Šemíkovice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Šemíkovice
Jediná silnice v Šemíkovicích
Základní informace
Charakter sídla místní část
Počet obyvatel 74 (2011)[1] (e)
Domů 75 (2001)
Nadmořská výška 360 m
Lokalita
PSČ 675 57
Obec Rouchovany
Okres Třebíč
Historická země Morava
Katastrální území Šemíkovice (9,4 km²)
Zeměpisné souřadnice
Šemíkovice
Šemíkovice
Šemíkovice, Česko
Další údaje
Kód části obce 141879
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šemíkovice (dříve Šamikovice, oba názvy jsou pomnožné (6. pád v Šemíkovicích/v Šamikovicích)) jsou místní část Rouchovan, vesnice v okrese Třebíč. Ve vesnici žije 74[1] obyvatel.

Geografická charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Katastrální území Šemíkovic leží na východě na hranicích kraje Vysočina s krajem Jihomoravským v okrese Třebíč. Na severu sousedí s Rouchovany, na západě s Přešovicemi, na jihu s Tavíkovicemi a Horními Kounicemi a na západě s Rešicemi v okrese Znojmo.

Šemíkovice se rozkládají při silnici č. II/399, asi 1,5 km na jih od Rouchovan. K severovýchodu obcí protéká Šemíkovický potok, pravostranný přítok Rouchovanky (nedaleko Texlova mlýna). Rouchovanka pak vytváří východní hranice Šemíkovic i kraje Vysočina až k soutoku s Rokytnou. Ta stejně tak vytváří jižní hranice Šemíkovic. Obě údolí jsou chráněna jako součást přírodního parku Rokytná. Nadmořská výška vesnice se pohybuje kolem 360 m n. m. Území Šemíkovic vystupuje nejvýše v zalesněné západní části (417 m n. m.), nejníže (300 m n. m.) na východě v údolí Rokytné při tábořišti.

Na východě vesnice u lesa stojí telekomunikační věž.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o Šemíkovicích pochází z roku 1358.

Z hlediska územní správy byly Šemíkovice v letech 18691880 pod názvem Šamikovice osadou Rouchovan v okrese Moravský Krumlov, v letech 18901950 jako obec v tomtéž okrese, v letech 19611967 jako obec v okrese Třebíč; jako část Rouchovan jsou Šemíkovice vedeny od 1. ledna 1968.[2]

Vývoj počtu obyvatel Šemíkovic[3]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 316 284 267 291 296 297 281 198 239 202 142 99 90

Šemíkovice se zmiňují v první polovině 14. století v souvislosti s Louckým klášterem, jenž zde držel lán. Jméno obce je odvozeno od osobního jména Šemík. Roku 1835 vykázala vesnice 254 obyvatel. Ve staré šemíkovické pečeti bývaly kosíř, radlice a krojidlo.[4]

Vítězslav Nezval[editovat | editovat zdroj]

Budova základní školy, kterou Vítězslav Nezval navštěvoval, její součástí je i pamětní deska

Básník Vítězslav Nezval (1900–1958), který v Šemíkovicích navštěvoval v letech 1906–1911 obecnou školu (jeho učitelem zde byl jeho otec),[5] vzpomíná na Šemíkovice (ještě pod názvem Šamikovice) takto:

„Vesnička Šamikovice, která se těžko hledá na mapě, poněvadž má (možná až dodnes) jen padesát devět stavení a není praničím významná, dala mi všecko, co je v mé poezii z říše přírody, přičemž počítám k přírodě nejen svět rostlinný a nerostný, ale také venkovany a jejich sídla. Tam dodnes zalétá můj duch pro city a obrazy, které jsem zanechal kdysi za milníky a listy natí, na dvorech a ovocných zahradách, všude, kam zabloudila má noha cestou letním prachem nebo kalužemi při dlouhých plískanicích.“[6]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • kaplička
  • Výrova skála v údolí Rokytné

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015.
  2. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 2. Praha: Český statistický úřad, 2006.2 svazky (624 s.). ISBN 80-250-1310-3. S. 517. 
  3. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006.2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 590–591. 
  4. DVORSKÝ, František. Náměšťský okres. Brno: Musejní spolek, 1908. 342 s. (Vlastivěda moravská; sv. Místopis). S. 290–291. 
  5. http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1085
  6. Vítězslav Nezval: Z mého života. Praha: Československý spisovatel, 1978. S. 34. Poznámka: Vycházelo nejprve časopisecky v týdeníku Kultura 1957 a Kultura 1958, knižní vydání vycházela až posmrtně; první v roce 1959.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]