Sofia Okunevska

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sofia Okunevská
Rodné jménoСофія Атанасівна Окуневська
Jiná jména
  • Sofia Okunewska-Moraczewska;
  • Sofia Okunevska-Morachevska;
  • Sofiia Okunevska-Moraczewska;
  • Софія Окуневська;
  • Sofija Okunevs'ka
Narození12. května 1865
Dovzhanka, Ternopilská oblast
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí24. února 1926 (ve věku 60 let)
Lvov
PolskoPolsko Polsko[p. 1]
Příčina úmrtíapendicitida
Místo pohřbeníLyčakivský hřbitov
Alma materCuryšská univerzita
Povolánílékařka, učitelka, aktivistka za práva žen, spisovatelka a fyzička
ChoťVáclav Moračevskij (Wacław Moraczewskij)
Děti
  • syn: Jurij Okunevskij (24.2.1896–4.12.1935);
  • dcera: Eva Okunevska (11.5.1898–7.1.1919)
Rodiče
  • otec: Atanas Danilovič Okunevskij;
  • matka: Karolina Lučakovska
Příbuzní
  • sestřenice: Natalija Kobrynska (rozená Nataliya Ozarkevych);
  • teta: Teofilie Okunevská-Ozarkevičová
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Titulní stránka ukrajinského ženského almanachu z roku 1887
Náhrobek rodiny Moračevských na Lyčakivském hřbitově ve Lvově

Sofia Okunevska–Moračevska (ukrajinsky: Софія Окуневська-Морачевська; německy: Sofia Okunewska-Moraczewska) (12. května 1865 Dovzhanka, Ternopilská oblast – 24. února 1926 Lvov) byla lékařka a spisovatelka.[1]

Byla první ženou, která vystudovala medicínu na univerzitě a stala se lékařkou v Rakousku-Uhersku.[2] (Měřeno pozdějším vymezením hranic byla Okunevska nejspíše i první ženou–lékařkou na Ukrajině.) Její lékařskou odborností byla gynekologie a porodnictví. Jako první použila v boji proti rakovině radioterapii v Haliči a v Rakousku-Uhersku.[3]

Byla zároveň i veřejnou aktivistkou a významnou osobností feministického hnutí v oblasti Haliče v tehdejším Rakousku-Uhersku.[4][5]

Život[editovat | editovat zdroj]

Okunevska se narodila 12. května 1865 v Haliči,[p. 2] která byla tehdy součástí habsburské říše Rakouska-Uherska, jako dcera Atanase Daniloviče Okunevského a Karoliny Lučakovské. Její matka zemřela v roce 1870 a Sofii Okunevskou od té doby vychovávala její teta Teofilie Okunevská-Ozarkevičová.[6]

Okunevska mohla navštěvovat střední školu, což bylo v její době pro dívky neobvyklé,[p. 3] a v roce 1886 složila maturitu s velmi dobrým prospěchem. Poté odešla do Curychu, kde na curyšské univerzitě vystudovala medicínu (1894).[1] V roce 1890 se provdala za polského studenta Václava Moračevského. V roce 1896 se jim narodil syn Jurij. V témže roce (1896) Okunevska předložila doktorskou práci a získala doktorát z medicíny. V roce 1897 si otevřela soukromou praxi ve Lvově.[1] Po narození dcery Evy v roce 1898 žila rodina ve Švýcarsku a v dnešní České republice, než Sofie Okunevska začala pracovat v nemocnici ve Lvově. Specializovala se na gynekologii a vedla kurzy porodnictví. Během první světové války se Okunevska starala o zraněné Ukrajince a ukrajinské ženy. Po první světové válce se rozvedla a otevřela si vlastní malou lékařskou praxi. Poslední léta svého života strávila ve Lvově. Okunevska zemřela v roce 1926[p. 4] v nemocnici na hnisavý zánět slepého střeva. Pohřbena je na Lyčakivském hřbitově ve Lvově.

Literární tvorba[editovat | editovat zdroj]

Okunevska byla sestřenicí ukrajinské spisovatelky Natalije Kobrynske, která v roce 1887 vydala první feministický almanach. Tato sbírka děl ukrajinských autorek se nazývala Pershy vinok (česky: První věnec; anglicky: The First Garland) a Kobrynska ji publikovala spolu s ukrajinskou nakladatelkou, spisovatelkou, etnografkou, tlumočnicí a občanskou aktivistkou Olenou Pčilka (1849–1930).[8][p. 5] Almanach byl prvním dílem v Haliči a na Ukrajině, které se zabývalo tzv. „ženskou otázkou“ - kromě beletristických děl a etnografických výzkumů obsahoval řadu feministických článků, zejména o postavení žen na Ukrajině a ve světě.[7] Sestavovatelkami a autorkami almanachu Peršij vinok byly výhradně ženy jak z Haliče, tak i z Dněprské Ukrajiny.[7] V tomto almanachu publikovala Okunevska povídku pojednávající o městském životě s názvem „Písek. Písek!“ (publikovala zde pod pseudonymem "Yeryna")[1] a je také autorkou díla „Rodinné pouto v písních a svatebních obřadech“.

Společenské styky[editovat | editovat zdroj]

Okunevska se přátelila s ukrajinskou spisovatelkou, publicistkou a překladatelkou Olhou Kobylianskou; ukrajinskou spisovatelkou, socialistickou feministkou a aktivistkou Natalií Kobrynskou a s ukrajinským spisovatelem a politikem ukrajinské národnosti z Haliče Vasylem Semenovyčem Stefanykem.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Od roku 1991 je město Lvov součástí nezávislé Ukrajiny
  2. ↑ Pramen[1] uvádí, že se narodila 12. května 1865 v městě Storožynec (ukrajinsky Сторожинець, Storožiněc; rumunsky Storojineţ; rusky Сторожинец) v ukrajinské části Bukoviny.
  3. ↑ Ve druhé polovině 19. století nebylo v Rakousku-Uhersku mladým ženám běžně umožňováno další studium na gymnáziích a univerzitách.[7]
  4. ↑ Zemřela 25. února 1926 nebo 25. února 1926[1]
  5. ↑ Olena Pčilka (ukrajinsky: Олена Пчілка; Olha Drahomanová-Kosachová; Olena Pčilková; Olena Ptschilka; Olena Pechilková; 1849–1930) byla matkou známé ukrajinské spisovatelky, básnířky, dramatičky a literární kritičky Lesji Ukrajinky (1871–1913) a též byla sestrou Mychajla Petrovyče Drahomanova (1841–1895).

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Sofia Okunevska na anglické Wikipedii a Sofia Okunewska na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g STRUK, Danylo Husar. Záznam o: Sofiia Okunevska-Moraczewska v Encyklopedii Ukrajiny [online]. web: Internetová encyklopedie Ukrajiny com [cit. 2022-03-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ ГАВРИШКО, Марта. "Переконувала мене писати не по-німецьки, а для свого народу – по-українськи" (česky: „Přesvědčila mě, abych pro svůj národ nepsala německy, ale ukrajinsky.“) [online]. web: Gazeta ua, 2015-06-10 [cit. 2022-03-22]. Софія Окуневська стала першою жінкою – доктором медицини в Австро-Угорщині (česky: Sofie Okuniewská byla první lékařkou v Rakousku-Uhersku). Dostupné online. (ukrajinsky; rusky) 
  3. ↑ SOFIA OKUNEVSKA: DIE ERSTE UKRAINISCHE Ärztin und Gynäkologin (česky: Sofia Okunevska: první ukrajinská lékařka a gynekoložka) [online]. web: Українки com [cit. 2022-03-22]. Ukrajinsky. Dostupné online. 
  4. ↑ ОКУНЕВСЬКА-МОРАЧЕВСЬКА Софія [online]. Kiev, Ukraine: НАН України, Інститут історії України (National Academy of Sciences of Ukraine, Institute of History of Ukraine), 2010 [cit. 2016-11-01]. S. 728. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 19 October 2016. (Ukrainian) 
  5. ↑ КІЦЕРА, О.Ом.; КІЦЕРА, О.Ол.; КІЦЕРА, Н.І. Софія Атанасівна Окуневська-Морачевська – перша жінка-лікар Буковини і Галичини (1865–1926). журнала "Жіночий лікар" (Woman Doctor Magazine). Kiev, Ukraine: 2011, s. 48–49. Dostupné online [cit. 1 November 2016]. (Ukrainian) 
  6. ↑ Okunevskaya-Morachevskaya Sofia (Окуневська-Морачевська Софія) [online]. [cit. 2022-03-12]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c ARETA. Nataliya Kobrynska: Organizer of the Feminist Movement in Galicia (česky: Nataliya Kobrynska: Organizátorka feministického hnutí v Haliči) [online]. web: Forgotten Galicia com (Zapomenutá Halíč), 2020-11-15 [cit. 2022-03-18]. Dostupné online. (angličtina) 
  8. ↑ Women's Voices in Ukrainian Literature; Nataliya Kobrynska (1855-1920) [online]. Language Lanterns Publications [cit. 2022-03-18]. Biografická skica. Dostupné online. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sofia_Okunevska&oldid=23731002“