Svébořice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Šablona:Infobox - sídlo

Svébořice jsou část města Ralskookrese Česká Lípa a zároveň zdejší zaniklá obec (německy Schwabitz či Schwabic). Nachází se zhruba 8 km severně od Kuřívod a 6 km východně od Mimoně, v bývalém vojenském prostoru Ralsko. Je zde evidováno 7 adres.[1] Trvale zde v roce 2011 žilo 7 obyvatel.[2]

Další informace

Svébořice jsou též katastrální území o rozloze 28,40 km2.[3] Původní katastrální území zaniklé obce bylo též Svébořice[4], ale mělo asi 2krát menší rozlohu.

Veškeré obyvatelstvo Svébořic žije pouze na izolované zemědělské farmě Pavlin Dvůr (též Pavlín Dvůr či Pavlín), která má status ulice (UVP) Svébořic a leží asi 3,5 km západně od bývalých Svébořic (50°39′34″ s. š., 14°46′13″ v. d.).[5] Populace se zde nadále rozrůstá.[6]

Původní obec, podle které je nazváno katastrální území, byla vysídlena a zrušena v důsledku vzniku vojenského výcvikového prostoru (VVP). Na katastru je též část obory Židlov a Řízená skládka odpadů Svébořice (středisko na zpracování odpadů). Katastrem protéká Svébořický potok, který zde napájí několik současných a několik víceméně zaniklých rybníků. Prochází tudy silnice z  Mimoně, pokračující jako účelová komunikace do Osečné.[7]

V červenci 2013 bylo u neexistující obce uspořádáno vojenské cvičení a hra, 10. ročník akce Protector, v níž jsou simulovány podmínky našich vojáků v Afghánistánu.[8]

Na podzim 2013 projevila Česká armáda zájem u Svébořic obnovit pěchotní střelnici.[9] Koncem roku 2014 s tímto záměrem počítalo město Ralsko ve svém územním plánu.[10]

Zajímavosti v okolí

V okolí se nachází přírodní památky Vranovské skály, Stohánek, Ralsko a Jelení vrchy. Na nedalekém vrchu Doubek (336 m n. m.) stál kolem roku 1400 dřevěný hrad neznámého jména.[11]

Do katastru Svébořice patří i jižní část hradu Ralsko, včetně hlavní hranolové věže.

Historie

Jiný tesaný sklep v bývalé obci

Svébořice vznikly na místě starověkého hradiště. Později zde vyrostla farní ves Svébořice s kostelem zasvěceným Nanebevzetí Panny Marie (poutní místo).[12]

V  roce 1325 vesničku prodal Soběhrd ze Stakor bratrům Václavovi, Janovi a Benešovi z Vartenberka, v té době sídlících na Děvíně. Vartenberkové zůstali vlastníky Svébořic asi 100 let. Byli patrony svébořického kostela.[13]

Z Mimoně vedla do Svébořic také poutní cesta lemovaná patnácti výklenkovými kaplemi s vyobrazením růžencových tajemství. Ve středověku se v okolí obce dobývala železná ruda.[12]

Jak dokládá Chytilův místopis, v roce 1921 měla obec Svébořice 141 domů a 615 obyvatel – z toho 32 Čechů a 577 Němců. Dalších 6 obyvatel bylo nezjišťované národnosti. V místě byl farní úřad. Četnická stanice byla ve Stráži pod Ralskem. Zdravotní obvod, pošta, telegraf byly v Mimoni (7,5 km). Stejně tak železniční stanice (8,25 km).[12]

Obec se rozprostírala směrem z východu na západ podél Svébořického potoka. Hlavní dopravní tepnou byla cesta z Mimoně, která procházela celou obcí.[14]

Kromě obytných domů a statků zde byly kostel, škola, hostinec a koupaliště v jednom z rybníků.[14]

Katastrálně ke Svébořicím patřil také velký zemědělský dvůr Ostrov (Sperning). Nacházel se asi 1,5 km severovýchodně a choval se v něm skot a koně. Několik desítek metrů od dvora, nad příkrou strání, se nachází vodní betonová nádrž. Jedná se o největší betonovou nádrž v zaniklých obcích Ralska.[14]

Zchátralé budovy Sovětských vojsk

Po září 1938 byli vysídleni někteří čeští obyvatelé, stejně jako z  ostatních obcí spadajících do tehdejších Sudet, postoupených Německu. Po roce 1945 se karta obrátila a dochází k odsunu Němců. V roce 1946 se vznikem VVP Ralsko obec Svébořice zaniká.[12]

V dolní části zaniklé obce se nachází pozůstatky vojenských budov zanechaných zde Sovětskou armádou, která vojenský prostor využívala v letech 1968 až 1991.

Na území obce se dochovaly dvě stavby v žalostném stavu, malá vodárna v blízkosti rybníka, ve které je pramen vody a stará betonová vodárenská nádrž.[14]

V centru bývalé obce byla za dob VVP zřízena střelnice RPG, proto je tato část zcela zdevastovaná. Komunikace zcela splynuly s okolním terénem. Dříve udržované koryto Svébořického potoka bylo desítky let zaneseno. Potok tu následně vytvořil rozsáhlé mokřady a jeho koryto bylo znovu vyhloubeno a narovnáno až v roce 2007 VLS (též byl vyčištěn jeden rybník a byla mu zpevněna hráz).[14]

Ve východní části obce se nacházejí výraznější pozůstatky staveb. V těchto místech neprobíhal intenzivní vojenský výcvik. Jsou zde znatelné rozvaliny zdí bývalých statků. Je zde větší množství sklepů, které jsou dobře přístupné.[14]

Odkazy

Reference

  1. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2016-01-01 [cit. 2016-01-02]. Dostupné online. 
  2. Český statistický úřad. Sčítání lidu, domů a bytů 2011 [online]. 2011-03-26 [cit. 2015-09-01]. Dostupné online. 
  3. Územně identifikační registr ČR. Katastrální území Svébořice [online]. 2013-05-29 [cit. 2016-01-02]. Dostupné online. 
  4. Ústřední archiv zeměměřictví a katastru ČÚZK. Stabilní katastr – indikační skici a císařské otisky [online]. [cit. 2016-01-02]. Dostupné online. 
  5. Územně identifikační registr ČR. Hledání domu [online]. 2013-05-29 [cit. 2015-09-01]. Dostupné online. 
  6. Historie [online]. www.pavlindvur.com [cit. 2015-09-01]. Dostupné online. 
  7. Mapy.cz [online]. Seznam.cz [cit. 2015-09-01]. Dostupné online. 
  8. redakce. Bojují s Talibánem u Mimoně. Českolipský deník [online]. 2013-07-27 [cit. 2015-09-01]. Dostupné online. 
  9. Michael Polák. Do Ralska se vrátí armáda, chce tu pěchotní střelnici. Českolipský deník [online]. 2013-12-10 [cit. 2015-09-01]. 
  10. Ralsko – územní plán [online]. www.mestoralsko.cz [cit. 2015-09-01]. Dostupné online. 
  11. PEŠA, Vladimír. České hrady. Praha 3: Argo, 2002. ISBN 80-7203-434-0. Kapitola Svébořice v Ralsku, s. 139. 
  12. a b c d Svébořice (Schwabitz) – Historie [online]. www.zanikleobce.cz [cit. 2015-09-01]. Dostupné online. 
  13. GABRIEL, František; PANÁČEK, Jaroslav. Hrady okresu Česká Lípa. Praha: Argo, 2000. ISBN 80-7203-295-X. Kapitola Svébořice, s. 23. 
  14. a b c d e f Svébořice – Schwabitz [online]. www.zanikleralsko.cz [cit. 2015-09-01]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy