[4]

Překlady knih A. Berkové[edit | edit source]

  • Magorie aneb Příběh velké lásky

Taifuuni, Finsko, 1997

Panorama, Bulharsko, 2003

  • Utrpení oddaného Všiváka

Taifuuni, Finsko, 1997

Panorama, Bulharsko, 2003

Apokalipsa, Slovinsko, 2004

  • Temná láska

Bassarai, Španělsko, 2004

Dokumenty o A. Berkové[edit | edit source]

Odkazy[edit | edit source]

Reference[edit | edit source]

  1. Zemřela spisovatelka Alexandra Berková - článek na serveru Novinky.cz
  2. profil na Portálu české literatury. www.czlit.cz [online]. [cit. 2009-04-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-06-24. 
  3. FDb.cz - filmová databáze
  4. databáze rozhlasových her Panáčka v říši mluveného slova
  5. text O. Sommerové na stránkách PEN klubu

Literatura[edit | edit source]

  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha: Kdo je kdo, 1991. 637–1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 669.  (Poznámka: Název biogramu zní Alexandra Nováková)
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 39. 
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 49. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 88. 

Externí odkazy[edit | edit source]