Sofiologie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ukrajinská (kyjevská) ikona, Theotokos jako Sophia, Svatá Moudrost, 1812
Mystické zobrazení Sophie, z knihy Geheime Figuren der Rosenkreuzer, Altona, Hamburk, 1785

Sofiologie (řecky Σοφία - sophia, moudrost a λογία - logie, nauka) je filosofická nauka týkající se moudrosti usilující o syntézu věd, umění a náboženství.[1] Vladimir Solovjov ji označuje jako celistvou nauku, která syntetizuje všechny prameny poznání: smyslovou zkušenost, racionální filosofii i mystické zjevení.[2]. Sofiologie má své kořeny v helénistické tradici, v platonismu, křesťanské mystice a jejich odvozeninách (Hildegarda z Bingenu (1098-1179), Jakob Böhme (1575-1624), Jane Leade (1624-1704)), v esoterického křesťanství (Rosekruciáni), v pravoslavné církvi, u ruských teologů devatenáctého a dvacátého století (Sergej Bulgakov ovlivněný Vladimírem Solovjovem, Nikolaj Berďajev), v spiritualitě New Age, stejně jako v současném feminismu. Někteří vidí Sophii jako samotné božstvo, další ji vidí jako Kristovu nevěstu[3], jiní zase jako ženský aspekt Boha reprezentující moudrost[4] a jiní jako teologickou koncepci odkazující na moudrost Boží. Člověk, který se tímto oborem zabývá, je sofiolog.

Pansofie[editovat | editovat zdroj]

Pansofie je věda či filosofický směr, jenž se snaží skrze poznání a zahrnutí všech vědních oborů harmonizovat svět. Prosazoval jej Jan Amos Komenský, který jej v díle Všeobecná porada o nápravě věcí lidských označil jako cestu k nápravě současného konfliktního světa. Konkrétní Pansofia je latinský název (řeckého původu) třetí knihy díla De rerum humanarum emendatione consultatio catholica (v českém překladu: Obecná porada o nápravě věcí lidských), kterou napsal při svém pobytu v Nizozemí v závěru svého života Jan Amos Komenský. Řecké slovo pan znamená vše či všezahrnující, sofia znamená moudrost. Proto slovo Pansofia sám Komenský vykládá jako Všeobecná moudrost.[5]

Štúrovci[editovat | editovat zdroj]

Na Slovensku Štúrovci vytyčili cíl rozvíjet slovanskou vědu, která je druhem sofiologie. Její přední vlastností je celostnost, spojuje hmotné i duchovní vědění. Směřuje k syntéze a nejen k analýze, překonává jednostrannosti anglického empirismu i německého racionalismu. Racionální vědecké myšlení, umělecký smysl pro krásno i zušlechťující mravní vůle se v ní harmonicky kloubí v jeden celek. Tuto moudrost vnímají personifikovaně a oslovují ji jako „nebeská devica“, „tatranská Minerva“, „slovanská Aténa“. Příchod takové moudrosti bude spjat s nástupem slovanské epochy v herderovské postupnosti kultur a předpokladem k ní je zvláštní vloha slovanů – „duchovní oko“, něco jako vnitřní patření pravzorů.[6]

Slovanská věda Štúrovců nebo Bronisława Trentowského ([1]) zůstala z největší části neuskutečněným ideálem, hodnocena pozdějšími generacemi jako dobový prožitek romantismu. Psali o ní zejména Jozef Miloslav Hurban a Peter Kellner-Hostinský ([2]).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PROF. PHDR. KOHOUTEK, CSC., Rudolf. sofiologie [online]. http://slovnik-cizich-slov.abz.cz, [cit. 2013-01-03]. Dostupné online.  
  2. SOLOVJOV, Vladimír. Filosofické základy komplexního vědění. Velehrad : Refugium, 2001. 220 s. ISBN 8086045730.  
  3. (Zjevení 19)
  4. (Přísloví 8 a 9)
  5. Komenský, Jan Amos: Obecná porada o nápravě věcí lidských. Svoboda, Praha, 1992. Kapitola Pansofia, I sv., str. 223-533.
  6. PÁLEŠ, Emil. Štúrovská koncepcia slovanskej vedy – romantický prežitok alebo predzvesť budúcnosti? Trendy v metodológii a filozofii vedy, ktoré dávajú za pravdu Štúrovcom. Zborník z vedeckého seminára „Nové kontexty života a diela Ľudovíta Štúra“. Modra : Modranská muzeálna spoločnosť, 2012. Dostupné online. ISBN 978-80-969920-2-7. S. 84-104. (slovensky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Hurban, J. M.: Veda a slovenskje pohladi. In: Slovenskje pohladi na vedi, umeňja a literatúru, 1846, zv. 1, č. 1, s. 1-14.
  • Tomáš Špidlík, Ruská idea : jiný pohled na človeka. Velehrad : Refugium, 1996. ISBN 80-86045-02-1, kapitola sofiologie, s. 315-338.
  • Sergej Bulgakov, Sophia, the Wisdom of God: An Outline of Sophiology (Library of Russian Philosophy), Lindisfarne Books, 1993. (ISBN 0-940262-60-6, ISBN 978-0-940262-60-7)
  • Caitlin Matthews, Sophia: Goddess of Wisdom (London: Mandala, 1991) ISBN 0-04-440590-1
  • KOMENSKÝ, Jan Amos. Obecná porada o nápravě věcí lidských. 1. vyd. Praha : Svoboda, 1992. (565 + 501 + 595 s.) První úplný český překlad. ISBN 80-205-0224.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Osobnosti