Alexandr malý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxAlexandr malý
alternativní popis obrázku chybí
Alexandr malý v Indii
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídapraví ptáci (Ornithurae)
Nadřádletci (Neognathae)
Řádpapoušci (Psittaciformes)
Čeleďpapouškovití (Psittacidae)
Podčeleďpapoušci (Psittacinae)
Rodalexandr (Psittacula)
Binomické jméno
Psittacula krameri
Scopoli, 1769
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexandr malý (Psittacula krameri), známý též pod názvem alexander malý, je vybarvený pták z čeledi papouškovití (Psittacidae). Měří 40–41 cm a váží zhruba 140 g.[2] Samicím chybí růžový límec, černá kresba v obličeji a mají kratší ocasní pera. Jeho původní domovinou je Asie, ale byl vysazen i v Evropě a Americe, kde je považován za invazivní druh.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Volně žijící alexandři v Novém Dilí
Volně žijící alexandři hodují na sklizeném obilí

Asie a Afrika[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí v savanách Afriky a jižní Asie. Dále se vyskytuje v Indii, Srí Lance, je vysazen na Mauriciu, na Středním východě, Singapuru, Japonsku, Seychelských ostrovech, ve Spojených státech a Novém Zélandu.[3] Jeho přirozeným biotopem jsou listnaté oblasti a kulturní krajina. V Indii sídlí i na úpatí Himalájí, nevadí mu proto ani mrazivé teploty. [4]

Evropa[editovat | editovat zdroj]

V Evropě je tento papoušek považován za nežádoucí invazní druh. V tomto případě se jedná o potomky dovezených jedinců, kteří byli vypuštěni z lidské péče. Alexandři se rychle množí a vytlačují původní druhy ptáků, kterým zabírají hnízdní dutiny, ale usazují se i ve štěrbinách u oken a na fasádách domů. Ve Španělsku dokonce ničí tamní populace netopýrů. Podle posledních čísel z roku 2017 se v Evropě vyskytuje až 85 tisíc jedinců tohoto druhu.[5] Papoušci žijí volně, především v městských parcích v Belgii, Německu, Francii, Nizozemsku, Španělsku, Portugalsku, Turecku, Itálii, Řecku a Velké Británii. V centru Amsterodamu je alexandr šestým nejčastějším ptákem.[6] V roce 2018 se mezi země s výskytem Alexandra malého zařadilo také Polsko, kde ornitologové nahlásili první nález hnízdění v místě vzdáleném jen 20 km od českých hranic.[7] Mohlo by se zdát, že alexandrům budou vadit zimní mrazy, ale neděje se tak. Alexandři dokáží vydržet teploty až −20 °C.

Velká Británie[editovat | editovat zdroj]

V Londýně je alexandrů už více než 32 tisíc. (údaj z r. 2012)[8] O tom jak se zde objevili existují tři teorie. Jedna tvrdí, že utekli z filmového studia při nátáčení filmu Africká královna z roku 1951, druhá, že pár alexandrů vypustil Jimmi Hendrix jako geesto svobody a třetí teorie tvrdí, že šlo o hromadného vypuštění domácích mazlíčků, kvůli faktu, že tito papoušci dokáží být opravdu hluční.[9] Ať už se tito papoušci dostali do Velké Británie jakkkoliv, faktem je, že jejich populace narostla natolik, že od roku 2008 mohou obyvatelé Londýna papoušky střílet, aniž by k tomu potřebovali nějaké speciální povolení.[8]

Francie[editovat | editovat zdroj]

V Paříži a blízkém okolí žije již okolo 8000 alexandů malých. Údajně se jedná o potomky dvou skupin alexandrů, které unikly z přenosek na letišti Orly v 70. letech a v roce 1994 na letišti Charlese de Gaulla. Ještě v roce 2013 se celková populace alexandrů malých v Paříži odhadovala na 2300 jedinců, za posledních osm let se ale téměř zečtyřnásobila. Ačkoli počty alexandrů stoupají, na původní druhy ptáků to nemá téměř žádný negativní vliv. Další silné populace alexandrů malých ve Francii jsou ve městech Marseille, Montpellier, Nantes a Lille.[10]

Česko[editovat | editovat zdroj]

V umělém chovu v Česku jej můžete vidět v některých zoologických zahradách, například v Zoo Tábor. Volný výskyt tohoto papouška je hlášen pouze ojediněle. Hnízdění zatím nebylo zpozorovnáno.

Hlas[editovat | editovat zdroj]

Hlučný pták, často se ozývá vřískavým „krí-krí-krí“.


Způsob života[editovat | editovat zdroj]

Samec alexandra malého s typickým kroužkem pod krkem

Alexandři malí žijí v hejnech, v místech, kde je dostatek potravy, a bezpečné místo k odpočinku. Na stanovištích, kde nocují, jich můžeme potkat i stovky. Alexandři velice dobře létají, ale jen málokdy létají do větších vzdáleností. Živí se semeny, bobulemi, plody, květy a nektarem. Velká hejna bývají postrachem především pro pěstitele ovoce, kterým dokáží zdecimovat úrodu.

Při období rozmnožování, které trvá 22–24 dnů a je 2× do roka, otáčí samice očima i hlavou tak dlouho, než si jí samec všimne, začne pochodovat a krmit ji ze zobáku. Pár hnízdí v dutině stromů, kterou si sám vydlabe, nebo použije opuštěnou dutinu datlů či vousáků, a mnohdy zahnízdí i s nimi. Samice snáší 3–5 vajec a sedí na nich 22 dní. 7 týdnů po vylíhnutí opouštějí mláďata hnízdo. Samci získávají svůj typický černý kroužek kolem krku až když dospívají, zhruba po jednom roce života.

Alexandr malý se dožívá cca 25 let. Je to hlučný pták, často se ozývá vřískavým „krí-krí-krí“.[11]

Mutace[editovat | editovat zdroj]

Při chovu alexandrů malých vzniklo především několik barevných mutací, které jsou u chovatelů velice časté. Z původní zelené vzniklo několik jiných zbarvení jako např. žlutá, čistě bílá (bez obojku), pastelově modrá, isabela s modrou, šedá, isabela s šedou, šedozelená, olivově zlatá a krémová mutace s červenýma očima. Nejžádanější a nejpopulárnější je však žlutá a modrá mutace.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2019.3. 10. prosince 2019. Dostupné online. [cit. 2020-01-17]
  2. http://papousci.chovzvirat.com/druhy/alexandr-maly.html
  3. Invazní alexandři malí začínají dělat vrásky na čele i úřadům na Novém Zélandu [online]. ararauna.cz, 2016-3-10 [cit. 2020-03-20]. Dostupné online. 
  4. http://news.bbc.co.uk/2/hi/3869815.stm BBC: Divocí papoušci ve městech
  5. Evropu „okupuje“ 85 tisíc alexandrů malých, do několika let jich může být až dvojnásobek [online]. ararauna.cz, 2017-7-4 [cit. 2020-03-20]. Dostupné online. 
  6. Alexandr malý je v Nizozemí jako holub. V centru Amsterodamu je šestým nejčastějším ptákem [online]. ararauna.cz, 2013-1-23 [cit. 2020-03-20]. Dostupné online. 
  7. Polsko hlásí nález prvního hnízda invazních alexandrů malých, 20 km od českých hranic [online]. ararauna.cz, 2018-5-21 [cit. 2020-03-20]. Dostupné online. 
  8. a b Atlas papoušků Veterináři Zoo Videa Kvízy O nás » Odebírat RSS Invaze alexandrů malých v Británii: na divoko jich tam žije už 32 000 [online]. www.ararauna.cz, 2012-7-11 [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. 
  9. BBC2 - The Great British Parakeet Invasion [online]. BBC, 2008 [cit. 2020-03-20]. Dostupné online. 
  10. Paříž se stala další baštou invazních alexandrů malých, jejich populace stoupla na 8000 jedinců [online]. ararauna.cz, 2021-10-19 [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. 
  11. http://papousci.webz.cz/popis/alexandr_maly.php

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]