Synodalita
Synodalita (z řeckého συν [„společně“] + ὁδός [„cesta“, „putování“]) je v katolické církvi termín „často používaný k popisu procesu bratrské spolupráce a rozlišování, k jehož vyjádření byly vytvořeny orgány, jako je biskupská synoda“.[1]
Význam[editovat | editovat zdroj]
Synodalita označuje zvláštní styl, který kvalifikuje život a poslání církve. Mezinárodní teologická komise Svatého stolce uvádí, že synodalita, pokud se týká katolické církve, označuje „specifický modus vivendi et operandi církve, Božího lidu, který odhaluje a dává obsah jejímu bytí jako společenství, když všichni její členové putují společně, shromažďují se ve shromáždění a aktivně se podílejí na jejím evangelizačním poslání“. Synodalita také „odkazuje na zapojení a účast celého Božího lidu na životě a poslání církve“.[2] Církevní Dikasterium pro podporu jednoty křesťanů poznamenává, že termín synodalita „[v] širokém rozsahu [...] odkazuje na aktivní účast všech věřících na životě a poslání církve“.[3]
Současné použití[editovat | editovat zdroj]
Synodalita je považována za jedno z klíčových slov, která charakterizují pontifikát papeže Františka.[4][5]
V březnu 2018 byl zveřejněn dokument Mezinárodní teologické komise, který se zabývá synodalitou.[6]
Synodalita se stala tématem synody o synodalitě (zahájené v Římě v říjnu 2021).
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Synodality na anglické Wikipedii.
- ↑ CONDON, Ed. What is 'synodality'? Experts explain [online]. Catholic News Agency, 2018-10-25, rev. 2022-01-12 [cit. 2023-07-28]. Dostupné online. (angličtina)
- ↑ International Theological Commission, Synodality in the Life and Mission of the Church, no. 6 [online]. vatican.va, 2018-03-02 [cit. 2023-07-28]. Dostupné online. (angličtina)
- ↑ Synodality and Primacy During the First Millennium. Towards a Common Understanding in Service to the Unity of the Church [online]. Dicastery for Promoting Christian Unity, rev. 2022-02-07 [cit. 2023-07-28]. Dostupné online.
- ↑ BARANOWSKI, Martin. Synodalität als Stärkung der Kirche [online]. Die Tagespost, 2021-09-20, rev. 2022-01-12 [cit. 2023-07-28]. Dostupné online. (němčina)
- ↑ MERLO, Francesca. "Pope to Rome's faithful: Synodality expresses the nature of the Church - Vatican News [online]. vaticannews.va, 2021-09-18, rev. 2022-01-12 [cit. 2023-07-28]. Dostupné online. (angličtina)
- ↑ "Synodality in the life and mission of the Church [online]. vatican.va, 2018-03-02, rev. 2022-01-12 [cit. 2023-07-28]. Dostupné online. (angličtina)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- CORECCO, Eugenio. Ontology of Synodality. Canon Law and Communio. 1999, čís. 341. Dostupné online. (angličtina)
- FAGGIOLI, Massimo. From Collegiality to Synodality: Promise and Limits of Francis's 'Listening Primacy'. Irish Theological Quarterly. 27. dubna 2020, roč. 85, čís. 4, s. 352–369. doi:10.1177/0021140020916034. S2CID 219064703. ISSN 0021-1400. (angličtina)
- MCQUEEN, Moira. Walking Together: A Primer on the New Synodality. [s.l.]: Twenty-Third Publications, 2022-01-31. ISBN 978-1-62785-692-8. (angličtina)
- RENKEN, John A. Synodality: A Constitutive Element of the Church. Studia Canonica. 2018, čís. 1, s. 5–44. doi:10.2143/STC.52.1.3285212. ISSN 2295-3027. (angličtina)
- ROPER, Elissa. Synodality: A process committed to transformation. The Australasian Catholic Record. Říjen 2018, roč. 95, čís. 4, s. 412–423. Dostupné online. (angličtina)
- WELCH, Lawrence J. Collegiality, Synodality, and the Synod of Bishops. Nova et Vetera. Léto 2015, roč. 13, čís. 3, s. 787–813. Dostupné online. (angličtina)
