Šad Küj-kagan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Šekuej
射匮可汗/射匱可汗
Šekuej-kagan
Doba vlády 611/612618
Éra vlády raný středověk
Korunovace 611/612
Tituly šad → kníže (598–611)
Šad Küj-kagan
Úmrtí 618
Sujáb
(Kyrgyzstán)
Nástupce Tung Jabgu (Ziebel)
Rod Ašına
Dynastie Ašına
Otec Jangsu-tegin
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ukázka čínského písma Tento článek obsahuje čínský text.
Bez správné podpory asijských znaků se Vám mohou namísto čínských znaků zobrazovat otazníky, obdélníčky nebo jiné zástupné symboly.

Šad Küj-kagan byl čtvrtý vládce Západoturkucké říše, jedné z nástupníckych států turkuckého kaganátu, (Turkuti), které vládl v letech 611 − † 618. Na přelomu let 611 – 612 byl korunován titulem Šekuej-kagan anebo také Šekej-kagan, což v turkických jazycích znamená Kníže-kagan. Kaganát byl založen Ašına klanem v 6. století v západní části Střední Asie. Za jeho zakladatele je považován Ašına Tienťüe (Karačürün Tardu) i když vytvoření říše vlastně započal jeho otec Ašına Ši (Istemi). Jeho hlavní centrum Sujáb a letní Navekat se nacházely v Kyrgyzské Čujské dolině.

Život[editovat | editovat zdroj]

Šad Küj byl vnuk Tienťüe (Karačürün Tardu), třetí syn Jangsu-teginův (Širi Kišvar) a bratr Ašına Sienši (Nikul Čullu), Ašına Pošitele (Basıl-tegin), Ziebel (Tung Jabgu) a Ašına Mocheše (Baga-šad). Roku 598, předal Tienťüe (Karačürün Tardu) svému vnukovi Šad Küjovi vládu ve městě Čač (Taškent) v Čačské oblasti – (Taškentská oblast). Do roku 611 zde Šad Küj zastával funkci tuduna (guvernér). Podle L. N. Gumiljova je slovo Šekuj Sien-piského původu a nelze ho přeložit.[1]

Po rozdělení kaganátu[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv občanská válka začala po smrti Topo-kagana (Taspar, 572 – † 581), západní říše v současném Turkestánu vznikla až po smrti Tienťüe (Karačürün Tardu, 576 – † 603) jako výsledek rozdělení Turkucké říše. Vznikla sjednocením deseti tureckých kmenů – 10 Oguzů – (Onokové) a mnoha dalších, méně i více důležitých, jak kočovných Tie-leů [pozn. 1] (Ujgurů [pozn. 2], Tokuz OguzůProtobulharů, Tongraů, Bajirgurů [pozn. 3]), Kitanů a Tatabiů (Kumo Si), tak i polousedlých a usedlých kmenů. Svaz Deseti kmenů tvořily dvě uskupení – Tulo (Dulo) a Ong-šadapyt (Nu-šipi), jež každé mělo po pěti kmenech které mezi sebou neustále soupeřily.

V čele vlády stál nezletilý Ašına Taman (Arslan Taman, 604612) z kmenové aliance Tulo (Dulo), avšak protože neměl výraznější autoritu ani moc (na trůn nastoupil v mladém věku, ještě sotva chodil), vláda říše byla ve skutečnosti tvořená stařešiny této aliance. Bezmocnost vlády Tamana a neustálé rabování Tuloů (Dulo) a Tie-leů bránilo karavannímu obchodu na hedvábné stezce a proto tlačila sogdská města k přímému sbližování s Čínou[4]. Čínská vláda Suejů která zamýšlela podrobit si mladučkého Tamana a tím i Západní říší, předpokládala že ho tato situace do velké míry ovlivní. Naopak, tudun Šad Küj z kmenové aliance Ong-šadapyt (Nu-šipi), který také usiloval o manželský svazek z čínskou nevěstou, nenašel u Suejů pochopení.

Situace, která zvrátila chod nastala roku 610, když císař Suej Jang (604618) [pozn. 4] naprosto zapochyboval o oddanosti Tamana. Císař a rada ministrů se rozhodli ho svrhnout pomocí Šad Küja. Vyslali k němu vyslance z projevem přátelství, avšak namísto nevěsty mu jako „velikému tudunovi“, zaslali ocenění ve formě bambusového šípu s bílým ozdobným peřím. Vydávajíc se za Nu-šipy, lstiví Tulové (Dulo) zadrželi vyslance a převzali od něho šíp. Ale obezřetnému vyslanci se podařilo podvodu uniknout tím, že Šad Küja včasně obeznámil z výsledkem svého jednání[4]. Reakce nedala na sebe dlouho čekat. Když Šad Küj zhromáždil dostatečně početnou armádu, z kmenové aliance Ong-šadapyt (Nu-šipi), podporovanou Číňany, začal otevřenou válku proti Tamanovi kterou nakonec roku 611 vyhrál. Taman, v iluzi přátelství pak uprchl do Číny. Po jeho útěku Nu-šipiové zvolili za kagana Západní říše Šad Küja.

Korunovace přeběhla na přelomu let 611-612. Západní Turkuti byli extrémně nepřátelský a ani změna vládců nezměnila povahu vztahů v říši[5] Během své vlády sváděl Šad Küj nekonečné boje se svým příbuzným – kaganem Tuki Šipirem z Východní říše. Zemřel roku 618, a byl následován Tung Jabguem (Ziebel), za jehož panování Západoturkucká říše dosáhla svého nejvyššího zenitu.

Jména a tituly[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Tili (Tiele) (čínsky v českém přepisu Tili, pchin-jinem dílì, znaky 狄历, obvyklou fonetikou: Ty-ly) nebo také
    Tiele (čínsky v českém přepisu Tchie-lej, pchin-jinem tiělēi, znaky 鐵勒, obvyklou fonetikou: Tye-le) nebo také
    Čıle (Tiele) (čínsky v českém přepisu Čch'-lej, pchin-jinem chìlēi, znaky 敕勒, obvyklou fonetikou: Čı-le) nebo také
    Kaoke (Tiele) (čínsky v českém přepisu Kao-kche; doslova „vysoké kočáry“, pchin-jinem gāochē, znaky 高車 nazev, který nesli v období Severního Wej (Tabgačové), nebo také
    Čulu (Tiele) čínsky v českém přepisu Čchu-lu, pchin-jinem chulù, znaky 楚騄 což je alternativní název „Tiele“. Tieleové byli sbírkou kmenů z různých etnik turkického původu. V turkických jazycích také nazývání Tele, byli roku 357 vytlačeni z Mongolska Sien-piy a založili stát v Turpanu. Tato skupina zahrnovala kmeny Sır-Tardušů (Se-jenta), Basmalů (Pa-si), Oguzů (Wu-chu), Chazarů (Che-san), Alanů (A-lan), J. Kyrgyzů (Che-ku), Tuvānců (Tuva-la) a Jakutů (Kuli-kan) z Bajkalského regionu. [2][3]
  2. Chuej-chu (čínsky v českém přepisu Chuej-chu, pchin-jinem huíhú, znaky 回鶻) je alternativní název „Ujgurů
  3. Ťiou-sing wu-chu (čínsky v českém přepisu Ťiou-sing wu-chu, pchin-jinem jiǔxìngwūhù, znaky 九姓乌护) nebo také
    Ťiou-sing wu-čchü-s' (čínsky v českém přepisu Ťiou-sing wu-čchü-s', pchin-jinem jiǔxìngwūgǔsī, znaky 九姓烏古斯) jsou alternativní názvy „Tokuz Oguzů
  4. Ming-ti (čínsky v českém přepisu císař Ming, pchin-jinem míngdì, znaky 明帝), nebo osobním jménem:
    Jang Kuang (čínsky v českém přepisu Jang Kuang, pchin-jinem yángguǎng, znaky 楊廣), nebo posmrtním jménem:
    Suej Jang-ti (čínsky v českém přepisu císař Suej Jang, pchin-jinem suíyángdì, znaky 隋煬帝) byl druhý císař Dynastie Suej

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Шегуй-хан na ruské Wikipedii a Şekuy xaqan na ázerbájdžánské Wikipedii.

  1. GUMILJOV, Lev Nikolajevič. ONOMASTIČESKAJA ТABLICA [Ve: Drevnije tjurki] - (ОНОМАСТИЧЕСКАЯ ТАБЛИЦА [B: Древние тюрки]). Sankt-Petěrburg: Izdateľskij dom „Kristal“ (Издательский дом „Кристалл“) Dostupné online. Kapitola PRILOŽENIJA (ПРИЛОЖЕНИЯ). (rusky) 
  2. TUAN, Lian-čchin. 丁零, 高车与铁勒 → Ting-ling, Kao-kche jü Tchie-lej - Ting-ling, Kaoke a Tiele]. Šanghaj: (上海人民出版社出版 → Šangchaj Žen-min čchu-pan-še Čchu-pan 1988) - Šanghajské Vydavatelství Lidového Domu 1988, 1935. 566 s. ISBN 7208001103, ISBN 9787208001107. S. 11-12. (čínsky) 
  3. PULLEYBLANK, Edwin George. Central Asia and the non-Chinese peoples of ancient China - Střední Asie a ne-čínské národy starověké Číny. Aldershot: Ashgate Publishing, 2002. 731 s. ISBN 0860788598, ISBN 978-0-86078-859-1. Kapitola VII, s. 21-26. (anglicky) 
  4. a b CHAVANNES, Édouard. DOCUMENTS SUR LES TOU-KIUE (TURCS) OCCIDENTAUX. Whitefish MT: Kessinger Publishing, 2010. 384 s. Dostupné online. ISBN 116-8457645, ISBN 978-116-8457646. Kapitola IV, s. 169, 171. (francouzsky) 
  5. BIČURIN, Nikita Jakovlevič. Sobranie svedenij o narodach, obitavšich v Srednej Azii v Drevnie vremena 1851 - (СОБРАНИЕ СВЕДЕНИЙ О НАРОДАХ, ОБИТАВШИХ В СРЕДНЕЙ АЗИИ В ДРЕВНИЕ ВРЕМЕНА 1851). Moskva-Sankt-Petěrburg: Izdavateľstvo Akademii Nauk SSSR, 1950. 1181 s. Dostupné online. S. 283. (rusky) 
  6. ÔSAWA, Takaši. Aspects of the relationship between the ancient Turks and Sogdians -Based on a stone statue with Sogdian inscription in Xinjiang - [In: Eran ud Aneran. Studies presented to Boris Il'ic Marsak on the occasion of his 70/th birthday], překlad: Boris Iľjič Maršak, anglické vydání. Benátky: Libreria Editrice Cafoscarina, 2006. 718 s. Dostupné online. ISBN 887-5431051, ISBN 978-887-5431051. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Gumiljov L. N. Drevnie tjurky, SPb., SZKEO, Izdateľskij Dom «Kristal», 2002, s. 76 ISBN 5-9503-0031-9 (rusky)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Arslan Taman
Znak z doby nástupu Šad Küj
6. Kagan Turkutů z Ašınovského klanu
Západoturkucký kaganát

(611/612 - 618)
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Tung Jabgu