Metro v Kyjevě
| Metro v Kyjevě | |
|---|---|
 Nové logo ve tvaru M | |
 | |
| Základní informace | |
| Stát |  Ukrajina |
| Město | Kyjev |
| Provozovatel | KP Kyjevské metro |
| Délka sítě | 67.4 km |
| Počet linek | 3 v provozu |
| Počet stanic | 52 |
| Datum otevření | 6. prosince 1960 (Svjatošynsko-Brovarska) |
| Poslední rozšíření | 6. listopadu 2013 (Obolonsko-Teremkivska) |
| Linky |    (a budovaná  ) |
| Parametry | |
| Typ metra | klasické metro sovětského typu |
| Rozchod koleje | 1524 mm |
| Přívod proudu | Napájecí kolejnicí – spodní odběr |
| Napětí | max. 825 V |
| Vozy a zázemí | |
| Nasazené typy vozů | Soupravy 81–717/714 a varianty Soupravy 81-740/741 E Soupravy 81-760/761 Ež Soupravy 81-765/766/767 Em Soupravy 81-7021/7022 |
| Počet vozů | 821 |
| Depa | Darnycja Charkivska Oboloň |
| Mapa sítě | |
 | |
| Externí odkazy | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Metro v Kyjevě (ukrajinsky Київський метрополітен, Kyjivskyj metropoliten) tvoří systém tří linek podzemní dráhy pod Kyjevem, hlavním městem Ukrajiny. Je to nejstarší systém svého druhu v zemi a třetí v bývalém SSSR. Do r. 1991 neslo název metropoliten imeni V. I. Lenina (метрополітен імені В. І. Леніна).[1] V provozu je kyjevské metro od roku 1960 a denně přepraví okolo 1,4 milionu lidí.[zdroj?]
Charakter provozu
Kyjevské metro tvoří důležitý prvek v celé kyjevské městské dopravě. Podobně jako i v jiných městech bývalého východního bloku jej tvoří tři linky uspořádané tak, že v centru města tvoří přestupní trojúhelník. Úseky pod centrální částí města jsou hluboko založené, aby byly v případě války využitelné jako protiatomové kryty pro civilní obyvatelstvo.
Síť obsahuje tři linky o délce 67,4 kilometrů (z toho 6 kilometrů vede nad povrchem) na kterých se nachází 52 stanic.
| # | Název | Otevřeno | Délka | Počet stanic |
|---|---|---|---|---|
|
Svjatošynsko-Brovarska (ukrajinsky Святошинсько-Броварська) | 1960 | 22,6 km | 18 |
|
Obolonsko-Teremkivska (ukrajinsky Оболонсько-Теремківська лінія) | 1976 | 20,9 km | 18 |
|
Syrecko-Pečerska (ukrajinsky Сирецько-Печерська) | 1989 | 23,9 km | 16 |
| Celkem: | 67,4 km | 52 |
Historie
První plány na vytvoření systému rychlé dopravy pod městem se datují k roku 1916, tehdy Americko-ruská obchodní společnost plánovala shromáždit velkou sumu finančních prostředků a vytvořit ještě v carském Rusku právě podzemní dráhu. Ve svém úsilí pokračovala i po rozpadu země, v krátkém období kdy byla Ukrajina nezávislá. Celý projekt vzal však za své s ustanovením sovětské moci.
V sovětských dobách se začaly první projekty metra objevovat už před druhou světovou válkou, ve spolupráci s experty z Moskvy. Dva roky po přesunutí hlavního města Ukrajiny z Charkova do Kyjeva předsednictví místního sovětu zpracovalo analýzu výstavby metra, které se mělo stát součástí přestavby města na moderní metropoli USSR. Přestože již realizaci na konci 30. let nestálo téměř nic v cestě, celý projekt musel být vzhledem k válečným událostem zrušen.
Po válce bylo město zničené a muselo být opraveno a přebudováno. V rámci této akce se tedy konečně začalo i s výstavbou podzemní dráhy; začalo se v srpnu 1949 a roku 1960 již byl první úsek slavnostně otevřen (jednalo se o prvních 5,2 km mezi stanicemi Vokzalna a Dnipro).
Tyto nejstarší stanice jsou dnes součástí linky spojující východ města se západem známé jako Svjatošinako-Brovarska. Roku 1965 linka překročila řeku Dněpr metromostem směrem do nových sídlišť na východě, prodlužovalo se také ještě i v letech 1968 a 1971. Na západní straně nové úseky do čtvrtí Svjatošyn a Bilyči zprovozňoval kyjevský dopravní podnik v letech 1963, 1971 a 2003.
V 70. letech se začala budovat i druhá, severojižní linka známá pod názvem Obolonsko-Teremkivska (dříve Kurenivsko-Červonoarmijska). Její první část měla sice jen tři stanice, rychle se však otevíraly další. V 80. letech dorazila až na sídliště Oboloň, ležící na sever od centra města. V letech 1981 a 1984 proběhlo také prodloužení jihozápadním směrem na sídliště Nova Zabudova.
Stávající dvě linky na konci 80. let doplnila ještě třetí, Syrecko-Pečerska. Stavební práce na jejím prvním úseku započaly roku 1981, první 3 stanice byly dokončeny po osmi letech. I tato linka překročila Dněpr, a to roku 1992, o dva roky později dorazila do nejnovějších sídlišť Poznjaky a Charkivsky Masyv. Přesto však hospodářská krize 90. let zasáhla stavbu metra i zde; některé stanice byly otevřeny až dodatečně s několikaletým zpožděním.
Na počátku 21. století je také obměňován i vozový park. Zpočátku existovala snaha zastarávající soupravy sovětského původu typu E a 81-71 nahradit modernizovanými vlaky – na jejich úpravách se podílela také i Škoda Transportation[2] a ZREPS (opravny vozů metra, specializují se hlavně na moskevské metro[3]), nakonec však byla pořízena pouze jedna prototypová souprava. Nové vlaky jsou typu 81-7021/7022 z Krjukovského závodu (Kremenčucká oblast), historicky první vyrobené na Ukrajině. Na prvních vagonech se začalo pracovat již v roce 2003.
V roce 2014 byl na několik dní provoz metra v souvislosti s demonstracemi pod názvem Euromajdan přerušen. Oficiálním zdůvodněním bylo "riziko teroristické akce". Provoz byl omezován postupně, nejprve byly uzavřeny centrální úseky pod historickým jádrem města a poté celá síť metra.
Výhledy do budoucnosti
V budoucnosti se počítá s vybudováním dalších linek: Podilsko-Vyhurivska (č. 4), Livoberežna (č. 5) a Vyšhorodsko-Darnycka (č. 6). Jejich otevření není stále jisté. Linka č. 4 má být otevřena po roce 2027.[4] Linka č. 5 čeká na povolení pro výstavbu.[5] Ostatní linky, které dnes již slouží veřejnosti, se mají rozrůst v horizontu roku 2022,[zdroj?] zatím jako reálné se jeví rozšíření Syrecko-Pečerské linky do Vynohradaru na rok 2022.[zdroj?]
Vozový park
Celkový vozový park metra k roku 2019 je 821 vozů, z toho 803 vozů je v aktivním režimu.[6] Celá síť je obsluhována třemi depy s názvy Darnycja, Charkivska a Oboloň.
Typy souprav
Linka Svjatošynsko-Brovarska požívá nejstarší vozy v celé síti a to vozy typu E a varianty Ež a Em. Od roku 2019 linka převzala renovované vozy japonské výroby EK-M. Linky Obolonsko-Teremkivska a Syrecko-Pečerska používají modernější soupravy série 81-71 (modifikace 81-7021/7022, 81-717.5M/714.5M a 81-553.1/554.1/555.1 Slavutyč).[2][6]
Délka souprav
Vozy jsou spojeny po soupravách ty mohou být až pěti vozové, protože stanice jsou stavěny pro pěti vozové soupravy, pouze stanice Dnipro dokáže pojmout 6 vozové soupravy, nástupiště stanice měří 124 metrů.[7]
Do budoucna se počítá na lince Podilsko-Vyhurivské a Livoberežna provoz šesti vozových souprav.
Odbavovací systém
V Kyjevském metru se používají turnikety pro vstup i výstup ze stanice. Cestující otevírá turniket pomocí předplacené či platební karty, koupeného žetonu, nebo jízdenky s QR kódem.[8] Jízdné je 8 hřiven a dá se koupit buď u turniketu (tzv. žluté turnikety), či u automatu.[9] Průchod turniketem je povolen, když indikátor svítí zeleně, rám otočného turniketu se otáčí ručně.
Do budoucna se počítá s vybavením výstupních turniketů o validátory dopravních karet pro výpočet ceny cesty v závislosti na vzdálenosti.
Jazyk
V SSSR bylo běžné, že na území převážně neruských oblastí byla právě ruština preferována jako sjednocovací jazyk. Jinak tomu však bylo právě v Kyjevě. Většina dokumentace k metru byla sice vyhotovena v ruštině, provoz metra však z pohledu cestujícího po svém otevření fungoval plně v ukrajinštině. K ukrajinským vznikly i alternativní názvy ruské, mezi oběma variantami se plynule přecházelo.
V 80. letech pak začala rusifikace, během níž docházelo k postupnému nahrazování ukrajinských názvů a hlášení ruskými. Tento proces se však zastavil v dobách perestrojky, zavedeny byly dvojjazyčné názvy i hlášení. Po rozpadu SSSR byla dokonce ruština vytlačena zcela. Na začátku 21. století se objevují místy i názvy přepsané do latinky, či v angličtině.
Současné problémy metra
Zatímco v zemích západní Evropy je hlavním problémem vandalismus a grafitti, v Kyjevě jsou to spíše bezdomovci a alkoholici, kteří se objevují ve stanicích a způsobují zde znečištění[zdroj?]. Monitorování kamerovým systémem bylo zavedeno teprve až z obav před možnými teroristickými útoky.
Reference
- ↑ archive.ph. archive.ph [online]. [cit. 2022-12-02]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ a b Informace na stránkách Škody; kromě pražského metra je uvedena i dodávka pro kyjevské vlaky. www.skoda.cz [online]. [cit. 2007-08-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-27.
- ↑ Informace na stránkách podniku. zreps.ru [online]. [cit. 2007-08-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-27.
- ↑ Яку інфраструктуру будуватимуть у Києві в 2022 році – новини Києва. web.archive.org [online]. 2021-12-01 [cit. 2022-05-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-12-01.
- ↑ Спорудження Лівобережної лінії | Київський метрополітен. web.archive.org [online]. 2012-02-29 [cit. 2022-05-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-02-29.
- ↑ a b Киев, Метрополитен — Статистика подвижного состава — TransPhoto. web.archive.org [online]. 2019-08-06 [cit. 2022-08-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-08-06. (rusky)
- ↑ ТОЦКИЙWROTE, Олег; TOV_TOB, Олег Тоцкий. Метро, которого нет: станция "Днепр". tov-tob.livejournal.com [online]. [cit. 2022-08-30]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Новини | Київський метрополітен. web.archive.org [online]. 2017-07-16 [cit. 2022-08-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-07-16. (ukrajinsky)
- ↑ http://www.metro.kyiv.ua/?q=node/106
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Metro v Kyjevě na Wikimedia Commons - Rozsáhlá fotogalerie a popisky v češtině
- Oficiální stránky (ukrajinsky)
- Fanouškovské stránky (ukrajinsky)
- Mapa kyjevského metra na metros.hu Archivováno 11. 8. 2007 na Wayback Machine.
