Školní psycholog

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Školní psychologie v České republice uznává jako nový obor v roce 2001, a tím se objevil i obor školního psychologa.[1] Aby mohl vykonávat práci školního psychologa musí uchazeč absolvovat magisterské studium na vysoké škole v oboru psychologie.[2]

Psychologie se v České republice studuje na čtyřech vysokých školách v Ostravě, Brně, Praze a Českých Budějovicích. Školní psycholog na škole poskytuje potřebnou pomoc všem žákům, kteří ho sami osloví nebo jej k poskytnutí pomoci vyzvou pedagogové. Úzce spolupracuje zejména s třídním učitelem, výchovným poradcem, metodikem prevence a se speciálním pedagogem.[3] Jejich práce je porozumět a řešit problémy socializační či vztahové.[3]

Obory činnosti[editovat | editovat zdroj]

Náplní práce školního psychologa je diagnostikovat a konzultovat problémy dětí. Další činnosti jsou metodické nebo poradenské. Pracuje se žáky i s jejich rodiči a pedagogy. Komunikuje s dalšími poradenskými zařízeními jako je pedagogicko-psychologická poradna nebo se sociálními institucemi např. orgány péče o dítě.[3] Práce se žáky či studenty obvykle započne, až když se objeví nežádoucí problém. Kdo se ohlásí s problémem nemusí být jen samotní žáci, ale mohou to být rodiče, učitelé či kamarádi. Konzultace můžou probíhat během výuky i mino ni.[4]

Jednou z hlavních činností psychologa je diagnostika. Školní psycholog spolupracuje s dětmi i rodiči při zápisu do 1. ročníku. Cíleně pomáhá diagnostikovat specifické u dětí poruchy při učení, ale sleduje i děti nadané. Zjišťuje také jaké je klima ve třídě, tím se myslí diagnostika výchovných i výukových problémů nebo šikana. Zpracovává různé dotazníky a ankety na spokojenost žáků ve školním prostředí, pomocí kterých zjišťuje různé informace ke své práci školního psychologa (třeba bezpečné prostředí pro žáky či studenty).[5] Mezi jeho další činnosti patří také konzultace a poradenství. Školní psycholog pečuje a sestavuje individuální vzdělávací plán pro děti. Konzultuje i osobní problémy dětí a hledá jejich řešení. Školní psycholog se podílí spolu s metodikem prevence na preventivních programech nebo aktivitách ve třídách (hry, ucelené programy).[5]

Náplň práce školního psychologa, ale i pedagogického pracovníka má i několik kritických míst. Ke kritickým místům této profese nepatří jenom vztahy mezi psychologem a ředitelem školy, ale vztahy na škole všeobecně (vztahy pedagogů). Školní psycholog si musí sám vybudovat respekt, ale hlavně důvěru u pedagogického sboru.[6]

Kontakt[editovat | editovat zdroj]

Školní psycholog (ŠP) informuje rodiče i žáky o poradenských službách, které zpracovává. Informace musí být veřejně přístupné buď na nástěnce ve vestibulu školy nebo na webových stránkách. Seznam informací zahrnuje zejména, kdy a kde jsou konzultační hodiny ŠP i ostatních poradenských pracovníků a kontakt na ŠP (jméno, e-mail). Konzultační hodiny jsou stanoveny na takový čas, aby pomohl jak žákům či rodičům, tak i učitelům.[3]

Asociace školní psychologie[editovat | editovat zdroj]

Je profesní sdružení školních psychologů. Jejich cílem je rozvíjet obor školní psychologie v České republice. Patří k UPA (unie psychologických asociací), tato unie podporuje zájmy psychologů ČR. Tahle asociace sdružuje především školní psychology, kteří mají zájem o rozvíjení jejich oboru. Do vedení se volí členové tohoto sdružení po třech rocích a snaží se propojovat psychology základních i středních škol. Zvolení vedoucí zastupují členy asociace na setkání s různými úřady jako je MŠMT, připravují workshopy a semináře atd. Organizují další vzdělávání psychologů nebo konference.[7]

Časopis[editovat | editovat zdroj]

Asociace také vydává časopis Školní psychologie, který vychází od roku 1992. Redakce tohoto časopisu sídlí na katedře psychologie pedagogické fakulty Masarykovi univerzity v Brně. Najdeme zde příspěvky o praxi, různé výzkumy ve vztahu ke školní psychologii. Příspěvky zde smějí přidávat jak praktikové tak i akademikové pro diskusi.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ŠTECH, Stanislav; ZAPLETALOVÁ, Jana. Úvod do školní psychologie. [s.l.]: Portál, 2013. 
  2. VYMĚTAL, Jan. Úvod do psychoterapie. Prague: Grada, 2003. 
  3. a b c d Věstník. wiki.rvp.cz [online]. [cit. 27 317/2004-24]. Dostupné online. 
  4. BRAUN, Richard. Činnost školního psychologa na základní škole. 2001. vyd. [s.l.]: [s.n.] 
  5. a b MŠMT: Vyhláška č. 72 ze dne 9. února 2005 o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních
  6. ZAPLETALOVÁ, Jana. Co dělá školní psycholog? Kritická místa profese.. [s.l.]: Pedagogika, 2001. 51(5) s. S. 34-46. 
  7. a b Asociace školní psychologie [online]. [cit. 2021-12-14]. Dostupné online.