Václav Sitte
| Jeho Milost Msgre. Václav Sitte | |
|---|---|
| Sídelní kanovník | |
.jpg) Václav Sitte kolem roku 1904 | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | česká |
| Diecéze | litoměřická |
| Znak |  |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 2. září 1849 |
| Místo narození | Kunratice u Cvikova,  Rakouské císařství |
| Datum úmrtí | 19. srpna 1912 (ve věku 62 let) |
| Místo úmrtí | Litoměřice,  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Městský hřbitov v Litoměřicích |
| Povolání | římskokatolický duchovní |
 multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Václav Sitte (2. září 1849 Kunratice u Cvikova[1] – 19. srpna 1912 Litoměřice[2])[3] ,byl český katolický kněz, sídelní kanovník katedrální kapituly sv. Štěpána v Litoměřicích.
Život[editovat | editovat zdroj]
Kněz litoměřické diecéze Václav Sitte byl v roce 1904 jmenován a instalován litoměřickým biskupem Emanuelem Schöbelem sídelním kanovníkem litoměřické katedrální kapituly sv. Štěpána. Svou kanovnickou funkci vykonával i za biskupa Josefa Grosse do své smrti 19. srpna 1912.[3] Toto období je poznamenáno zvyšujícím se národnostním napětím v severočeských Sudetech. Za svou duchovní činnost byl papežem jmenován monsignorem.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Kunratice u Cvikova
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti Litoměřice-dóm
- ↑ a b Diptychon sacerdotum Dioecesis Litomericensis inde ab anno 1886 pie in Domino defunctorum in eorundem memoriam, Litoměřice 1937, str. 58
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- MACEK Jaroslav: Biskupství litoměřické, Karmelitánské nakladatelství : Kostelní Vydří, 2005, ISBN 80-7192-978-6, s. 106–111.
- PETERA Václav: Géniové církve a vlasti, Rkp. uložený v Centrální katolická knihovně KTF UK v Praze, Praha 1964
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Sitte na Wikimedia Commons - Foto Václava Sitteho na společném listu s dalšími sídelními kanovníky Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine.
