Ulrich z Eyczingu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ulrich z Eyczingu
Narození1395?
Úmrtí20. listopadu 1460
Schrattenthal
Příčina úmrtínejspíše mor
Místo pohřbeníFarní kostel Schrattenthal (48°43′0,98″ s. š., 15°54′35,86″ v. d.)
Národnostrakouská
Znám jakoOldřich
ChoťBarbora (svatba před rokem 1425)[1]
RodičeJiří z Eyczingu
PříbuzníOswald z Eyczingu, Štěpán z Eyczingu, Alžběta z Eyczingu (sourozenci)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ulrich z Eyczingu (či také Oldřich z Eyczingu; kolem 1395?20. listopadu 1460 Schrattenthal) byl šlechtic z hornorakouského rodu pánů z Eyczingu, který se zapletl do mocenského střetu po smrti vévody Albrechta II. Habsburského, jehož závěť měl společně s Kašparem Šlikem zfalšovat.[1] Díky jeho bezohlednosti je přezdíván Démonem Rakouska.[2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Ulrich se narodil Jiřímu (příp. Görigovi) z Eyczingu. Jeho sourozenci byli Oswald, Štěpán a Alžběta z Eyczingu. Dominium tohoto šlechtického rodu se ve středověku rozprostíralo na území dnešních spolkových zemí Bavorsko, Dolní a Horní Rakousy. Dětství prožil na dvoře Arnošta Habsburského a později se dostal do služeb Albrechta II. Habsburského a Albrechta IV. Rakouského. Na sklonku 20. let a na počátku 30. let 15. století se vyznačil v bojích proti husitům. Roku 1430 je doložen je poručík v Dürnsteinu a o tři roky později jako hejtman ve Znojmě a Eggenburgu. 4. dubna 1434 získal Schrattenthal na hranicích Weinviertelu a Waldviertelu. Z dosud nevyýznamného Schrattenthalu vybudoval své správní centrum s vodním hradem, jehož stavba byla schválena na basilejském koncilu.[3] se stal dalšího roku jeho hlavním sídlem. Ulrich významně rozšířil svůj majetek dalšími nákupy (např. pohraničního hradu Kaja[pozn. 1] na území mezi Dunajem a Moravou.[5]

Mezi léty 1437–1440 zastával pozici hubmeistra[pozn. 2] rakouského vévody Albrechta II. Habsburského, po jehož smrti se stal podporovatelem královny-vdovy Alžběty Lucemburské v otázce následnictví Ladislava Pohrobka. 22. února 1439 byl společně se svými bratry povýšen do stavu svobodných pánů. Následně (přibližně do roku 1446) byl ve službách krále a budoucího císaře Fridricha III. Habsburského. V roce 1445 obdržel právo červené pečeti.[2]

14. října 1451 byla pod vedením Ulricha a jeho bratra Oldřicha s dalšími 250 členy založena Mailberská jednota.[7] Avšak z důvodu nepřetržité podpory propuštění Ladislava Pohrobka z královského opatrovnictví a rozepřím s Fridrichem III. byl hrabětem Ulrichem II. Celjským zbaven moci. V letech 1453–1455 byl členem Pohrobkovy regentské rady a po jeho smrti byl 23. prosince 1457 jmenován zemským správcem. Tento nový post byl Ulrichovi potvrzen v lednu 1458 na vídeňském zemském sněmu, na němž nechal Ulrich vystoupit Ladislavovu starší sestru Alžbětu ve skromných šatech, plačíc nad špatným zacházením ze strany císaře a prosíc stavy o pomoc.[2] Ulrich stál ve spojeneckém svazku s Jiřím z Poděbrad a Jánosem Hunyadim. Jelikož ve nástupnických sporech v Rakouském vévodství podporoval tehdejšího císaře, byl 5. března 1458 zajat arcivévodou Albrechtem VI. Habsburským.[1] Po císařově intervenci byl propuštěn na své panství Schrattenthal a krátce před svou smrtí se neúspěšně pokusil o sestavení stavovské opozice proti císařské lenní politice.

Ulrich zemřel 20. listopadu 1460. Podlehl nejspíše morové nákaze. Pochován je ve farním kostele ve Schrattenthalu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ulrich von Eyczing na německé Wikipedii.

  1. a b c WAGNER, Hans. Eitzing, Ulrich Freiherr von (seit 1439). Deutsche Biographie [online]. [cit. 2023-10-16]. Dostupné online. (německy) 
  2. a b c Freiherr Ulrich von Eitzing. Gedächtnis des Landes [online]. [cit. 2023-10-16]. Dostupné online. (německy) 
  3. KAAR, Alexandra. Das Greiner Marktbuch: Inhalt, Datierung und Auftraggeber eines Repräsentationsobjektes. Pro Civitate Austriae. 2011, čís. 16, s. 62–64. ISSN 1562-5346. (německy) 
  4. KORDAČ, Tomáš. Kaya, Dolní Rakousy, Podyjí (Thaya). Cesty po hradech [online]. [cit. 2023-10-16]. Dostupné online. 
  5. Floridus Röhrig - Das Pilgerbuch aus Schrattenthal. Bücherei Schrattenthal [online]. [cit. 2023-10-16]. Dostupné online. (německy) 
  6. KNITTEL, Jan. Český dvůr Ladislava Pohrobka. Praha, 2014 [cit. 2023-10-16]. 135 s. diplomová. Ústav českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Lenka Bobková. s. 46. Dostupné online.
  7. STEHLÍK, Martin. Odloučení Lucemburska od Koruny české. Praha, 2015 [cit. 2023-10-16]. 365 s. rigorózní. Katedra právních dějin Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Marek Starý. s. 171. Dostupné online.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Ulrich se významně podílel na jeho obnově, která z důvodu strategického významu byla podporována habsburským dvorem.[4]
  2. V českém prostředí byl ekvivalentem post mincmistra.[6]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]