Vladimír Dunděra

MUDr. Vladimír Dunděra
MUDr. Vladimír Dunděra
Narození	24. února 1903; Malínky; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	1. července 1942; Kounicovy koleje; Protektorát Čechy a Morava
Příčina úmrtí	popraven
Národnost	česká
Alma mater	Lékařská fakulta Masarykovy univerzity
Povolání	lékař
Politická strana	Československá strana národně socialistická
Choť	Gabriela Varhaníková
Děti	Helena Minaříková, Jiří Dunděra
Rodiče	František Dunděra, Františka Lukášová
Příbuzní	bratři František a Augustin Dunděrové
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Vladimír Dunděra (24. února 1903 Malínky – 1. července 1942 Kounicovy koleje) byl český lékař a odbojář v období druhé světové války popravený nacisty.

Život[editovat | editovat zdroj]

Před druhou světovou válkou[editovat | editovat zdroj]

Vladimír Dunděra se narodil 24. února 1903 v Malínkách na Vyškovsku v rodině zedníka Františka Dunděry (1877–1918) a Františky, rozené Lukášové (1879–1965), později znovu provdané Švančarové. Jeho otec bojoval v první světové válce a zemřel v lesním táboře u Monte Pertice v dnešní italské provincie Belluno. Vystudoval gymnázium v Bučovicích a poté Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity, kde promoval v roce 1930. Během studií si byl nucen vydělávat jako zedník, po nich absolvoval prezenční vojenskou službu, během které se 19. července 1930 oženil s Gabrielou Varhaníkovou, manželům se posléze narodily dvě děti. Po návratu z vojny si zřídil ordinaci v Kyjově, kterou dvakrát přestěhoval, v roce 1937 do vlastního nového domu čp. 616 postaveného dle návrhu architekta Josefa Poláška. Jako lékař byl velmi úspěšný. Byl veřejně činný, ochotničil, byl cvičitelem a vzdělavatelem Sokola, členem městského zastupitelstva v Kyjově, rád se oblékal do slováckého kroje, jezdil na koni. Během všeobecné mobilizace v roce 1938 působil jako lékař mobilizačního pluku v Hodoníně.

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

Po německé okupaci v březnu 1939 vstoupil do protinacistického odboje v řadách Obrany národa. V roce 1942 poskytli manželé Dunděrovi zdravotní ošetření a podporu veliteli výsadku Zinc Oldřichu Pechalovi a jeho spolupracovníkovi Cyrilu Žižlavskému. Za to byli oba 22. června 1942 zatčeni gestapem, převezeni do brněnských Kounicových kolejích, kde byli 1. července téhož roku popraveni.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

V roce 1931 se manželům Dunděrovým narodila dcera Helena, budoucí farmaceutka, později provdaná Minaříková^[1], a v roce 1933 syn syn Jiří, pozdější lékař a publicista.^[2] Poté, co osiřeli, se jich ujali rodiče jejich matky Josef a Marie Varhaníkovi. Jeho bratr František Dunděra se za války stal příslušníkem Royal Air Force a v roce 1941 zahynul při cvičném letu.^[3] Druhý bratr byl Augustin Dunděra (1907–1979).

Posmrtná ocenění[editovat | editovat zdroj]

Vladimír Dunděra obdržel in memoriam Československý válečný kříž 1939
Vladimír Dunděra byl in memoriam povýšen do hodnosti štábního kapitána v záloze
Na jejich domě čp. 616 v Kyjově byla manželům Dunděrovým odhalena pamětní deska^[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Vladimír Dunděra v Encyklopedii dějin města Brna

[1] Helena Minaříková v Encyklopedii dějin města Brna

[2] Jiří Dunděra v Encyklopedii dějin města Brna

[3] František Dunděra v Encyklopedii dějin města Brna

[4] Pamětní deska manželů Dunděrových na stránkách Spolku pro vojenská pietní místa

[1]

[2]

[3]

[4]