Souprava metra E

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Souprava metra typu E na moskevské Filjovské lince
Soupravy typu Rusič a E ve stanici Aleksandrovskij sad

Souprava metra typu E patří k nejrozšířenějším soupravám svého druhu v zemích bývalého Sovětského svazu. Byly od ní odvozené mnohé další typy, včetně Ečs nebo 81-71 (Další modifikace pak zahrnují podtypy Em, Ema, Emch, Ev, Ež, Ež1, Em501, Ema502, Emch503, Em508, Em509, Ež3, Em508T). Samy vozy typu E pak vycházejí ze starších vlaků, typu D.

S vývojem těchto souprav začal výrobce roku 1956, jejich unifikované označení je 81-703.[1] Koncem roku 1960 již první prototypové soupravy zavítaly do depa Sokol na druhé lince moskevského metra, odkud pak byly vypravovány na zkušební jízdy (první se konala 22. února 1961).

Výroba probíhala v Mytiščinském strojírenském závodě (dnes Metrovagonmaš) v letech 19631969 (poté se přešlo na výrobu typu ), produkce čítala zhruba 100-140 vozů ročně, celkem pak jich bylo vyrobeno 824. Nasazeny byly tehdy v moskevském, petrohradském, kyjevském a tbiliském metru; jednalo se o všechny sítě podzemních drah, které v téže době v SSSR existovaly; později se pak přidalo i Baku. Jsou zřejmě nejstaršími soupravami, které na počátku 21. století stále v některých z těchto sítí přepravují cestující.

Změny oproti předchozím soupravám typu D se netýkaly jen technické části, ale i interiéru. Tak například byly rozšířeny dveře, v zadní části každého vozu ubyla dvě okna a byl umožněn i provoz ve stanicích uzavřeného typu.

Přehled technických parametrů[editovat | editovat zdroj]

Délka 19 166 mm
Šířka 2717 mm
Výška 3695 mm
Hmotnost 31,5 tun
Maximální rychlost 90 km/h
Kapacita 264 cestujících

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Článek o těchto soupravách (v ruštině)