Mo Jen
| Mo Jen | |
|---|---|
 | |
| Narození | 17. února 1955 (69 let) Gaomi |
| Pseudonym | Mo Yan |
| Povolání | spisovatel, romanopisec, učitel a scenárista |
| Alma mater | People's Liberation Army Academy of Art Pekingská pedagogická univerzita |
| Významná díla | Red Sorghum The Republic of Wine Life and Death Are Wearing Me Out Big Breasts and Wide Hips A Wonderful Work of Literature Eulogizing Human Life: On Reading Frog,a Novel by Mo Yan … více na Wikidatech |
| Ocenění | Cena Nonino (2005) Asijská kulturní cena města Fukuoka (2006) Nobelova cena za literaturu (2012) honorary doctor of the Aix-Marseille University (2015) čestný doktor Čínské univerzity v Hongkongu |
| Politická příslušnost | Komunistická strana Číny |
| Příbuzní | Guan Shiren (předek) |
| Vlivy | William Faulkner Gabriel García Márquez |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mo Jen (česky Nemluvit, pinyin Mo Yan, vlastním jménem Guan Moye, * 17. února 1955, Gaomi, Šan-tung) je čínský spisovatel. V roce 2012 obdržel Nobelovu cenu za literaturu.[1][2]
Životopis
Mo Jen se narodil do zemědělské rodiny v městečku provincie Šan-tung. Jeho dědeček zakoupil pole (1,5 ha) a z toho důvodu byla rodina označena za kapitalisty. Rodiče pak během tzv. Velkého skoku pracovali v kalírně oceli a později byli odesláni na převýchovu. Mo Jen vyrůstal s babičkou a byl vyloučen ze školy. V jedenácti pracoval s dobytkem a poté v továrně na zpracování bavlny. Těžký život v dětství se pak projevoval v jeho literárním díle.
Na konci kulturní revoluce, v roce 1976, vstoupil do čínské armády, která mu zajistila lepší společenské postavení. Jako voják v roce 1981 napsal svůj první román Průsvitná mrkev. V 80. letech se věnoval studiu evropské kultury. Hlásí se ke spisovatelům jako David Herbert Lawrence, Ernest Hemingway, Franz Kafka, James Joyce, Heinrich Böll, Albert Camus, Günter Grass, ale především William Faulkner a Gabriel García Márquez, kteří silně ovlivnili jeho tvorbu. Během reforem Teng Siao-pchinga mu bylo umožněno publikovat a od roku 1984 i vyučovat na katedře literatury Vojenské kulturní akademie. V románech odsuzuje korupci a centrální plánování, přesto je považován za spisovatele blízkého Čínské komunistické straně. Je místopředsedou Svazu čínských spisovatelů.[3] Ve svém projevu se pozitivně vyjadřoval o Mao Ce-tungovi. Z tohoto důvodu bylo udělení Nobelovy ceny za literaturu v roce 2012 považováno za kontroverzní.[4] Je propagátorem četby světové literatury v Číně. Na Frankfurtském knižním veletrhu v roce 2009 prohlásil, že literatura může překonávat bariéry, které oddělují země a národy. Jako pseudonym si zvolil slovo nemluv - říká, že se vyjadřuje otevřeněji, než by čínská společnost přála. Slovem "nemluv" jej také napomínali rodiče jako malého chlapce v době kulturní revoluce.
| „ | Čínský spisovatel by se neměl bát kritizovat a ukazovat na temné stránky společnosti i lidské povahy. Neměli bychom ale mluvit jedním hlasem. Někomu je příjemnější křičet na ulicích a mluvit do světa, jiný svůj názor raději ve skrytu napíše do vlastní knihy. | “ |
| — Mo Jen na Frankfurtském knižním veletrhu v roce 2008 | ||
Dílo
- 1981 – Průsvitná mrkev
- 1984 – Radost – třinácti příběhů (anglicky 2002)
- 1987 – Rod rudého čiroku (anglicky 1993)
- 1993 – Země alkoholu (anglicky 2000, česky 2015 v překladu Denise Molčanova, vyd. Mladá fronta)
- 1995 – Česnekové povídky (anglicky 1995)
- 1995 – Krev a mlíko (anglicky 2005, česky 2013 v překladu D. Molčanova, vyd. Mladá fronta): Na příběhu malého chlapce je zobrazen historický vývoj Číny ve 20. století. Popisuje pád císařství, občanskou válku, napadení Japonskem, boj komunistů s Japonci i Čankajškem, hladomor, kulturní revoluci a 80. léta.[5]
- 2002 – Hlavně se zasmát (poprvé vyšlo anglicky)
- 2006 – Strasti životů a smrtí (anglicky 2008)
- 2012 – Wa (vyšlo jen čínsky)
- 2013 – Santalová smrt
- 2016 – Velký třesk, (česky 2016 v překladu Denise Molčanova, vyd. Dauphin)
Česká vydání
- MO, Yan. Krev a mlíko. Překlad Jiří Troskov. Praha: Mladá fronta, 2013. 616 s. ISBN 978-80-204-2907-0.
- MO, Yan. Velký třesk. Překlad Denis Molčanov. Praha: Dauphin, 2016. 152 s. ISBN 978-80-7272-863-3.
- MO, Yan. Země alkoholu. Překlad Pavel Kadlec. Praha: Mladá fronta, 2015. 336 s. ISBN 978-80-204-3000-7.
V češtině do roku 2012 nevyšla žádná jeho kniha. Byla přeložena povídka Zemljankové radosti (překlad Denis Molčanov) a Vyschlá řeka, za jejíž překlad dostal František Reismüller Cenu Česko-čínské společnosti pro mladé sinology. Do angličtiny překládá jeho dílo převážně Howard Goldblatt (* 1939), profesor východoasijských jazyků a literatury na univerzitě Notre Dame.
Podle románu Mo Jena byl v roce 1987 natočen čínský film Rudé pole, který na filmovém festivalu v Západním Berlíně získal ocenění Zlatého medvěda.[6] Podle románu Hlavně se zasmát byl natočen film Šťastné chvíle.[7]
Nobelova cena
11. října 2012 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu. Při udělení Švédská akademie ocenila, že "dokáže s halucinačním realismem spojovat lidové příběhy, dějiny a současnost". Dostal ji jako druhý Číňan po Kao Sing-ťienovi, který žije v emigraci ve Francii a jeho knihy jsou v Číně zakázány. Udělení ceny kritizoval obhájce lidských práv Tcheng Piao. Čínský spisovatel Ma Jian, žijící v Londýně, odsoudil Mo Jena za nedostatek solidarity se zakázanými čínskými autory a mlčení k osudu čínských disidentů. Naopak oficiální deník Žen-min ž’-pao Mo Jenovi k udělení ceny blahopřál. Druhý den po udělení ceny se však Mo Jen v prvním rozhovoru s médii vyslovil za propuštění vězněného disidenta Liou Siao-po, nositele Nobelovy ceny za mír z roku 2010.[8]
Zajímavost
Mo Jen mluví pouze čínsky. Román Strasti života a smrti obsahuje přes 500 000 čínských znaků, které psal inkoustem a štětcem pouhých 42 dnů.
Odkazy
Reference
- ↑ Ondřej Bouda. Nobelova cena za literaturu letos putuje do Číny. Rozhlas.cz [online]. 2012-10-11 [cit. 2012-10-11]. Dostupné online.
- ↑ Ondřej Bezr. Provládní místa se z Nobelovy ceny pro Mo Yana radují, disent vrtí hlavou. iDNES.cz [online]. 2012-10-11 [cit. 2012-10-11]. Dostupné online.
- ↑ Denis Molčanov. Nobelista Mo Jen. Čínský vesničan, jemuž odepřeli dětství.. iHNED.cz [online]. 2012-10-12 [cit. 2012-10-12]. Dostupné online.
- ↑ rek. Profil: Vítěz Nobelovky za literaturu Mo Yan je přítelem čínské armády i magického realismu. iHNED.cz [online]. 2012-10-11 [cit. 2012-10-11]. Dostupné online.
- ↑ KUBÍČKOVÁ, Klára. Až rok poté, co dostal Nobelovu cenu, přichází Mo Jen na český trh. iDNES.cz [online]. 2013-10-15 [cit. 2020-05-31]. Dostupné online.
- ↑ Film Rudé pole na ČSFD
- ↑ Film Šťastné chvíle na ČSFD
- ↑ rek. Nositel Nobelovky za literaturu podpořil čínského disidenta. Aj Wej-wej ho pochválil. iHNED.cz [online]. 2012-10-12 [cit. 2012-10-12]. Dostupné online.
Literatura
- HOVORKOVÁ, Petra. Mo Yanův román Shengsi pilao a historická fikce v soudobé čínské literatuře. Praha, 2012 [cit. 2015-08-20]. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Dušan Andrš. Dostupné online.
- PAVLASOVÁ, Dagmar. Svět Mo Yanových povídek a jeho obyvatelé. Praha, 2008 [cit. 2015-08-20]. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Dušan Andrš. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mo Jen na Wikimedia Commons - Vyschlá řeka Úryvky z povídky Vyschlá řeka (překlad František Reismüller)
- Nobelovská přednáška 7. 12. 2012 překlad z čínštiny Olga Lomová
Šablona:Nositelé Nobelovy ceny za literaturu 2001-2025
