Vladimír Frajt

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
plk. Vladimír Frajt
Narození21. února 1895
Slavičín Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí2. března 1965 (ve věku 70 let)
Liberec ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnostčeská
Povolánívoják
Nábož. vyznáníŘímskokatolická církev
Dětisynové Milan a Jiří
Příbuzníbratr František Frajt+4 další sourozenci
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vladimír Frajt (21. února 1895 Slavičín2. března 1965 Liberec) byl československý legionář, důstojník a příslušník československé armády v zahraničí během druhé světové války.

Život[editovat | editovat zdroj]

Před první světovou válkou[editovat | editovat zdroj]

Vladimír Frajt se narodil 21. února ve Slavičíně na uherskobrodsku do nezámožné rodiny jako jeden ze šesti sourozenců. Mezi lety 1907 a 1912 studoval na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, v roce 1915 pak maturoval kroměřížském gymnáziu státním.

První světová válka[editovat | editovat zdroj]

Po maturitě v roce 1915 byl Vladimír Frajt odveden do c. a k. armády. Absolvoval školu pro důstojníky v záloze a v prosinci téhož roku byl odeslán na ruskou frontu, kde 5. června 1916 padl do zajetí. Již v červenci se přihlásil do srbské dobrovolnické divize, zařazen byl o měsíc později. Na frontu odešel v listopadu 1916. Na jaře 1918 se přesunul do Francie, kde byl zařazen do střeleckého pluku 22 československých legií. Absolvoval kurz pro důstojníky pěchoty v St. Maixent a bojoval na německé frontě. Do Československa se vrátil v srpnu 1919 v hodnosti kapitána.

Mezi světovými válkami[editovat | editovat zdroj]

Vladimír Frajt zůstal po návratu do Československa v armádní službě. Často střídal funkce i posádky a od funkcí velitele roty se postupně propracoval až na post zástupce velitele praporu. Během všeobecné mobilizace v roce 1938 velel jednomu z úseků lehkého opevnění na severní Moravě. Dosáhl hodnosti majora.

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

Francie[editovat | editovat zdroj]

Po německé okupaci v březnu 1939 a rozpuštění československé armády pracoval Vladimír Frajt jako tajemník městského úřadu v Tovačově. Vstoupil do protinacistického odboje v řadách Obrany národa, v prosinci 1939 vyslyšel výzvu manželky a odešel z Protektorátu Čechy a Morava. Přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Turecko a Bejrút se v únoru 1940 dostal do Marseille. V Agde se přihlásil do československé zahraniční armády a byl ustanoven velitelem II. praporu pěšího pluku 22. Absolvoval kurz pro velitele praporů a zúčastnil se bojů ve Francii.

Spojené království[editovat | editovat zdroj]

Po pádu Francie odplul na konci června 1940 Vladimír Frajt do Velké Británie, kde se postupně vypracoval opět do funkce velitele praporu, kterým byl ustanoven 1. dubna 1942. V srpnu téhož roku byl převelen k náhradnímu tělesu s určením pro výcvikové středisko.

Sovětský svaz[editovat | editovat zdroj]

V listopadu 1944 byl Vladimír Frajt odeslán do Sovětského svazu. V lednu 1945 se zde stal přednostou Studijního a výcvikového oddělení, v dubnu 1945 pak přednostou školské a výcvikové skupiny 1. oddělení hlavního štábu. Dosáhl hodnosti plukovníka.

Po druhé světové válce[editovat | editovat zdroj]

Po návratu do Československa působil Vladimír Frajt od června 1945 jako styčný důstojník Ministerstva národní obrany u Ministerstva vnitra, od října pak i na hlavním velitelství Sboru národní bezpečnosti. V dubnu 1947 byl ustanoven velitelem pěšího praporu v Olomouci, v dubnu 1949 pak velitelem motorizované brigády. K 31. prosinci téhož roku byl přeložen do výslužby. Po politickém procesu a odsouzení soudem v Brně mu byl snížen důchod. Zemřel po těžké nemoci 2. března 1965 v Liberci.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Vladimír Frajt se v roce 1932 oženil. V roce 1934 se mu narodil syn Milan a v roce 1936 syn Jiří. Po jeho odchodu z protektorátu byla jeho žena uvězněna v internačním táboře Svatobořice, válku ale přežila. Syny vychovávala babička. Jeho bratr František Frajt byl rovněž příslušníkem Obrany národa, v rámci které se zabýval zejména převaděčstvím. Byl vězněn, ale válku přežil. Komunisty byl posléze odsouzen k nuceným pracím.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Posmrtná ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • Dne 11. listopadu 2021 byla Vladimíru Frajtovi i jeho bratrovi Františkovi Frajtovi odhalena ve Slavičíně v ulici Mezi Šenky pamětní deska.[1][2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kolektiv autorů - Vojenské osobnosti československého odboje 1939 - 1945, strana 75-76 (Ministerstvo obrany České republiky - Agentura vojenských informací a služeb, 2005, ISBN 80-7278-233-9)

Reference[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]