Alexandr Alexandrovič Bogdanov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Alexandr Bogdanov)
Alexandr Bogdanov
Narození10.jul. / 22. srpna 1873greg.
Sokůlka
Úmrtí7. dubna 1928 (ve věku 54 let)
Moskva
Příčina úmrtíinfekční onemocnění
Místo pohřbeníNovoděvičí hřbitov
Povolánífilozof, ekonom, lékař, spisovatel, básník, sociolog, novinář, autor sci-fi, politik a revolucionář
Alma materLomonosovova univerzita
Lékařská fakulta Charkovské univerzity
Tématalékařství, ekonomie, filozofie, politická aktivita a literární tvorba
Politická příslušnostBolševici
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Alexandr Bogdanov

Alexandr Alexandrovič Bogdanov (rusky Александр Александрович Богданов), vlastním jménem Malinovskij (Малиновский); 22. srpna 1873, Sokůlka, Grodno7. duben 1928, Moskva)[1] byl ruský filozof, ekonom, spisovatel, žurnalista, lékař a člen frakce bolševiků.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se do učitelské rodiny. Při dostudování na Lomonosovově univerzitě byl zatčen za vstup do organizace Svoboda lidu a deportován do Tuly. Po propuštění studoval na Charkovské univerzitě.

V roce 1899 byl zatčen a deportován do Vologdy. Po propuštění přijal pseudonym Bogdanov a v roce 1903 vstoupil do Ruské sociálně demokratické dělnické strany. Když se strana rozštěpila, přiklonil se k bolševické frakci.

Bolševik[editovat | editovat zdroj]

Začal pracovat v redakci novin Vperjod (česky Vpřed), Proletari (česky Proletáři) a Novaja žizň (česky Nový život). V letech 19041906 publikoval tři svazky filozofického cyklu „Empiriomonismus“, v nichž se pokoušel propojit marxismus s filosofií Ernsta Macha, Wilhelma Ostwalda a Richarda Avenaria.

Tato práce později ovlivnila mnoho marxistických teoretiků, včetně Nikolaje Bucharina. Jeho dílem se nechal inspirovat i Lenin ve své filozofické práci Materialismus a empiriokriticismus.

Po revoluci roku 1905 došlo mezi ním a Leninem k mnoha rozporům, které roku 1909 vyvrcholily jeho vyhnáním z bolševické frakce a emigrací na Capri. Tam se spojil s Maximem Gorkým a Anatolijem Lunačarským, se kterými založil školu pro tovární dělníky.

Obálka knihy Rudá hvězda, nakladatelství Rejman, Sovětský svaz, 1921

Roku 1908 napsal knihu Rudá hvězda[2], v níž pojednává o cestách na Mars, což bylo tehdy považováno za sci-fi.

V roce 1910 přemístil školu do Bologne.

Návrat do Ruska[editovat | editovat zdroj]

Roku 1914 se vrátil do Ruska, kdy sloužil v první světové válce jako lékař v nemocnici.

Za říjnové revoluce roku 1917 nehrál žádnou roli. Lenin mu několikrát nabídl odpuštění a návrat k bolševikům, on však pokaždé odmítl. Stal se sice editorem ve stranickém deníku Pravda, roku 1922 však odešel i z redakce, údajně pro neshody s kolegy.

Roku 1923 byl zatčen, obviněn ze spolupráce s esery, pro nedostatek důkazů však byl osvobozen.

Lékařství[editovat | editovat zdroj]

V roce 1924 se začal zabývat experimenty s transfuzí krve. Chtěl dosáhnout toho, aby lidé dosáhli věčného mládí nebo přinejmenším částečného omlazení. Mezi těmi, kteří byli Bogdanovovými pokusnými králíky, byla i Leninova sestra Marie Uljanovová nebo diplomat Leonid Krasin.

On sám na sobě zkoušel krevní transfuzi. Po několika pokusech si všiml zlepšení zraku, zastavení plešatění a dalších pozitivních symptomů.

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Jeho lékařské pokusy se mu však nakonec staly osudnými. Zemřel 7. dubna 1928, když do sebe aplikoval krev[1] od studenta trpícího malárií a tuberkulózou.

Vliv[editovat | editovat zdroj]

Bogdanovova tektologie a teorie rovnováhy ovlivnila názory Nikolaje Bucharina.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alexander Bogdanov na anglické Wikipedii.

  1. a b Гловели, Г. Д. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2020-07-17]. Heslo ́БОГДА́НОВ. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-08. (rusky) 
  2. Výprava na rudou hvězdu. www.advojka.cz [online]. [cit. 2024-02-08]. Dostupné online. 
  3. Suvorov 1976, s. 598.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]