USS Nautilus (SSN-571)
 USS Nautilus na zkušební plavbě | |
| Základní údaje | |
|---|---|
 | |
| Typ | ponorka |
| Jméno podle | Nautilus |
| Zahájení stavby | 15. června 1952 |
| Spuštěna na vodu | 21. ledna 1954 |
| Uvedena do služby | 30. září 1954 |
| Osud | vyřazena, muzejní loď |
| Následovník | USS Seawolf (SSN-575) |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak | 3533 t (na hladině) 4092 t (pod hladinou) |
| Délka | 98,7 m |
| Šířka | 8,4 m |
| Pohon | 1× jaderný reaktor S2W |
| Rychlost | 22 uzlů (na hladině) 20+ uzlů (pod hladinou) |
| Dosah | neomezený |
| Posádka | 105 |
| Výzbroj | 6× 533mm torpédomet (6×1) |
USS Nautilus (SSN-571) byla první provozuschopná nukleárně poháněná ponorka a první plavidlo, jež dokončilo podmořskou plavbu pod Severním pólem. Tato plavba označená jako operace Sunshine se uskutečnila 3. srpna 1958. Patřila námořnictvu Spojených států amerických. Jméno lodi bylo převzato od fiktivní ponorky Nautilus ze slavného Verneova románu Dvacet tisíc mil pod mořem. Nautilus byl postaven především jako experimentální loď k ověření schopností a možností plavidel s principiálně novým pohonem. Loď sloužila až do roku 1980. Dochovala se jako muzejní loď.
Stavba
Americké námořnictvo bylo prvním, které do služby zařadilo lodi s jaderným pohonem. Velký podíl na tom měl především admirál Hyman G. Rickover.[1] Americký Kongres stavbu Nautilusu odsouhlasil v červenci 1951. Kýl lodi byl založen 15. června 1952 v loděnicích Electric Boat Shipyard firmy General Dynamics v Grotonu ve státě Connecticut. Ceremoniálu byl přítomen i tehdejší americký prezident Harry S. Truman. Na vodu byla ponorka spuštěna 21. ledna 1954, přičemž ji pokřtila Mamie Eisenhowerová, manželka Trumanova nástupce Dwighta D. Eisenhowera. Konečně 30. září 1954 Nautilus vstoupil do služby jako první válečná loď s jaderným pohonem. Prvním velitelem ponorky byl jmenován Eugene P. Wilkinson.[2][3]
Konstrukce
Nautilus měl délku 98,7 metru a šířku 8,4 metru. Výtlak lodi byl 3533 t na hladině a 4092 t pod hladinou. Tvar lodi ještě odpovídal tvaru dieselelektrických ponorek (revoluční změny v této oblasti přinesla teprve pokusná ponorka USS Albacore). Výzbroj tvořilo šest 533mm torpédometů. Sonar byl typu BQS 4.[4] Pohon tvořil tlakovodní reaktor typu S2W o výkonu 10MW, díky kterému měl Nautilus takřka neomezený akční rádius a dvě turbíny.
Osudy
Nautilus byl historicky první plavidlo, které dokázalo podplout pod Severním pólem. K této plavbě, označené jako operace Sunshine Nautilus vyplul 23. července 1958 ze základny Pearl Harbor na Havajských ostrovech.[2] Dne 1. srpna se Nautilus ponořil a 3. srpna 1958 dosáhl severního pólu, aby se po 96 hodinách strávených pod vodou a překonání vzdálenosti 1830 námořních mil vynořil severovýchodně od Grónska. Za tuto pionýrskou plavbu byla Nautilu, jako první lodi v době míru, udělena Presidential Unit Citation.[5]
V následujících letech Nautilus sloužil v Atlantiku a Středomoří. Od 60. let byl využíván především k výcviku.[6]
V roce 1980 byl Nautilus vyřazen z aktivní služby. V roce 1982 byl označen jako National Historic Landmark a začaly jeho úpravy pro funkci muzejní lodi. Veřejnosti byl zpřístupněn 11. dubna 1986 a dodnes je vystaven jako exponát v Submarine Force Museum na základně Naval Submarine Base New London.[2] Návštěvník zde má možnost projít si její interiér.
Reference
- ↑ DOBŘICHOVSKÝ, Zdeněk. Ponorky vyplouvají.... Praha: Práce, 1985. Kapitola Rodí se nový Nautilus, s. 247.
- ↑ a b c History of USS NAUTILUS (SSN 571) [online]. Submarine Force Museum [cit. 2010-04-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DOBŘICHOVSKÝ, Zdeněk. Ponorky vyplouvají.... Praha: Práce, 1985. Kapitola Stačí dupnout a reaktor zhasne, s. 252.
- ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 76.
- ↑ Pejčoch, Novák, Hájek (1994)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu USS Nautilus na Wikimedia Commons - (anglicky) Oficiální stránky muzea
- (anglicky) Profil lodi na webu Naval Historical Center
- (anglicky) Profil na severu Globalsecurity.org
