Vilém Zajíc z Valdeka
| Vilém Zajíc z Valdeka | |
|---|---|
.png) Vilém Zajíc z Valdeka (B. Paprockiː Diadochos id est svccessio, 1602) | |
| Narození | 13. století |
| Úmrtí | 1319 |
| Povolání | Nejvyšší zemský podkomoří a Nejvyšší maršálek |
| Choť | Eliška z Lochovic[1] |
| Děti | Zbyněk z Hostomic |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| otec | Zbyslav z Třebouně |
|---|---|
| matka | Bohuslava z Vartemberka |
| manželka | Eliška z Lochovic |
| syn | Oldřich Zajíc z Valdeka |
| syn | Zbyněk z Hostomic |
| syn | Oldřich Zajíc z Valdeka |
| syn | Vilém Zajíc z Valdeka |
| syn | Zbyněk Zajíc z Hazmburka |
| syn | Vilém Zajíc z Valdeka |
| bratr | Zbyněk Zajíc z Valdeka |
Vilém Zajíc z Valdeka (před 1289? – 9. října 1319) byl český šlechtic z rodu Buziců, syn Zbyslava z Třebouně. Po násilné smrti svého otce v roce 1292 pravděpodobně zdědil hrad Valdek, v záznamech se vyskytuje až od roku 1307, kdy se postavil proti kandidatuře Rudolfa Habsburského na stranu Jindřicha Korutanského.
Roku 1315 na příkaz krále Jana Lucemburského zajal Jindřicha z Lipé a stal se nejprve královým maršálkem a poté nejvyšším zemským podkomořím. V této době obdržel do zástavy Beroun, Domažlice a Křivoklát a později i Přimdu. O rok později v roce 1316 dostal na Křivoklátě k vychování čtyřměsíčního kralevice Václava, ale ještě téhož roku byl Václav převezen zpět do Prahy.
V roce 1317 začal Vilém Zajíc z Valdeka působit v radě královny Elišky Přemyslovny, zde se v roce 1318 postavil proti králi Janu Lucemburskému a následujícího roku proti němu bránil Prahu.
Ještě téhož roku, se ale s králem usmířili a na jeho žádost vytáhl na pomoc Ludvíku Bavorskému. V bitvě u Dachova byl raněn a brzy poté zemřel. Byl pohřben v ostrovském[zdroj?] klášteře (dnes Svatá Dobrotivá u Hořovic v obci Zaječov, nesoucí jeho erb a jméno), který založil roku 1263 jeho děd Oldřich.
Související články
Externí odkazy
- ↑ August Sedláček: Hrady, zámky a tvrze Království českého. Praha: František Šimáček. 1889.