Šrucha zelná

Šrucha zelná
	Šrucha zelná (Portulaca oleracea)
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida);
Řád	hvozdíkotvaré (Caryophyllales);
Čeleď	šruchovité (Portulacaceae);
Rod	šrucha (Portulaca);
Binomické jméno
	Portulaca oleracea; L., 1753
Synonyma
	Portulaca neglecta Mackenzie & Bush; Portulaca oleracea subsp. granulatostellulata (Poelln.) Danin & Baker; Portulaca oleracea subsp. impolita Danin & Baker; Portulaca oleracea subsp. nicaraguensis Danin & Baker; Portulaca oleracea subsp. nitida Danin & Baker; Portulaca oleracea subsp. papillatostellulata Danin & Baker; Portulaca oleracea subsp. stellata Danin & Baker; Portulaca retusa Engelm.;
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šrucha zelná (Portulaca oleracea) nazývaná také portulák nebo šrucha obecná^[2] je jednoletá rostlina z čeledi šruchovité (Portulacaceae). Může dosahovat velikosti až 40 centimetrů.

Rozšíření

Vyskytuje se téměř po celém světě. Od Severní Afriky, přes Evropu (včetně České republiky), blízký východ, Asii, Indický subkontinent, až po Malajsii a Australasii. Vyskytuje se také na Americkém kontinentu, kde je považována za exotický plevel, nicméně existují důkazy, že se zde nacházela už v předkolumbovské éře.^[3]

Popis

Má hladký, načervenalý, většinou plazivý stonek. Listy jsou střídavě seskupeny v lodyhy a stopky. Žluté květy jsou až 6 milimetrů široké. V závislosti na množství srážek se na rostlině objevují kdykoliv během roku. Semena se tvoří v malém lusku, který se otevře, když dospějí. Šrucha zelná má bulvu se sekundárními vláknitými kořeny a je schopna tolerovat chudé, zhutněné půdy a sucho.

Užití

V kuchyni

Pro svoji mírně kyselou a slanou chuť je používána v kuchyních v téměř celé Evropě, na Blízkém východě, v Asii a v Mexiku.^[4]^[5] Jedlé jsou stonky, listy i poupata květů. Šrucha může být využita jako součást salátu, opečena na pánvi či připravena jako špenát. Je vhodná také do polévek a omáček. Australští domorodci z ní dělají chleba. Když začne kvést, trochu zhořkne.

Šrucha je velmi významná svým, mezi rostlinami mimořádně vysokým, obsahem ω-3 mastných kyselin, zejména kyseliny α-linolenové^[6]^[7] a kyseliny eikosapentaenové^[7].

V tradiční medicíně

Šrucha zelná je součástí tradiční čínské medicíny. Mezi její aktivní složky patří: noradrenalin, vápenaté soli, dopamin, DOPA, kyselina jablečná, kyselina citronová, kyselina glutamová, kyselina asparagová, niacin, alanin, glukóza, fruktóza a sacharóza. ^[8] Betakyaniny izolované ve šruše zlepšily poznávací schopnosti u starých myší.^[9]

Je také klinicky účinná při léčení ustního onemocnění lichen planus^[10] a listy jsou využívány pro léčbu hmyzího či hadího uštknutí,^[11] při popáleninách, vředech, bacilární úplavici, průjmech, hemoroidech, poporodním či vnitřním krvácení.^[8] Je však zakázaná podávat během těhotenství a lidem s nachlazením a slabým zažíváním.^[8]

Zajímavosti

Plinius starší doporučoval nosit rostlinu jako amulet proti veškerému zlu (Historia naturalis).^[12]

Poddruhy

poddruh Portulaca oleracea subsp. oleracea - šrucha zelná pravá
poddruh Portulaca oleracea subsp. sativa - šrucha zelná setá (Haw.) Schübl. & G. Martens^[2]

Galerie

Květ šruchy zelné
Lusk se semeny
Řecký salát se šruchou

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Portulaca oleracea na anglické Wikipedii.

↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
↑ ^a ^b ^c BioLib.cz – Portulaca oleracea [online]. BioLib.cz. Dostupné online.
↑ Pre-Columbian puslane (Portulaca oleracea L.) in the New World. Nature. 1975, roč. 253, čís. 5494, s. 726–727.
↑ Marlena Spieler. Something Tasty? Just Look Down. The New York Times. July 5, 2006. Dostupné online.
↑ Pests in Landscapes and Gardens: Common Purslane. Pest Notes University of California Agriculture and Natural Resources Publication 7461. October 2003
↑ Journal of the American Oil Chemists [online]. DOI 10.1007/BF02657769.
↑ ^a ^b Journal of the American College of Nutrition [online]. DOI 10.1080/07315724.1992.10718240.
↑ ^a ^b ^c TIERRA, Michael. Planetary Herbology. [s.l.]: Lotus Press, 1988. Dostupné online. S. 199.
↑ Wang CQ. Yang GQ., "Betacyanins from Portulaca oleracea L. ameliorate cognition deficits and attenuate oxidative damage induced by D-galactose in the brains of senescent mice.,Phytomedicine. 17(7):527-32, 2010 Jun.
↑ Efficacy of purslane in the treatment of oral lichen planus. Phytother Res.. Roč. 24, čís. 2, s. 240–4.
↑ Bensky, Dan, et al. Chinese Herbal Medicine, Materia Medica. China: Eastland Press Inc., 2004.
↑ FRAGISKA, Megaloudi. Wild and Cultivated Vegetables, Herbs and Spices in Greek Antiquity. Environmental Archaeology. 2005, roč. 10, čís. 1, s. 73–82.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu šrucha zelná na Wikimedia Commons

[c4c749808db0c0326bfc77e3de16de6992e08ad1-1] The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].

[bio-2] BioLib.cz – Portulaca oleracea [online]. BioLib.cz. Dostupné online.

[3] Pre-Columbian puslane (Portulaca oleracea L.) in the New World. Nature. 1975, roč. 253, čís. 5494, s. 726–727.

[4] Marlena Spieler. Something Tasty? Just Look Down. The New York Times. July 5, 2006. Dostupné online.

[5] Pests in Landscapes and Gardens: Common Purslane. Pest Notes University of California Agriculture and Natural Resources Publication 7461. October 2003

[6] Journal of the American Oil Chemists [online]. DOI 10.1007/BF02657769.

[:0-7] Journal of the American College of Nutrition [online]. DOI 10.1080/07315724.1992.10718240.

[Tierra-8] TIERRA, Michael. Planetary Herbology. [s.l.]: Lotus Press, 1988. Dostupné online. S. 199.

[9] Wang CQ. Yang GQ., "Betacyanins from Portulaca oleracea L. ameliorate cognition deficits and attenuate oxidative damage induced by D-galactose in the brains of senescent mice.,Phytomedicine. 17(7):527-32, 2010 Jun.

[10] Efficacy of purslane in the treatment of oral lichen planus. Phytother Res.. Roč. 24, čís. 2, s. 240–4.

[11] Bensky, Dan, et al. Chinese Herbal Medicine, Materia Medica. China: Eastland Press Inc., 2004.

[12] FRAGISKA, Megaloudi. Wild and Cultivated Vegetables, Herbs and Spices in Greek Antiquity. Environmental Archaeology. 2005, roč. 10, čís. 1, s. 73–82.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]