Vincenc Janalík
Vincenc Janalík (21. ledna 1804 Rymice – 23. srpna 1855 Milotice) byl český katolický kněz, spisovatel a sběratel lidových písní, propagátor národního obrození a překladatel. Po studiích bohosloví a filosofie byl vysvěcen na kněze a jako kaplan nastoupil do Milotic, kde působil až do 11. srpna 1846.
Vincenc Janalík znal, jak dalece škodí prostému lidu nevzdělanost a zaostalost, a snažil se na něj dle svých možností literárně působit. K tomu ho nabádal i sběratel lidových písní František Sušil, který byl jeho bývalým spolužákem. Janalík měl pouze německé vyšší školy, snažil se o zdokonalení v rodném jazyce. Ve větší literární práci mu bránilo jeho kněžské zaměstnání, neboť v té době byla milotická farnost rozsáhlá, patřily k ní i Vacenovice, Skoronice, Vlkoš, Mistřín a Svatobořice. Janalík vybízel farníky k úctě k zemřelým a k udržování hrobů. Z vděčnosti za ochranu v dobách cholery ve 30.–40. letech 19. století byla jeho zásluhou postavena na milotickém hřbitově kaple ke cti sv. Rocha, ochránce proti moru.
Janalíkovo národní uvědomění bylo spojeno s cyrilometodějským uvědoměním, jehož spoluzakladatelem se stal roku 1850. Byl prvním sušilovcem na Slovácku a stal se vzorem svým nástupcům, hlavně Františku Weberovi, poslanci v moravském i říšském sněmu. Kromě mnoha článků napsal i několik knih: Přátelé, Věrná Róza, Láska, Rodina Důvěrova.
Zavedl spolky na podporu zámořských misií, založil „spolek střídmosti“, pro který získal 1000 lidí v milotické farnosti. Ze vzpomínek stařečků byly Milotice a okolí díky Janalíkovi ušetřeny pohromy opilství a milotická děvčata byla proto oblíbená a vyhledávaná jako dobré hospodyně. V okolí se říkávalo: „Ať má něco nebo nic, enom dyš je z Milotic.“
Vincenc Janalík plně chápal význam psaného slova pro obrození českého lidu i kněžstva, zvláště na venkově. Např. v článku Hody brojí proti rozpustilým zvykům na hodech, jako bylo stínání kačera nebo shazování kozla z kostelní věže, a poukazuje na záslužnější zvyky zakládání a svěcení křížů, ve formě rozhovoru otiskuje vlastní kázání. Mezi milotickými farníky rozšířil první české katolické noviny, kam také psal. Byl to kněz nedlouhého života, ale naplněného neobyčejnou mírou duchovní práce pro dobro církve a národa, které mu ztělesňovala farnost, živí věřící lidé, za něž nesl tolik starostí, aby je probudil k životu náboženskomravnímu a zároveň k vřelé lásce k mateřskému jazyku a národu. Zemřel v Miloticích 23. srpna 1855 ve věku 51 let, pochován byl u kaple milotického hřbitova.
[editovat] Literatura
- FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H-J. Praha : Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8.
