Pálenka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Šňaps)
Destiláty v obchodě

Pálenka (nebo také destilát, kořalka, lidově též gořalka[zdroj?], destilka nebo i šnaps) je ušlechtilá lihovina, která vzniká destilací zkvašeného rmutu, jenž je připraven z rozdrcených plodů, ovoce, nebo jiných částí rostlin. Osobité aroma získává pálenka z ovoce či suroviny, ze kterého byla připravena. Destilace alkoholu se do Evropy dostala přes Itálii z arabského světa.

Postup výroby[editovat | editovat zdroj]

Vykvašený rmut (kvas) připravený z ovoce aj. se destiluje. Vzniká takzvaný surový destilát, který se další destilací (rektifikací) upravuje na pitnou lihovinu, tato se už nepřislazuje. Po rektifikaci a případném rozředění se lihovina ukládá k dalšímu zrání. U některých druhů pálenek se k ukládání používá dubový sud, z něhož lihovina přejímá barvu a částečně i chuť. Moderní pálenice jsou vybaveny ultrazvukovým zařízením pro umělé stárnutí pálenky. Domácí pálení je v Česku zakázáno[zdroj?], nejedná se však o trestný čin, ale o přestupek.

Objem alkoholu se má pohybovat mezi 30–55 %. Jeho vyšším obsahem trpí chuť a vůně lihoviny.

Ovocné pálenky[editovat | editovat zdroj]

Mezi nejznámější ovocné destiláty patří:

Další pálenky[editovat | editovat zdroj]

Destilát z vinné révy se nazývá obecně brandy, (vínovice, vinná pálenka), francouzské výrobky z daných oblastí se označují koňak či armagnac.

Destilát z medoviny se nazývá medovec.

Z jeřabin je možné připravovat jeřabinku, z jalovčinek borovičku. Nejznámější obilné pálenky jsou vodka a whisky.

Rum je pálenka z různých produktů z cukrové třtiny. Takzvaný tuzemský rum (dnes z právních důvodů zvaný jinak, např. „tuzemák“), není pálenka. Je vyroben studenou cestou z lihu většinou bramborového a rumové tresti. Produkt vzniklý tímto způsobem přípravy se již nesmí nazývat rum, a po vstupu Česka do Evropské unie došlo k jeho přejmenování.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ANGEROVÁ, Jindřiška; SŮRA Jaroslav. ABC - víno, lihoviny. 2., upr. vyd. Praha: ALE, 1991. ISBN 80-900793-0-X.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]