Zalavje

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Zalávie)
Skočit na: Navigace, Hledání
Zalavje
Залав'є
Kostel Nejsvětější Trojice v Zalavje
Kostel Nejsvětější Trojice v Zalavje
poloha
zeměpisné souřadnice:
stát: Ukrajina Ukrajina
oblast: Flag-of-Ternopil-Oblast.svg Tarnopolská oblast
rajón: Terebovljský rajón
Zalavje
Red pog.png
Zalavje
rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 1,277 km²
počet obyvatel: 545 (2001)
hustota zalidnění: 426,78 obyv. / km²
správa

Zalavje (ukrajinsky Залав'є) je vesnice v Terebovljském rajónu Ternopilské oblasti na Ukrajině. Leží několik kilometrů jižně od města Terebovlja a sousedí s vesnicí Pidhajčyky, která se nachází na protějším břehu řeky Seret. Stejně jako Terebovlja se i Zalavje nachází v oblasti historické Haliče.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1423, kdy bylo spojeno několik menších vesnic a byla založena vesnice Zalavje. To bylo v době, kdy do této oblasti přicházelo velké množství přistěhovalců - Poláků, Židů a Arménů. V této době (1349 – 1672) bylo již celé území součástí jagellonského Polska a spolu s ním se obec později včlenila i do Republiky obou národů. Administrativně spadala od r. 1434 pod Vévodství ruské, jistou dobu ale i pod Podolské vévodství. Prakticky již od svého vzniku bylo Zalavje opakovaně vystaveno útokům Turků a Tatarů, neboť se zde nacházel významný brod přes řeku Seret a vedla tudy významná cesta z Kyjeva do Lvova. Často tak byla ves úplně zničena, což se kupříkladu stalo v letech 1453, 1467 a 1649 během bitvy u Zborova. V roce 1675 vesnici zpustošili janičáři.

V letech 1672 - 1699 bylo Zalavje součástí Osmanské říše, poté se znovu stalo součástí Republiky obou národů, kde setrvalo až do roku 1772, když během prvního dělení Polska připadlo Habsburské monarchii. V rámci Rakouska patřilo do Haliče. V 19. století vlastnil celé území hraběcí rod Kozibrodských. Po 1. světové válce se stalo součástí Druhé Polské republiky, po 2. světové válce Ukrajinské SSR v rámci SSSR a v roce 1991 nezávislé Ukrajiny.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Obyvatelé jsou převážně Ukrajinci (téměř 98% obyvatelstva uvádí jako svůj mateřský jazyk ukrajinštinu, přesněji Hornodněsterský dialekt) a hlásí se především k Ukrajinské řeckokatolické církvi, tedy církvi sice východního ritu, ale která uznává papeže jako hlavu své církve.

Nejčastější příjmení: Атаманюк, Баламутів, Бей, Бойко, Брездень, Василишин, Галак, Галась, Гачкевич, Герман, Гуцула, Гумницький, Деркач, Джавала, Клиновський, Кляпітура, Когут, Крупський, Кубішин, Летняк, Лялька, Магрита, Маковський, Марцінів, Миколяса, Михальський, Музичин, Наболотний, Палідвор, Пастух, Перхалюк, Роговський, Сірота, Скоморовський, Стигар, Суржишин, Сюрпіта, Туркул, Фриз, Шиманський, Шкоропад, Шугин, Якимів.[1]

Památky v obci[editovat | editovat zdroj]

Pomník Tarase Ševčenka

Významné památky v blízkém okolí[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Gorbač, О. Говірки й словник діялектної лексики Теребовельщини / Відбиток з. «Наукових Записок» Українського Технічно-Господарського Інституту. Мюнхен, 1971. — стор. 174

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]