Svěcení
Svěcení (neboli konsekrace) je v náboženství slavnostní vyčlenění někoho nebo něčeho k liturgické službě nebo bohoslužebnému účelu.
Vysvěceni bývají lidé s určitým náboženským vyvolením (šamani, kněží, proroci, králové). Katolická a pravoslavná církev označuje jako svěcení svátost, jíž jsou vkládáním rukou (chirotonií) ustanoveni ke službě biskupové, kněží a jáhni. Svěcení se odlišuje od žehnání, které se netýká pouze lidí, ale také předmětů.
Zasvěceni bývají také lidé v různých obdobích života pomocí iniciačních rituálů, např. při narození (křest, obřízka), dospělost (biřmování) a manželství.
Svěcení osob
Kněžské svěcení je obřad (některými církvemi - římskokatolickou, pravoslavnou a husitskou - považovaný za svátost), při němž je svěcené osobě udělen status kněze (udělena svátost kněžství) a člověk se tak stává knězem příslušné církve.
Svěcení v římskokatolické církvi
V ŘKC upravuje svátost kněžství kánon 1598 a následující Katechismus katolické církve. Podle něj je svátost svěcení udělována pouze pokřtěným mužům, kteří jsou ochotni přijmout celibát a veřejně projeví svou vůli ke službě.
Svěcení v církvi československé husitské
V CČSH je základem obřadu svátosti svěcení kněžstva vzkládání rukou na hlavu svěcence biskupem a spolusvětiteli – duchovními a laiky, a při tom pronášená slova: „Osvěcuj a posiluj té Bůh Duchem svým svatým.“ Trojím symbolickým jednáním a předměty je zdůrazněn trojí služebný úřad Kristův, který se uskutečňuje skrze církev a její služebníky. Učitelský úřad je vyjádřen předáním Bible, kněžský úřad kalichem a miskou s bohoslužebným chlebem a pastýřský štolou.
Svěcení v pravoslavné církvi
V pravoslavné církvi se uděluje svátost svěcení kněžstva rovněž vzkládáním rukou s modlitbou o Ducha Svatého. Uděluje se pouze mužům, avšak není nutno zachovávat celibát (knězem se může stát i ženatý muž od 30 let věku).
Jiné případy svěcení kněžstva
Pojem kněžství zachovávají i některé jiné církve a náboženská společenství, příslušný přechodový rituál však zpravidla není nazýván svátostí.
Svěcení do roku 1972
Následující systém je stále zachováván u některých uskupení, např. Kněžské bratrstvo svatého Pia X.
- nižší svěcení:
- vyšší svěcení:
- biskupské svěcení (konsekrace)
Svěcení od roku 1973
tzv. služby (nejedná se o svěcení):
svěcení:
Svěcení kostela
V českém křesťanském prostředí se lze setkat též s pojmem svěcení kostela, svěcení oltáře nebo svěcená voda. Jedná se o běžně užívanou, avšak v řadě případů chybnou terminologii, neboť se ve skutečnosti jedná o žehnání (benedikci). Na rozdíl od benedikce kostela, kterou může provést každý kněz, je k vysvěcení kostela oprávněn pouze biskup. K využívání kostela k bohoslužbám je nutná jeho benedikce, nikoli však jeho konsekrace. Konsekrace je navíc možná jen u kostelů s pevnou kamennou oltářní mensou (obětním stolem), nestačí pouze kámen s ostatky (překrytý konsekrační listinou) vložený do dřevěné „kulisy“. Svěcení kostela se koná až po jeho benedikci, a to několik měsíců nebo let po benedikci (je však znám i případ, že ke konsekraci došlo až po 120 letech od benedikce). V konsekrované stavbě lze – na rozdíl od stavby benedikované – uchovávat Nejsvětější svátost oltářní.
Průběh
Svěcení kostela navazuje na bohoslužbu slova. Po ní a po úvodní výzvě biskupa pronese jáhen lidu výzvu „Klekněme k modlitbě“ a následuje litanie ke všem svatým. Poté jsou lidé vyzváni „Vstaňte“ a biskup začne vlastní svěcení. Křižmem pomaže nejprve oltářní mensu a poté stěny kostela na čtyřech kamenech z topazu (dříve na dvanácti místech, často pak označených namalovanými nebo do stěny zapuštěnými kříži, symbolizujícími dvanáct apoštolů). Následně si biskup omyje ruce a okouří oltář kadidlem. Ministranti připraví oltářní plachtu a svíce, biskup předá jáhnovi zapálenou svíci, kterou zapálí svíce na oltáři a posléze se v kostele rozsvítí všechna světla. Po obětním průvodu pokračuje mše bohoslužbou oběti zakončenou chvalozpěvem Bože, chválíme tebe.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu svěcení na Wikimedia Commons - Katolický katechismus – týkající se svěcení osob
- Svěcení v husitské církvi
- Svěcení v pravoslaví
