Tarja Halonenová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tarja Kaarina Halonen
11. prezidentka Finska
Ve funkci:
1. března 2000 – 1. března 2012
PředchůdceMartti Ahtisaari
NástupceSauli Niinistö
Ministryně zahraničních věcí Finska
Ve funkci:
13. dubna 1995 – 25. února 2000
Předseda vládyPaavo Lipponen
PředchůdcePaavo Rantanen
NástupceErkki Tuomioja
Ministryně spravedlnosti Finska
Ve funkci:
28. února 1990 – 26. dubna 1991
Předseda vládyHarri Holkeri
PředchůdceMatti Louekoski
NástupceHannele Pokka
Poslankyně parlamentu
za Helsinki
Ve funkci:
24. března 1979 – 26. února 2000
NástupceIlkka Taipale
Stranická příslušnost
ČlenstvíFinská sociálně demokratická strana

Rodné jménoTarja Kaarina Halonen
Narození24. prosince 1943 (80 let)
Helsinky, Finsko
ChoťPentti Arajärvi
Partner(ka)Kari Pekkonen
DětiAnna Halonenová
Alma materHelsinská univerzita
Profeseprávnička
Náboženstvíluteránství
Oceněníkomandér Řádu bílé růže (1990)
dáma velkého kříže Řádu sv. Michala a sv. Jiří (1995)
Řád bílé hvězdy 1. třídy (1995)
velkokříž Řádu islandského sokola (1997)
Komtur velkokříže Řádu finského lva (1998)
… více na Wikidatech
PodpisTarja Kaarina Halonen, podpis
Webová stránkawww.tpk.fi
CommonsTarja Halonen
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tarja Kaarina Halonenová (* 24. prosince 1943 Helsinky) je finská politička. V letech 20002012 byla jedenáctou prezidentkou Finska a první ženou, která tuto funkci zastávala. Byla zvolena v roce 2000 a znovuzvolena v lednu 2006 na dalších šest let. Předtím pracovala jako ministryně zahraničí, členka parlamentu a jako právnička odborové organizace. Pochází ze sociální demokracie, ale se stranou přestala spolupracovat už když byla zvolena prezidentkou.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jako studentka práv v roce 1971 vstoupila do finské sociální demokracie. V letech 19771996 byla zastupitelkou v městské radě v Helsinkách a v letech 19792000 vykonávala funkci poslankyně ve finském parlamentu.

Od roku 1987 vykonávala různé ministerské funkce ve finské vládě: do roku 1990 ministryně sociálních věcí a zdravotnictví, v letech 19891991 ministryně pro skandinávskou spolupráci, v letech 19901991 ministryně spravedlnosti a v letech 19952000 ministryně zahraničí za jejíhož působení vstoupilo Finsko do EU, v druhé polovině roku 1999 předsedalo Finsko poprvé EU.

Po studiích se velmi zajímala o lidská práva a menšiny, například homosexuálů. Skutečnost, že žila jako matka se svým životním partnerem nesezdaná, narušovala její šance při přímé volbě finského prezidenta v roce 2000 a tím víc, když měla takovou váženou a populární konkurenci v podobě Esko Aho (finský premiér v letech 1991–1995), Riitty Uosukainenové a Elisabeth Rehnové.

K všeobecnému překvapení vyhrála volební boj úřadující ministryně zahraničí – také díky oceňovanému finskému předsednictví Evropská unie v roce 1999. Tak se mohla stanout v prvním kole volby 16. ledna 2000 se 40,0% hlasů před Esko Aho (34,4 %) jasně na špici sedmi kandidátů.

Dne 6. února 2000 ve 2. kole volby získala 51,6 % proti konzervativci Aho.

Zároveň se jejím nástupem do úřadu vstoupila do platnosti změna ústavy, která dřívější velmi rozsáhlé pravomoci hlavy státu omezila na pouhé reprezentativní úkoly. Vzhledem k této změně se už nemohla Tarja Halonenová projevovat v témže měřítku jako její předchůdci Urho Kekkonen, Mauno Koivisto a Martti Ahtisaari v utváření zahraniční a domácí politiky.

Tarja Halonenová, která se těší v anketách veřejného mínění pravidelně stále velké oblibě, uvedla ve známost 19. května 2005, že při prezidentských volbách v roce 2006 bude znovu kandidovat. V prvním kole 15. ledna 2006 dosáhla 46,3% hlasů. Do druhé volbě 29. ledna 2006 nastoupila proti druhému kandidátovi Sauli Niinistöovi a vyhrála - vzhledem ke své vysoké popularitě během volebního období – relativně těsně s 51,8 % hlasů.

Poté, co byla v roce 2000 zvolena, vdala se za svého dlouholetého partnera Dr. Penttiho Arajärviho.

Vyznamenání a ocenění[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Tituly a vyznamenání Tarji Halonenové.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]