Přeskočit na obsah

Pavel Oliva

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
prof. PhDr. Pavel Oliva, DrSc.
Pavel Oliva (5. července 2012)
Pavel Oliva (5. července 2012)
Rodné jménoPavel Ohrenstein
Narození23. listopadu 1923
Karlín
Úmrtí5. března 2021 (ve věku 97 let)
Povoláníspisovatel, vysokoškolský učitel, historik, učitel, klasický filolog a překladatel
ZaměstnavateléUniverzita Karlova
Československá akademie věd
ChoťVěra Olivová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavel Oliva (rodné jméno Pavel Ohrenstein; 23. listopadu 1923 Praha-Karlín – 5. března 2021)[1] byl český klasický filolog, historik antiky a spisovatel.

Životopis

Narodil se jako starší ze dvou synů do dobře situované židovské měšťanské rodiny; jeho otec Oskar Ohrenstein (1890–1942) pocházel ze Soutic a byl obchodním zástupcem firmy pro nákup a prodej chmele, matka Josefa, rozená Spitzová (1885–1942), pocházela z Kutné Hory[2]. Dětství prožil v Praze ve Fibichově ulici, na pomezí Vinohrad a Žižkova. Navštěvoval tam klasické gymnázium. Celý život se věnoval antické civilizaci, zejména kultuře a jejím jazykům – latině a řečtině. Vzhledem k tomu, že byl postižen nacistickými rasistickými zákony, byl v sedmnácti letech vyloučen z klasického gymnázia a nedlouho poté zařazen do jednoho z prvních transportů do židovského ghetta v Terezíně. V průběhu války byl pak přesunut do koncentračního tábora Osvětim-Březinka. Oba rodiče i mladší bratr Otokar (1928–1942) zahynuli v transportu do koncentračního tábora[3]

Pavel Oliva byl doyenem české historické vědy a v oboru studií o antickém starověku ji na mezinárodním fóru reprezentoval déle než půl století. Řadu let působil v Historickém ústavu ČSAV a spolupracoval též s Kabinetem pro klasická studia ČSAV a s Ústavem řeckých a římských studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Přednášel i na univerzitách v zahraničí, zejména v Německu a ve Velké Británii, kde byl v roce 1981 hostujícím profesorem na univerzitě v Oxfordu. Aktivně se podílel na četných mezinárodních kongresech, zastupoval československou a českou vědu o antických studiích v komitétu Eirene, v Mezinárodní federaci pro klasická studia a v Mezinárodní akademické unii při UNESCO.

V roce 1946 se stal členem KSČ, odkud byl v roce 1970 vyloučen[4].

Byl předsedou Jednoty klasických filologů, dopisujícím členem Německého archeologického ústavu a Rakouského archeologického ústavu. Publikoval velké množství studií o aktuálních otázkách dějin starověku v odborných časopisech i v zahraničí (souhrnně Opera minora I, II). Některé z nich byly zařazeny do prestižní edice Wege der Forschung (Cesty výzkumu) vydávané nakladatelstvím Wissenschaftliche Buchgesellschaft v Darmstadtu.

Byl autorem i spoluautorem řady učebnic dějin starověku (Dějiny starověkého světa) a encyklopedických i monografických publikací o historických etapách a problematice antického Řecka a Říma (Raná řecká tyrannis, Pannonie a počátky krize římského impéria, Sparta a její sociální problémy, ABC světových dějin, Zrození řecké civilizace, Řecko mezi Makedonií a Římem, Civilizace starověkého Středomoří, Encyklopedie starověkých dějin, Tabula imperii Romani-M 33), trilogie o starořeckých dějinách (Zrození evropské civilizace, Kolébka demokracie, Svět helénismu), biografií význačných osobností starověkých dějin (Spartakus, Solón, Démosthenés, Polybios a jeho svět). Tyto práce měly značný ohlas u nás i v zahraničí. Některé z nich vyšly i v cizojazyčných překladech (německy, anglicky, italsky, španělsky).

Byl hlavním redaktorem díla Tabula imperii Romani (Astra Regina, Vindobona, Carnuntum). O svém pohnutém životě, zejména mládí, jež strávil v koncentračních táborech, podal svědectví v biografických publikacích Dialogy s profesorem Pavlem Olivou a Holokaust mé rodiny; kromě toho přeložil a komentářem opatřil unikátní kreslenou kroniku Alfreda Kantora Svědectví. Terezín – Osvětim – Schwarzheide, prosinec 1941 – květen 1945. Vedle práce badatelské se věnoval i činnosti překladatelské, a to především v poslední dekádě – přeložil Démosthenovy Řeči na sněmu (2002), Aristotelovu Athénskou ústavu (2004) a zejména Polybiovo historické dílo Dějiny (I, 2008, II, 2009, III, 2011, IV, 2012). Soupis jeho díla zachycuje publikace Profesor PhDr. Pavel Oliva, DrSc.: bibliografie (vyd. I. Lisový, 2008).

Dílo

  • OLIVA, Pavel, Zrození evropské civilizace, Praha: Arista, Epocha, 2003. ISBN 80-86410-37-4
  • OLIVA, Pavel, Kolébka demokracie: dějiny a kultura klasického Řecka 5.-4. století př. n. l., Praha: Arista, 2000. ISBN 80-86410-04-8
  • OLIVA, Pavel, Řecko mezi Makedonií a Římem, Praha: Academia, 1995. ISBN 80-200-0435-1
  • OLIVA, Pavel, Holokaust mé rodiny, Praha: Arista, 2009. ISBN 978-80-86410-59-3
  • OLIVA, Pavel, Osudy mé rodiny, Praha: Arista, 2017. ISBN 978-80-87867-27-3

Odkazy

Reference

  1. ↑ Zemřel profesor Pavel Oliva (23. 11. 1923 - 5. 3. 2021). Internetové stránky Institutu pro klasická studia AV ČR. [cit. 7. 3. 2021]
  2. ↑ Rodokmen rodiny
  3. ↑ Databáze obětí holocaustu - otec; Databáze obětí holocaustu - bratr
  4. ↑ OLIVA, Pavel. Osudy mé rodiny. [s.l.]: Arista Books, 2017. 240 s. ISBN 978-80-87867-27-3. 

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Pavel_Oliva&oldid=20873027“