Sulfid bismutitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sulfid bismutitý
Sulfid bismutitý.PNG
Obecné
Systematický název Sulfid bismutitý
Anglický název Bismuth(III) sulfide
Německý název Bismut(III)-sulfid
Sumární vzorec Bi2S3
Vzhled hnědošedá práškovitá látka
Identifikace
Vlastnosti
Molární hmotnost 514,156 g/mol
Teplota tání 685 °C (rozklad)
Hustota 6,806 g/cm3
Index lomu nDa= 1,340
nDb= 1,456
nDc= 1,459
Tvrdost 2
Rozpustnost ve vodě 0,000 018 g/100 ml
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
roztoky kyselin
Součin rozpustnosti 1•10-97
Měrná magnetická susceptibilita -3,02·10-6 cm3 g-1
Struktura
Krystalová struktura kosočtverečná
Hrana krystalové mřížky a= 1 115 pm
b= 1 131 pm
c= 398,1 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -143,1 kJ/mol
Standardní molární entropie S° 200,4 JK-1mol-1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° -140,6 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp 0,238 JK-1g-1
Bezpečnost
Dráždivý
Dráždivý (Xi)
R-věty R36/37/38
S-věty S26, S37
NFPA 704
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Sulfid bismutitý (chemický vzorec Bi2S3) je hnědošedá práškovitá látka, nerozpustná ve vodě, rozpustná v kyselinách za vzniku bismutitých solí. V přírodě se vyskytuje v podobě minerálu bismutinitu. Sloučenina se využívá na přípravu dalších sloučenin bismutu a výrobu kovového bismutu. V kombinaci s nanotrubicemi se využívá jako vysoce účinný katalyzátor v chemické syntéze.

Reakce[editovat | editovat zdroj]

Pražením lze sulfid bismutitý převést na oxid bismutitý Bi2O3 a oxid siřičitý SO2 a následně redukcí uhlíkem (koksem) se získá bismut.

2 Bi2S3 + 9 O2 → 2 Bi2O3 + 6 SO2
Bi2O3 + 3 C → 2 Bi + 3 CO

Sulfid bismutitý lze připravit srážením rozpustných bismutitých solí roztokem alkalického sulfidu nebo sulfanem, působením sulfanu na bismut nebo přímo slučováním bismutu se sírou za vyšší teploty.

2 Bi3+ + 3 Na2S → Bi2S3 + 6 Na+ nebo 2 Bi3+ + 3 H2S → Bi2S3 + 6 H+
2 Bi + 3 H2S → Bi2S3 + 3 H2
2 Bi + 3 S → Bi2S3

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.