Sovětská okupace Mandžuska
| Sovětská okupace Mandžuska Советская оккупация Маньчжурии
| ||||||
Geografie
| ||||||
Rozloha
|
506 800 km²
| |||||
| Obyvatelstvo | ||||||
Počet obyvatel
|
53 000 000 (1946; odhad)
| |||||
| Státní útvar | ||||||
Vojenská Okupace
| ||||||
| Státní útvary a území | ||||||
.svg)
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
Sovětská okupace Mandžuska (rusky Маньчжурия под оккупацией СССР, čínsky v českém přepisu Su-lien čan-ling sia te man-čou, pchin-jinem Sūlián zhànlǐng xià de mǎnzhōu, znaky tradiční 苏联占领下的满洲) bylo období dějin Mandžuska od srpna 1945 do května 1946, kdy Sovětský svaz, po invazi Rudé armády do japonského loutkového státu Mandžukuo, po devět měsíců okupoval Mandžusko. V květnu 1946 se sovětské jednotky stáhly, přičemž území předaly čínským komunistům.
Dějiny[editovat | editovat zdroj]
Jaltská konference[editovat | editovat zdroj]
11. února 1945 podepsala Velká trojka (Roosevelt, Churchill a Stalin) jaltskou dohodu. Ta zavázala Sovětský svaz vstoupit do války proti Japonsku do tří měsíců po kapitulaci Německa, výměnou za územní ústupky a sovětský vliv v poválečném Mandžusku.
Operace Srpnová bouře[editovat | editovat zdroj]
S koncem druhé světové války v Evropě se SSSR začal připravovat na válku s Japonskem. 9. srpna 1945 překročilo asi 1,7 milionu sovětských vojáků s 5500 tanky[1] mandžusko-sovětskou hranici a ze čtyř směrů zaútočilo na pozice japonské Kuantungské armády. Současně tichooceánská flota sovětského námořnictva provedla vylodění v severní Koreji a na Kurilských ostrovech. Dne 15. srpna japonský císař oznámil japonskou kapitulaci.
Dne 17. srpna 1945 dal maršál Sovětského svazu a velitel Dálněvýchodního vojenského okruhu Alexandr Vasilevskij japonské armádě ultimátum, ve kterém požadoval složení zbraní a kapitulaci. Druhého dne velitel Kuantungské armády Otozó Jamada kapitulaci přijal. Dne 20. srpna začala Kuantungská armáda odevzdávat zbraně Sovětské armádě a do 30. srpna byla Kuantungská armáda v severovýchodní Číně a Severní Koreji odzbrojena a sovětsko-japonská válka skončila. Japonské ztráty byly asi 677 000 mužů, z nichž přibližně 83 000 bylo zabito. Sovětské ztráty byly přibližně 32 000 mužů. V září 1945 postoupila čínská Osmá pochodová armáda na severovýchod a aktivně spolupracovala se sovětskou Rudou armádou.[2][3][4][5][1]
Okupace[editovat | editovat zdroj]
Stažení Rudé armády[editovat | editovat zdroj]
Dne 14. srpna 1945 podepsal Kuomintang smlouvu o přátelství a spojenectví se Sovětským svazem. Smlouva potvrdila čínskou suverenitu nad Mandžuskem výměnou za čínské uznání pro-sovětské Mongolské lidové republiky. Sověti se z Mandžuska začali stahovat do tří týdnů po Japonské kapitulaci, ale proces zdržovali.
Obnovení čínské občanské války na počátku roku 1946 přimělo Rudou armádu k dokončení stažení, ale ne dříve, než v březnu tajně předala Mandžusko čínským komunistům v rozporu s dohodou.[6]
Ekonomika[editovat | editovat zdroj]
V souvislosti s pobytem sovětských vojsk v severovýchodní Číně musely úřady věnovat pozornost otázce zásobování posádek potravinami a potřebami. V oběhu byly různé čínské peníze, ale neexistovala žádná emitující banka. Za těchto okolností, aby zaplatilo za potřebné potraviny a další zboží a služby pro své jednotky, velení Rudé armády začalo vydávat vlastní jüany, jejichž emise pak trvala až do stažení sovětských vojsk. Tyto „bankovky“, opatřené kolkem, zůstaly v oběhu i po stažení sovětských vojsk, dokud Čína nevydala nové bankovky.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Soviet occupation of Manchuria na anglické Wikipedii, ソビエト連邦による満洲占領 na japonské Wikipedii, Маньчжурия под оккупацией СССР na ruské Wikipedii a 蘇占滿洲 na čínské Wikipedii.
- ↑ a b 战史今日：8月9日 苏联红军出兵中国东北_军事_凤凰网. web.archive.org [online]. 2021-01-24 [cit. 2022-12-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-24.
- ↑ BUTOW, Robert J. C. Japan's decision to surrender.. Stanford, Cal.: [s.n.] xi, 259 pages s. Dostupné online. ISBN 0-8047-0460-0, ISBN 978-0-8047-0460-1. OCLC 394842
- ↑ FRANK, Richard B. Downfall : the end of the Imperial Japanese Empire. New York: Random House xi, 484 pages, 16 unnumbered pages of plates s. Dostupné online. ISBN 0-679-41424-X, ISBN 978-0-679-41424-7. OCLC 40783799
- ↑ Hiroshima in history : the myths of revisionism. Columbia: University of Missouri Press 1 online resource (vi, 213 pages) s. Dostupné online. ISBN 978-0-8262-6587-6, ISBN 0-8262-6587-1. OCLC 613401835
- ↑ HASEGAWA, Tsuyoshi. Racing the enemy : Stalin, Truman, and the surrender of Japan. Cambridge, Mass.: Belknap Press of Harvard University Press 1 online resource (ix, 382 pages) s. Dostupné online. ISBN 978-0-674-03840-0, ISBN 0-674-03840-1. OCLC 442778400
- ↑ “张莘夫事件”与苏军撤出东北. web.archive.org [online]. [cit. 2022-11-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-11-01.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- S. L. Tikhvinsky: „Vybraná díla: Pět knih“, svazek 3 „Historie Číny“. 1919-1949: Boj za čínskou jednotu a nezávislost. Zhou Enlai "- Moskva: Vydavatel "Science", 2006. ISBN 5-02-034997-6
- „Velké vítězství Východu: Japonská porážka militarismu a 70. výročí konce druhé světové války“ – Chabarovsk: Pacific State University Press, 2015