Římskokatolická farnost Kujavy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Římskokatolická farnost Kujavy
Základní údaje
Děkanát Bílovec
Diecéze ostravsko-opavská
Provincie Morava
Administrátor excurrendo Mgr. Bc. Martin Sudora
Území farnosti
Kujavy • Pohořílky
Kontakt
Adresa Slezské náměstí 28, Bílovec 743 01
Údaje v infoboxu aktuální k 2013 (VI.)

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Římskokatolická farnost Kujavy je farnost Římskokatolické církve v děkanátu Bílovec ostravsko-opavské diecéze.

První zmínka o vsi Kujavy je v dokumentu pro fulneckou faru z roku 1337, v němž je zmiňován jakýsi Thilo z Kujav, možná místní kněz, spíše však fojt.[1][2] Kostel však již existoval zřejmě na konci 14. století a první zmínka o faře je k roku 1510. Tehdejší katolický farář Matyáš žaloval utrakvistického pána na Fulneku Bernarda ze Žerotína, že jej vyhnal z fary a oloupil; získal sice u zemského soudu odškodnění, fara však zřejmě zůstala v utrakvistických a později protestantských rukou.[1] Protestantské kněze se snažil dosazovat koncem 16. století fulnecký pán i Jan Skrbenský ze Hříště, který se proto dostal do sporu s biskupem Stanislavem Pavlovským; na jeho nátlak musel Skrbenský pastora Šimon Prokopa, kterého dosadil roku 1588, roku 1594 nahradit katolíkem Janem Sokolem. Později však zde opět působili luteráni (jménem je v 90. letech 16. století znám jakýsi Valten) a posledním z luteránských pastorů v Kujavách byl Peter Ball (doložen 1623–1627), který opustil Kujavy s Mansfeldovými vojsky.[1][3] Ve farnosti působila tehdy i Jednota bratrská včetně Jana Amose Komenského (1618–1624).[3]

Již roku 1622 však začala na fulneckém panství rekatolizace a správu kujavské farnosti převzal na výzvu nového patrona kostela, olomouckého biskupa, augustiniánský klášter ve Fulneku. Dočasně byly odsud spravovány i osiřelé farnosti v Suchdole a Butovicích. Kanovníci nejprve docházeli na bohoslužby z Fulneka, v roce 1666 pak byla opravena farní budova a administrátoři farnosti v ní pobývali trvale. A od roku 1689 byla kujavská fara obsazována světskými kněžími.[1][2] Typickým představitelem josefinismu byl farář Joseph Kinauer, vzdělaný kněz a dřívější prefekt olomouckého kněžského semináře (roku 1778 přesunutého do Brna), který zaváděl ve farnosti osvícenskou osvětu, ale jeho liturgické novoty – například používání němčiny při bohoslužbách místo latiny – mu přineslo problémy u věřících i u biskupa, takže v letech 1781–1783 a opět od roku 1785 do Kinauerovy smrti roku 1792 byla farnost spravována kooperátory, přestože Kinauer zůstal oficiálně farářem.[1][2]

K farnosti původně spadaly vedle samotné vsi Kujavy rovněž Pustějov a od zániku tamní fary za reformace také Hladké Životice. V obou vsích byly od konce 17. století nové filiální kostely a roku 1784 byly od kujavské farnosti odděleny samostatné lokální kuracie Hladké Životice a Pustějov. Náhradou byla téhož roku ke Kujavám přifařena ves Pohořílky, která dosud patřila k filiálnímu kostelu v Bílově spravovanému z Fulneka.[1] V tomto územním rozsahu farnost existuje dodnes.[4]

Patronát kujavské fary náležel původně vrchnosti, tj. majitelům panství Fulnek. Při konfiskaci fulneckého panství Janu II. Skrbenskému ze Hříště roku 1622 mu však byl pro zradu odebrán i kujavský patronát a vykonával ho nadále olomoucký (arci)biskup, a to až do roku 1789, kdy jej postoupil náboženské matici.[1]

Farnost byla součástí bíloveckého děkanátu od jeho založení roku 1670, předtím náležela zřejmě s celým Bíloveckem k opavskému děkanátu. V 2. polovině 19. století nebo 1. polovině 20. století byla připojena k děkanátu Odry, při reorganizaci děkanátů roku 1952 se vrátila zpět k Bílovci. Do roku 1996 byla součástí (arci)diecéze olomoucké, od uvedeného roku pak nově vytvořené diecéze ostravsko-opavské.[5]

Roku 1859 na území farnosti žilo 1181 obyvatel, vesměs římských katolíků.[1] V roce 1930 žilo ve farnosti 959 obyvatel, z čehož 949 (99 %) se přihlásilo k římskokatolickému vyznání.[6]

Farním kostelem je kostel svatého Michaela archanděla, původně gotický z konce 14. století, ale roku 1713 po požáru podstatně barokně přestavěný a nakonec nahrazený empírovou novostavbou z let 1830–1833.[3][7] V Pohořílkách se nacházela kaple zasvěcená svatým Andělům strážným, postavená v roce 1844 na místě dřívější zvonice, kde se příležitostně konaly mše.[2] Tato kaple byla zbořena v 70. letech 20. století.[8]

Od odsunu posledního německého faráře roku 1947 je farnost spravována excurrendo: v letech 1948 až 2009 v Kujavách působil farář z Hladkých Životic. V současnosti (2013) farnost spravuje excurrendo Martin Sodora, kněz z Bílovce.[9]

Bohoslužby[editovat | editovat zdroj]

Seznam kostelů a kaplí ve farnosti, pořad bohoslužeb
Kostel Místo Bohoslužba (den) Hodina Poznámka
kostel svatého Michaela archanděla Kujavy úterý
pátek
neděle
17.30
17.30
9.15
farní kostel

Kujavští faráři[editovat | editovat zdroj]

Římskokatoličtí duchovní správci v Kujavách od 17. století:[1][2]

  • 1666–1671 Kararinsky
  • 1671–1672 Jeroným Smíšek
  • 1672–1675 Augussin Richter
  • 1675–1681 Johann Wolný
  • 1681–1683 Franz Krumpholz
  • 1683–1689 Johann Ignaz Göbel
  • 1689–1690 Šimon Doležel
  • 1690–1701 Johann Valentin Brauner
  • 1701–1726 Karl Joseph Gerth
  • 1726–1740 Andreas Ferdinand Jedek
  • 1740–1747 Martin Bauherr
  • 1747–1751 Johann Wilhelm Zeno rytíř von Dennhaus (Dennhof?)
  • 1751–1763 Anton Schwanzer
  • 1764–1768 Anton Franz Freiheit
  • 1768–1778 Bernhard Augustin Wach
  • 1778–1792 Joseph Kinauer
  • 1793–1830 Joseph Friedl
  • 1831–1856 Johann Grün
  • 1856–1871 Ferdinand Kuhn
  • 1871–1885 Joseph Jakusch
  • 1885–1895 Franz Justel
  • 1896–1906 Johann Hückel
  • 1907–1913 František Olenek
  • 1913–1928 Alois Kowař
  • 1929–1946/47 Heinrich Illichmann
  • 1947–1948 Mikuláš Šindlář, farář v Pustějově, excurrendo
  • 1948–1959 Robert Chovanec, farář v Hladkých Životicích, excurrendo
  • 1959–1962 Antonín Dominik, farář v Hladkých Životicích, excurrendo
  • 1962–1965 František Navrátil, farář v Hladkých Životicích, excurrendo
  • 1965–2009 Hubert Šula, děkan a farář v Hladkých Životicích, excurrendo
  • 2009–dosud (2013) Martin Sudora, kněz v Bílovci, excurrendo

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i WOLNY, Gregor. Kirchliche Topographie von Mähren. I. Abtheilung. Svazek 3. Brno: Nitsch und Grosse, 1859. 480 s. S. 222-225. (německy) 
  2. a b c d e Římskokatolická farnost Kujavy – Historie [online]. Římskokatolická farnost Kujavy [cit. 2013-06-07]. Dostupné online. 
  3. a b c CHOBOT, Karel; A KOL. Okres Nový Jičín. Místopis obcí. Svazek 2. Nový Jičín: Okresní úřad – referát regionálního rozvoje a Státní okresní archiv v Novém Jičíně, 1998. 192 s. S. 78. 
  4. Děkanát Bílovec - Mapa [online]. Děkanát Bílovec [cit. 2013-05-31]. Dostupné online. 
  5. Historie děkanátu Bílovec [online]. Děkanát Bílovec [cit. 2013-05-22]. Dostupné online. 
  6. Statistický lexikon obcí v zemi Moravskoslezské. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1935. 213 s. S. 52. 
  7. GAVENDOVÁ, Marcela; KOUBOVÁ, Marta. Kulturní památky okresu Nový Jičín. Ostrava: Okresní úřad Nový Jičín, Památkový ústav v Ostravě, 1996. 286 s. ISBN 80-85034-14-X. S. 62. 
  8. VALENČÍK, Michal. Ohrožené památky. Praha: Baset, 2006. 296 s. ISBN 80-7340-082-0. S. 132. 
  9. Děkanát Bílovec [online]. Děkanát Bílovec [cit. 2013-05-31]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]