Vasyl Stefanyk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vasyl Stefanyk
Vasyl Stefanyk.jpg

Ve funkci:
1907 – 1918

Narození 2. květnajul. 14. květnagreg. 1871
Rusiv
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 7. prosince 1936 (ve věku 65 let)
Rusiv
PolskoPolsko Polsko
Politický subjekt Ukraj. radikální str.
Vzdělání

Jagellonská univerzita (nedokonč.)

Commons Kategorie Vasyl Stefanyk

Vasyl Semenovyč Stefanyk (ukrajinskou cyrilicí Василь Семенович Стефаник; 2. květnajul. 14. květnagreg. 1871 Rusiv u Sňatyna, Halič7. prosince 1936 tamtéž[1]) byl ukrajinský spisovatel a rakouský politik ukrajinské národnosti z Haliče, na počátku 20. století poslanec Říšské rady.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině bohatého rolníka. Od gymnaziálních studií v Kolomyji a Drohobyči se zapojoval do hnutí radikálního ukrajinského studentstva a polské sociální demokracie. V letech 1892–1898 studoval medicínu na Jagellonské univerzitě v Krakově. Studia ale pro nezájem o obor nedokončil a v roce 1900 univerzitu opustil. Poté se věnoval literární a politické práci. Spolu s Les Martovyčem a Marko Čeremšynou založili tzv. „Pokutskou trojici“ (název podle kraje Pokutí, východní Halič). Všichni tři byli žáky Ivana Jakovyče Franka. Úzce spolupracovali se skupinou polských spisovatelů „Mladé Polsko“ (Młoda Polska). V roce 1897 publikoval první díla v novinách Pracja a v roce 1899 první sbírku skic nazvanou Syňa knyžečka, pak v letech 1900–1905 mu vyšly další tři sbírky.[1]

Na počátku 20. století se zapojil i do celostátní politiky jako člen Ukrajinské radikální strany. Ve volbách do Říšské rady roku 1907, konaných poprvé podle všeobecného a rovného volebního práva, získal mandát v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor) za obvod Halič 58. Byl poslancem Rusínského klubu. Mandát obhájil za týž obvod i ve volbách do Říšské rady roku 1911. Usedl do poslaneckého klubu Ukrajinské parlamentní zastoupení. V parlamentu setrval do zániku monarchie v roce 1918.[2] K roku 1911 se profesně uvádí jako spisovatel.[3]

V poválečné, dočasně existující Západoukrajinské republice byl místopředsedou Ukrajinské národní rady.[1]

V období svého působení v Říšské radě se literárně odmlčel. Od roku 1916 až do smrti se opět věnoval převážně literatuře. V roce 1926 vydal sbírku Zemlja, která se řadí k nejvýznamnějším dílům ukrajinské moderny. Jazykově používal vrstvy spisovné řeči i dialektů.[1]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Těžištěm Stefanykova díla jsou mistrovské povídky a novely, které jakoby nezúčastněně popisují hrůzný život na haličském venkově se všemi osobními a rodinnými tragédiemi, bídou, alkoholismem, pogromy a emigrací za oceán.

  • Syňa knyžečka 1899 (Modrý průkaz)
  • Kaminnyj chrest (Камінний хрест) 1900 (Kamenný kříž)
  • Doroha 1901 (Cesta)
  • Moje slovo 1905
  • Zemlja 1926 (Země)

česky vyšlo[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 13. Wien : [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Stefanyk, Vasyľ (1871–1936), Schriftsteller und Politiker, s. 135. (německy) 
  2. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  3. http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0021&page=432&size=45

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]