Školní psycholog

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Psycholog je odborník pomáhající lidem s různými psychickými problémy, které mohou být vyvolávány stresem či jinými situacemi v životě (rozvod, ztráta blízkého apod.). Lidé kteří navštěvují psychologa netrpí psychickým onemocněním, ta léčí psychiatr. Jde o pomáhající povolání, kdy psycholog poskytuje poradenskou pomoc, nemá lékařské vzdělání, tudíž nemůže předepisovat léky (psychofarmaka).[1]

Školní psychologie se v České republice prosazuje v rámci pedagogicko-psychologického poradenství od poloviny 90. let dvacátého století, a s tím se objevuje i subprofese školního psychologa. Postavení školních psychologů je právně zakotveno vyhláškou č. 72/2005 Sb.[2] Aby mohl vykonávat práci školního psychologa, musí uchazeč absolvovat magisterské studium na vysoké škole v oboru psychologie.[3]

Psychologie se v České republice studuje na několika vysokých školách v Ostravě, Brně, Praze, Olomouci v Českých Budějovicích a jinde.[4] Školní psycholog na škole poskytuje potřebnou pomoc všem žákům, kteří ho sami osloví nebo jej k poskytnutí pomoci vyzvou pedagogové. Úzce spolupracuje zejména s třídním učitelem, výchovným poradcem, metodikem prevence a se speciálním pedagogem.[5]

Náplň práce[editovat | editovat zdroj]

Náplní práce školního psychologa je diagnostikovat a konzultovat problémy dětí. Další činnosti jsou metodické nebo poradenské. Pracuje se žáky i s jejich rodiči a také pedagogy. Komunikuje s dalšími poradenskými zařízeními jako je pedagogicko-psychologická poradna nebo se sociálními institucemi např. orgány péče o dítě.[5] Práce se žáky či studenty obvykle započne, až když se objeví nežádoucí problém. Kdo se ohlásí s problémem nemusí být jen samotní žáci, ale mohou to být i rodiče, učitelé či kamarádi. Konzultace mohou probíhat během výuky i mino ni.[6] Školní psycholog je součástí ŠPP (školní poradenské pracoviště) do kterého patří dále výchovný poradce, metodik prevence, vedení školy, speciální pedagog. Školní psycholog se podílí spolu s metodikem prevence na preventivních programech nebo aktivitách ve třídách (hry, ucelené programy).[7] Práce školního psychologa, ale i pedagogického pracovníka má i několik kritických míst. Kritická místa této profese mohou být vztahy mezi psychologem a ředitelem školy, ale také vztahy na škole všeobecně (vztahy pedagogů). Školní psycholog si musí sám vybudovat respekt, ale hlavně důvěru u pedagogického sboru.[8]

Činnosti[editovat | editovat zdroj]

Jednou z hlavních činností psychologa je diagnostika. Školní psycholog spolupracuje s dětmi i rodiči při zápisu do 1. ročníku. Cíleně pomáhá diagnostikovat specifické poruchy učení u dětí, ale sleduje i děti nadané. Zjišťuje také jaké je klima ve třídě, tím se myslí diagnostika výchovných i výukových problémů nebo šikana. Zpracovává různé dotazníky a ankety na spokojenost žáků ve školním prostředí, pomocí kterých zjišťuje různé informace ke své práci školního psychologa (třeba bezpečné prostředí pro žáky či studenty).[7] Mezi jeho další činnosti patří také konzultace a kariérní poradenství. Školní psycholog pečuje a sestavuje individuální vzdělávací plán pro děti. Konzultuje i osobní problémy dětí a hledá jejich řešení.[7]

Činnosti školního psychologa lze rozdělit do čtyř kategorií:

  1. intervence při řešení výchovných problémů,
  2. činnosti týkající se učení žáků (prospěch, vzdělávací selhávání aj.),
  3. mediační činnosti (intervence do vztahů mezi učiteli, žáky a rodiči),
  4. osvětová činnost.[2]

Metody práce[editovat | editovat zdroj]

V práci školního psychologa převažují dvě metody - rozhovor a test (testová diagnostika). Klíčovou metodou je rozhovor (diagnostický, poradenský a terapeutický), psycholog mu věnuje více než polovinu pracovního času. Z testovacích metod jsou to například testy inteligence, standardizované osobnostní a sociometrické dotazníky nebo projektivní techniky (kresba rodiny, Baumtest). K dalším metodám patří terapeutické postupy skupinové a individuální.[2]

Kontakt[editovat | editovat zdroj]

Školní psycholog (ŠP) informuje rodiče i žáky o poradenských službách, které zpracovává. Informace musí být veřejně přístupné buď na nástěnce ve vestibulu školy nebo na webových stránkách. Seznam informací zahrnuje zejména, kdy a kde jsou konzultační hodiny ŠP i ostatních poradenských pracovníků a kontakt na ŠP (jméno, e-mail). Konzultační hodiny jsou stanoveny na takový čas, aby pomohl jak žákům či rodičům, tak i učitelům.[5]

Asociace školní psychologie[editovat | editovat zdroj]

Asociace školní psychologie je profesní sdružení školních psychologů. Jeho cílem je rozvoj oboru školní psychologie v České republice. Patří k UPA (unie psychologických asociací), tato unie podporuje zájmy psychologů ČR. Tahle asociace sdružuje především školní psychology, kteří mají zájem o rozvíjení jejich oboru. Do vedení se volí členové tohoto sdružení po třech rocích a snaží se propojovat psychology základních i středních škol. Zvolení vedoucí zastupují členy asociace na setkání s různými úřady jako je MŠMT, připravují workshopy a semináře atd. Organizují další vzdělávání psychologů nebo konference.[9]

Časopis[editovat | editovat zdroj]

Asociace také vydává časopis Školní psychologie, který vychází od roku 1992. Redakce tohoto časopisu sídlí na katedře psychologie Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Najdeme zde příspěvky o praxi, různé výzkumy ve vztahu ke školní psychologii. Příspěvky zde smějí přidávat jak praktikové tak i akademikové pro diskusi.[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kdo je Psycholog? Co znamená? Význam pojmu, slova, termínu | Psychologie. kdojeto.superia.cz [online]. [cit. 2022-01-29]. Dostupné online. 
  2. a b c ŠTECH, Stanislav; ZAPLETALOVÁ, Jana. Úvod do školní psychologie. [s.l.]: Portál, 2013. 
  3. VYMĚTAL, Jan. Úvod do psychoterapie. Prague: Grada, 2003. 
  4. Soukromé a státní vysoké školy - přijímací zkoušky, studium na VŠ a vzdělávání - Vysoké školy. www.vysokeskoly.cz [online]. [cit. 2022-01-24]. Dostupné online. 
  5. a b c Věstník. wiki.rvp.cz [online]. [cit. 27 317/2004-24]. Dostupné online. 
  6. BRAUN, Richard. Činnost školního psychologa na základní škole. 2001. vyd. [s.l.]: [s.n.] 
  7. a b c MŠMT: Vyhláška č. 72 ze dne 9. února 2005 o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních
  8. ZAPLETALOVÁ, Jana. Co dělá školní psycholog? Kritická místa profese.. [s.l.]: Pedagogika, 2001. 51(5) s. S. 34–46. 
  9. a b Asociace školní psychologie [online]. [cit. 2021-12-14]. Dostupné online.