Kardinál státní sekretář

Stávající kardinál státní sekretář Tarcisio Bertone.

Kardinál státní sekretář je titul předsedy vatikánského Státního sekretariátu, nejstaršího a nejdůležitějšího dikastéria (oddělení) římské kurie. Jeho úřad zhruba odpovídá úřadu premiéra (předsedy vlády) a může jej zastávat pouze kardinál-biskup. Kardinála státního sekretáře jmenuje dle vlastní úvahy papež (není to však jeho povinností), jeho funkční období de facto končí současně s pontifikátem papeže (nový papež nejmenuje nového Státního sekretáře ihned, ale zhruba do 6 měsíců od svého zvolení), jenž ho do funkce jmenoval (stejně jako všech ostatních vrcholných představitelů dikastérií). Během papežské sedisvakance pak jeho úlohu přebírají až do zvolení nového papeže camerlengo, substitut státního sekretariátu a sekretář pro vztahy se státy.

Pokud úřad není během života papeže obsazen, vykonávají jeho povinnosti zpravidla dva podsekretáři státu, kteří nemusí být kardinálové. V současné době úřad zastává kardinál Bertone.

Seznam státních sekretářů

• Silvio Valenti (do 1605)
• Scipione Caffarelli-Borghese Kardinál – nepot (1601–1621)
• Ludovico Ludovisi Kardinál – nepot (1621–1623)
• Lorenzo Magalotti (1624–1628)
• Giovanni Giacomo Panciroli (1644–1651)
• Fabio Chigi (později papež Alexander VII.) (1651–1655)
• Giulio Rospigliosi (později papež Klement IX.) (1655–1667)
• Decio Azzolini ml. (1667–1669)
• Federico Borromeo ml. (1670–1673)
• Francesco Nerli (1673–1676)
• Alderano Cibo (1676–1689)
• Giambattista Rubini (1689–1691)
• Fabrizio Spada (1691–1700)
• Fabrizio Paolucci (1700–1721)
• Giorgio Spinola (1721–1724)
• Fabrizio Paolucci (1724–1726)
• Niccola Maria Lercari (1726–1730)
• Antonio Banchieri (1730–1733)
• Giuseppe Firrao (1733–1740)
• Silvio Valenti Gonzaga (1740–1756)
• Alberico Archinto (1756–1758)
• Ludovico Maria Torriggiani (1758–1769)
• Lazzaro Opizio Pallavicini (1769–1785)
• Ignazio Boncompagni Ludovisi (1785–1789)
• Francesco Saverio de Zelada (1789–1796)
• Ignazio Busca (1796–1797)
• Giuseppe Doria Pamphili (1797–1799)
• Ercole Consalvi, státní prosekretář (1800); kardinál státní sekretář (1800–1806)
• Filippo Casoni (1806–1808)
• Giulio Gabrielli (1808–1814)
  • Giuseppe Doria Pamphilj, prosekretář (1808)
  • Bartolomeo Pacca, státní prosekretář (1808–1814)
• Ercole Consalvi (1814–1823)
• Giulio Maria della Somaglia (1823–1828)
• Tommaso Bernetti (1828–1829)
• Giuseppe Albani (1829–1830)
• Tommaso Bernetti, státní prosekretář (1831); kardinál státní sekretář (1831–1836)
• Luigi Lambruschini (1836–1846)
• Pasquale Gizzi (1846–1847)
• Gabriele Ferretti (1847–1848)
• Giovanni Soglia Ceroni (1848–1856)
• Giuseppe Bofondi (1848)
• Giacomo Antonelli (1848)
• Anton Francesco Orioli (1848) (ad interim)
• Giovanni Soglia Ceroni (1848)
• Giacomo Antonelli (1848–1876)
• Giovanni Simeoni (1876–1878)
• Alessandro Franchi (1878)
• Lorenzo Nina (1878–1880)
• Lodovico Jacobini (1880–1887)
• Mariano Rampolla del Tindaro (1887–1903)
• Rafael Merry del Val y Zulueta (1903–1914)
• Domenico Ferrata (1914)
• Pietro Gasparri (1914–1930)
• Eugenio Pacelli (později papež Pius XII.) (1930–1939)
• Luigi Maglione (1939–1944)
• úřad neobsazen (1944–1958), nejdříve vykonával celou agendu Pius XII. osobně (patrně důvod, proč nového státního sekretáře nejmenoval), po roce 1952 jí část připadla státním prosekretářům Tardinimu (1952–1958) a Montinimu, pozdějšímu papeži Pavlu VI. (1952–1954).
• Domenico Tardini (1958–1961)
• Amleto Giovanni Cicognani (1961–1969)
• Jean-Marie Villot (1969–1979)
• Agostino Casaroli (1979–1990) (státní prosekretář od 28. dubna do 30. června 1979)
• Angelo Sodano (1991– 2006) (státní prosekretář od 1. prosince 1990 do 28. června 1991)
• Tarcisio Bertone (2006 – stále )