Římskokatolická farnost Bílovec
| Římskokatolická farnost Bílovec | |
|---|---|
 Děkanský kostel svatého Mikuláše | |
| Základní údaje | |
| Církev | římskokatolická |
| Děkanát | Bílovec |
| Diecéze | ostravsko-opavská |
| Provincie | Morava |
| Farář | P. ThLic. Mgr. Dariusz Adam Jędrzejski |
| Území farnosti | |
| Bílovec • Bravinné • Stará Ves | |
| Kontakt | |
| Adresa sídla | Slezské náměstí 28, Bílovec 743 01 |
| Datová schránka | k7rh7nj |
| IČO | 49590944 (VR) |
| Údaje v infoboxu aktuální k 07/2020 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Římskokatolická farnost Bílovec je farnost Římskokatolické církve v děkanátu Bílovec ostravsko-opavské diecéze.
Farní kostel existoval v Bílovci patrně již od založení města v první čtvrtině 14. století, první jistá zmínka o kostele je však z roku 1422 a o farnosti z roku 1440, kdy se zmiňuje farář Martin.[1] Od 40. let 16. století do Bílovce proniká luteránství a od roku 1558 zdejší farář Jiljí Taschner propagoval pod záštitou vrchnosti (pánů Pražmů z Bílkova) přes protesty olomouckého biskupa luterskou víru.[1][2] Posledním evangelickým pastorem působícím v Bílovci byl Peter Reich (1620–1623), od roku 1628 zde působili opět katoličtí faráři, z nichž prvním byl Augustin Sokolovský ze Sokolova.[1] Zdejší farář a člen fulneckého augustiniánského kláštera Augustin Irmler (1669–1683) se stal prvním bíloveckým děkanem.[1]
Patronát farnosti držela původně vrchnost, tj. majitelé panství Bílovec. Když však byl Bernard Pražma z Bílkova po roce 1620 odsouzen k smrti a panství mu bylo konfiskováno, ponechal si patronátní právo k farnosti i po prodeji panství novým majitelům olomoucký biskup, který je vykonával do roku 1789, kdy přešlo na náboženskou matici.[1]
Obvod farnosti se omezoval většinou pouze na samotné město Bílovec a stavebně propojenou ves (v podstatě předměstí) Radotín. V době nedostatku kněží po třicetileté válce byl k bílovecké farnosti přičleněny rovněž:
- Velké Albrechtice, jež získaly samostatnou duchovní správu roku 1784,[3]
- Jistebník, jenž získal samostatnou duchovní správu roku 1781/1784,[4]
- Lubojaty, jež získaly samostatnou duchovní správu roku 1784,[5]
- Slatina, jen přechodně v letech 1690–1692, jinak většinou samostatná farnost,[6]
- Bílov od roku 1784, samostatnou duchovní správu získal roku 1814.[7]
Počátkem 20. století pak byly k bíloveckému farnímu obvodu přičleněny obce Bravinné a Stará Ves s filiálním kostelem, které do té doby patřily k farnosti Slatina.
Od druhé světové války jsou z Bílovce excurrendo administrovány některé okolní farnosti; k roku 2020 to byly farnosti Bílov a Velké Albrechtice. Farářem a současně děkanem je P. ThLic. Mgr. Dariusz Adam Jędrzejski.[8][9]
Farnost Bílovec patřila nejprve k opavskému děkanátu, roku 1670 byl zřízen nový děkanát se sídlem v Bílovci, který dosud existuje. S ním patřila farnost do roku 1996 k (arci)diecézi olomoucké, od uvedeného roku pak k nově vytvořené diecézi ostravsko-opavské.[8][10]
V roce 1836 bylo ve farnosti 4063 římských katolíků (vedle šesti evangelíků a 17 židů), o něž se starali tři duchovní.[11] V roce 1859 to bylo 4954 římských katolíků (vedle pěti evangelíků a 23 židů).[1]V roce 1930 žilo ve farnosti 6353 obyvatel, z čehož 6063 (95 %) se přihlásilo k římskokatolickému vyznání.[12]
Farním a děkanským kostelem je kostel svatého Mikuláše, původně zřejmě dřevěný, ale již kolem roku 1400 nahrazený kamennou stavbou, která byla poté mnohokrát přestavována.[13] Ve městě je rovněž bývalá špitální kaple svaté Barbory, doložená roku 1456. Je to původně pozdně gotická stavba byla okolo roku 1726 barokně přestavěna a v současnosti má i moderní přístavbu z roku 1990; nyní neslouží k bohoslužebným účelům, ale jako městská obřadní síň.[14]
Bohoslužby se naopak konají ve filiálním kostelu svatého Jakuba ve Staré Vsi, který existoval již ve 13. století, i když doložen je až v 15. století, a byl podstatně přestavěn roku 1714.[15][16] Poutní mše se příležitostně konají i v kapli svatého Martina (z roku 1905) v osadě Dolní Nový Dvůr u Bravinného.[17]
Bohoslužby
[editovat | editovat zdroj]| Kostel | Místo | Bohoslužba (den) | Hodina | Poznámka |
|---|---|---|---|---|
| kostel svatého Mikuláše | Bílovec | pondělí úterý středa čtvrtek pátek sobota neděle |
19.00 7.00 19.00 7.00 19.00 19.00 9.00 |
farní kostel |
| kostel svatého Jakuba | Stará Ves | neděle | 10.30 | filiální kostel |
| kaple svatého Martina | Bravinné – Dolní Nový Dvůr | zpravidla první neděle v měsíci | kaple |
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f WOLNY, Gregor. Kirchliche Topographie von Mähren. I. Abtheilung. Svazek 3. Brno: Nitsch und Grosse, 1859. 480 s. S. 214–218. (německy)
- ↑ HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1148 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 760.
- ↑ Wolny, s. 245.
- ↑ Wolny, s. 249.
- ↑ Wolny, s. 244.
- ↑ Wolny, s. 239.
- ↑ Wolny, s. 243.
- ↑ a b Děkanát Bílovec [online]. Děkanát Bílovec [cit. 2013-05-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-06-07.
- ↑ Římskokatolická farnost Bílovec [online]. Diecéze ostravsko-opavská [cit. 2020-07-06]. Dostupné online.
- ↑ Wolny, s. 213.
- ↑ ENS, Faustin. Beschreibung des Oppalandes und seiner Bewohner im Allgemeinen und die Ortsbeschreibung des Fürstenthums Troppau im Besondern. Svazek 1. Wien: Carl Gerold, 1836. 334 s. S. 119. (německy)
- ↑ Statistický lexikon obcí v zemi Moravskoslezské. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1935. 213 s. S. 3.
- ↑ GAVENDOVÁ, Marcela; KOUBOVÁ, Marta; LEVÁ, Petra. Kulturní památky okresu Nový Jičín. Ostrava: Okresní úřad Nový Jičín, Památkový ústav v Ostravě, 1996. 286 s. ISBN 80-85034-14-X. S. 13–14.
- ↑ Gavendová, Koubová, Levá, s. 14-15.
- ↑ Gavendová, Koubová, Levá, s. 23-24.
- ↑ CHOBOT, Karel; A KOL. Okres Nový Jičín. Místopis obcí. Svazek 2. Nový Jičín: Okresní úřad – referát regionálního rozvoje a Státní okresní archiv v Novém Jičíně, 1998. 192 s. S. 25.
- ↑ Kaple svatého Martina [online]. Lukavec: Obecní úřad Lukavec, 2009 [cit. 2015-06-01]. Dostupné online.