Aldo Ciccolini

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Aldo Ciccolini
Aldo Ciccolini cropped.JPG
Základní informace
Narození 15. srpna 1925
Neapol
Úmrtí 1. února 2015 (ve věku 89 let)
Paříž
Žánry klasická hudba
Povolání klavírista a hudební pedagog
Nástroje klavír
Vydavatel EMI Classics
Ocenění důstojník Řádu čestné legie
komandér Národního řádu za zásluhy
komandér Řádu umění a literatury
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Aldo Ciccolini (15. srpna 1925 Neapol1. února 2015 Paříž) byl francouzský klavírista pocházející z Itálie.

Život[editovat | editovat zdroj]

Aldo Ciccolini se narodil v roce 1925 v Neapoli. Jeho otec, který měl titul markýze z Macerary pracoval jako typograf. Jeho prvním učitelem hry na klavír byl Maria Vigliarolo d’Ovidio. Na neapolskou konzervatoř vstoupil v roce 1934 na zvláštní povolení ředitele Francesca Cilea, neboť mu bylo pouhých 9 let. Hru na klavír studoval pod vedením Paolo Denza (žáka Ferruccia Busoniho) a harmonii a kontrapunkt u Achille Longa.

Svou koncertní kariéru zahájil v divadle Teatro San Carlo ve věku 16 let. Krátce po 2. světové válce však hrál dokonce v barech, aby podpořil svou rodinu. V roce 1949 získal dělenou první cenu (s Věnceslavem Jankovem) v prestižní klavírní soutěži Marguerite Long-Jacques Thibaud Competition v Paříži (mezi vítězi této soutěže jsou např. klavíristé Paul Badura-Skoda nebo Pierre Barbizet). V Paříži dále pokračoval ve studiu u Marguerite Longové.

V Paříži se usadil natrvalo. V roce 1969 získal francouzské občanství a v letech 1970–1988 vyučoval na pařížské konzervatoři. Mezi jeho studenty patřili např. Akiko Ebi, Géry Moutier, Jean-Yves Thibaudet, Artur Pizarro, Nicholas Angelich, André Sayasov a Jean-Luc Kandyoti[1].

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Ciccolini proslul jako vynikající interpret a propagátor hudby francouzských skladatelů Camill Saint-Saënse, Maurice Ravela, Clauda Debussyho, Charlese-Valentina Alkana a Erika Satieho, ale i méně známých skladatelů, jako jsou Déodat de Séverac, Jules Massenet a Alexis de Castillon. Je rovněž znám jako interpret skladatelů španělských, jako byli Isaac Albéniz, Enrique Granados či Manuel de Falla.

V roce 2000 byl Ciccolini jmenován čestným prezidentem společnosti Associazione Musicale Aldo Ciccolini, která se zabývá podporou kulturních a hudebních událostí v jeho rodné Neapoli.

Ciccolini zemřel 1. února v Paříži ve věku 89 let.

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

Během své kariéry vytvořil Ciccolini více než stovku na hrávek pro firmu EMI-Pathé Marconi a další gramofonové společnosti. Mezi nimi jsou úplné nahrávky všech sonát Wolfganga Amadea Mozarta a Ludwiga van Beethovena, souborné klavírní dílo Claude Debussyho a dvě úplné nahrávky díla Erika Satieho.

V roce 2002 obdržel cenu Diapason d’Or za své nahrávky kompletního klavírního díla Leoše Janáčka pro firmu Abeille Music a Roberta Schumanna pro firmu Cascavelle.

Nahrával i méně známé skladby, jako např. výběr z cyklu Péchés de vieillesse Gioacchina Rossiniho.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aldo Ciccolini na anglické Wikipedii.

  1. Piano ma non solo, Jean-Pierre Thiollet, Anagramme Ed., 2012, p. 79. ISBN 978 2 35035 333 3

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]