Mart Port
| Mart Port | |
|---|---|
| Narození | 4. ledna 1922 Pärnu |
| Úmrtí | 3. února 2012 (ve věku 90 let) Tallinn |
| Místo pohřbení | Metsakalmistu |
| Alma mater | Tallinská technická univerzita |
| Povolání | architekt a vysokoškolský učitel |
| Zaměstnavatel | Estonská akademie umění v Tallinnu |
| Ocenění | Státní cena SSSR Řád bílé hvězdy 4. třídy Lidový architekt SSSR Zlatá medaile Výstavy úspěchů národního hospodářství Řád Vlastenecké války 2. třídy … více na Wikidatech |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Mart Port (4. ledna 1922 Pärnu, Estonsko – 3. února 2012[1] Tallinn) byl sovětský architekt estonského původu.
Život
Mart Port byl se narodil v roce 1922 jako syn estonského botanika Jaana Porta (1891–1950) a jeho ženy Marty. Během druhé světové války bojoval v řadách Rudé armády.[2]. Byl vyznamenán Medailí Za bojové zásluhy.[3] Po válce studoval architekturu na Tallinnském polytechnickém institutu.
Do roku 1990 pracoval Mart Port v sovětské státní architektonické kanceláři Eesti Projekt, v letech 1961 až 1989 jako šéfarchitekt. Kromě toho v letech 1961 až 1992 přednášel na Tallinské akademii umění, od roku 1977 s titulem profesor. V období 1955 až 1979 byl Port předsedou „Svazu architektů“ Estonské SSR (estonsky Eesti NSV Arhitektide Liit). V roce 1972 obdržel Státní cenu Estonské SSR[4] a v roce 1978 titul „Lidový architekt SSSR “(rusky Народный архитектор СССР).
Dílo
Mart Port byl hlavním městským architektem v Tallinnu, Tartu a Viljandi a šéfem plánu výstavby nových částí Tallinnu – Mustamäe, Väike-Õismäe, Lasnamäe, Tartu – Annelinn a Viljandi-Männimäe.[4] Kromě toho navrhoval různé druhy sovětských veřejných budov: obytné domy, školy, kulturní domy, nákupní centra).[5]
Známými projekty Marta Porta jsou centrála Komunistické strany Estonska (společně s Raine Karpem a Olgou Končajevou, 1964–1968), první tallinský mrakodrap Hotel Viru (společně s Henno Sepmannem, 1972), četné obytné a průmyslové komplexy (Eesti Kaabel, 1961).
Jeho dílem je také monumentální památník Rudé armády v části Tallinn-Maarjamäe (Maarjamäe obelisk, 1960[4]) na břehu Baltského moře ve Finském zálivu.
Byl členem mezinárodního týmu zapojeného do designu města Slavutyč pro pracovníky z Černobylské jaderné elektrárny. Jedna z částí města je postavena podle estonského projektu, za nějž obdržel Mart Port Zlatou medaili Výstavy hospodářských úspěchů SSSR.[2] Při obnově zemětřesením zničeného arménského města Spitak navrhl rezidenční čtvrt a domy v tradičním místním stylu.[2]
Publikace
- výběr
- Arhitekti pilguga Inglismaal. Tallinn 1966
- Nõukogude Eesti arhitektuur. Tallinn 1983
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mart Port na německé Wikipedii.
- ↑ Zemřel architekt Mart Port (Postimees), 2012-02-4, (estonsky), navštíveno 2016-04-08
- ↑ a b c Жизнь в архитектуре К 80-летию архитектора Марта Порта [online]. // moles.ee [cit. 2012-02-05]. Dostupné online.
- ↑ Общедоступный электронный банк документов 'Подвиг народа' [online]. // podvignaroda.ru [cit. 2013-02-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
- ↑ a b c Порт Март Янович [online]. // dic.academic.ru [cit. 2012-02-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-12-06.
- ↑ Eesti Elulood. Tallinn: Eesti Entsüklopeediakirjastus 2000 (= Eesti Entsüklopeedia 14) ISBN 9985-70-064-3, S. 377
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mart Port na Wikimedia Commons - (rusky) Biografie
- Maarjamäe obelisk
