Karel Maxmilián z Thurn-Valsássiny
Karel Maxmilián hrabě z Thurn-Valsássiny (15. října 1643 – 8. června 1716) byl šlechtic z původně italského rodu Thurnů. Po rodičích vlastnil statky na Vysočině a dosáhl vysokých postů v Čechách a na Moravě, nakonec zastával hodnosti u císařského dvora. Byl rytířem Řádu zlatého rouna.
Životopis
Narodil se jako nejmladší syn Jana Matyáše Thurn-Valsássiny a jeho druhé manželky Maxmiliány z Lichtenštejna, dcery knížete Gundakara z Lichtenštejna. I když patřil k méně významné linii rodu Thurnů, díky spříznění s knížecím rodu Lichtenštejnů a maršálem Louisem Raduitem de Souches dosáhl vysokých úřadů v Českém království, na Moravě a nakonec i u dvora. V roce 1685 byl jmenován říšským dvorským radou a v letech 1686–1693 byl místokancléřem Českého království se sídlem ve Vídni, mezitím se stal císařským komořím a tajným radou. Kvůli intrikám mocnějších rodin (Černínové z Chudenic) musel v roce 1693 odejít z Vídně a později byl nejvyšším komorníkem a nejvyšším zemským sudím na Moravě.
V letech 1701–1704 byl moravským zemským hejtmanem, jeho působení na Moravě ale není nijak významné, protože stále usiloval o návrat ke dvoru. To se mu nakonec podařilo a v letech 1704–1711 byl nejvyšším hofmistrem císařovny Eleonory. Po smrti Josefa I. musel sice tento post uvolnit, ale v roce 1712 obdržel Řád zlatého rouna.
Majetkové a rodinné poměry
Na Jihlavsku vlastnil nevelké statky Želetava, Bítovánky a Krasonice se sídelním zámkem v Krasonicích[1], v roce 1687 koupil dům ve Vídni na Himmelpfortgasse[2]. Poblíž Krasonic na vrchu Humberk nechal v roce 1664 postavit z vděčnosti za vyléčení oční choroby poutní kapli Narození Panny Marie. V roce 1691 se stal spoludědicem zemřelé hraběnky Zuzany z Ditrichštejna, která čtyřem dědicům odkázala panství Malenovice, domy v Uherském Hradišti, v Olomouci a vinice na Hodonínsku. Společné vlastnictví čtyř dědiců, kteří nebyli v příbuzenském vztahu, však nebylo udržitelné a proto bylo již v následujícím roce prodáno za 80 000 zlatých[3]. Později podporoval dominikánský klášter ve Znojmě, kde pobýval po dobu výkonu svých státních úřadů na Moravě. Ve znojemském kostele Nalezení sv. Kříže je také pohřben[4].
Jeho manželkou byla Anna Dorothea de Souches (1653–1724), dcera polního maršála a hrdiny obrany Brna proti Švédům hraběte Louise Raduita de Souches. Měli spolu třináct dětí, šest z nich ale zemřelo v dětství. Dospělosti se dožili synové Antonín Maria (1679–1749), který zastával funkce u dvora, Jan Křtitel Matyáš (1681–1746), olomoucký kanovník a sběratel, a František Oldřich (1691–1741), císařský generál.
Reference
- ↑ Zámek Krasonice. www.krasonice.cz [online]. [cit. 2017-01-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-14.
- ↑ SMÍŠEK, Rostislav: Císařský dvůr a dvorská kariéra Ditrichštejnů a Schwarzenbergů za vlády Leopolda I.; České Budějovice, 2009 s. 533 ISBN 978-80-7394-165-9
- ↑ POKLUDA, Zdeněk: Hrad Malenovice; Zlín, 2014 ISBN 978-80-87130-30-8
- ↑ Znojmo; Brno, 2006 ISBN 80-902504-5-9
Literatura
- ZETKOVÁ, Martina: Náhrobky kaple Mrtvých v kostele Nalezení Svatého Kříže ve Znojmě (bakalářská práce); Univerzita Palackého, Olomouc, 2014 dostupné online
