Soluňské císařství
| Soluňské císařství Βασιλεία Ῥωμαίων Basileía Rhōmaíōn
| |||||||||||
Geografie
| |||||||||||
| Obyvatelstvo | |||||||||||
Národnostní složení
|
|||||||||||
byzantská řečtina
| |||||||||||
| Státní útvar | |||||||||||
| Státní útvary a území | |||||||||||
| |||||||||||
Soluňské císařství je moderní pojem historiků pro Epirský despotát v době svého vrcholu 1224–1246, řecký stát navazující na Byzantskou (římskou) říši a aspirující na obnovu tradičního císařství v Konstantinopoli. Tou dobou bylo původně byzantské hlavní město Konstantinopol pod nadvládou franských křižáků (Řeky označované jako Frankokratia) a původní konstantinopolský dvůr se musel stáhnout do exilu do města Nikaia v Malé Asii, viz Nikájské císařství. Roku 1224 se epirský vládce Theodoros Komnenos Dukas nechal ve městě Soluni korunovat císařem. V roce 1246 byla Soluň dobyta vojsky konkurenčního Nikájského císařství, které sledovalo totožný cíl obnovy Byzance.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Epirský vládce Theodoros Komnenos Dukas (vládl 1215–1230) byl z významné císařské dynastie Komnenoduků a měl proto nárok na byzantský císařský trůn. Dobyl většinu Makedonie a Thesálie a posléze se zmocnil soluňského království, bývalá území Byzance. V roce 1224 byl v Soluni korunován císařem. Získat zpět Konstantinopol a sjednotit nástupnické státy Byzance se nepodařilo. Po porážce v bitvě u Klokotnice upadl do bulharského zajetí. Během něho se zapojil do nezdařeného spiknutí proti Ivanu II. Asenovi, načež byl oslepen. Epirus se stal vazalem Nikájského císařství a nástupce Demetrios (vládl 1244–1246) se spokojil s titulem despoty.
Nikájské císařství později převzalo iniciativu a Epirus postupně připravilo o nabytá území na východě včetně města Soluň v roce 1246. V roce 1261 nikájský císař Michael VIII. Palaiologos dobyl nazpět také Konstantinopol a konečně obnovil Byzantské císařství pod novou dynastií Palaiologů.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Soluňské císařství na Wikimedia Commons
