Slézovité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Slézovité

Sléz lesní (Malva sylvestris)
Sléz lesní (Malva sylvestris)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: slézotvaré (Malvales)
Čeleď: slézovité (Malvaceae)
Juss., 1789

Slézovité (Malvaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu slézotvaré (Malvales). Vyskytuje se po celém světě a zahrnuje byliny i dřeviny. Obvykle mají nápadné pravidelné květy. Slézovité mají všestranný užitek, poskytují potraviny, vlákna, léčiva, dřevo, slizy ap. V současném botanickém systému jsou součástí slézovitých i dřívější čeledi lipovité, lejnicovité a cejbovité.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Listy a stonky[editovat | editovat zdroj]

Slézovité jsou byliny, keře, stromy i liány se střídavými listy s palisty. Řapíky bývají charakteristicky na obou koncích ztlustlé. Pro slézovité je charakteristická přítomnost sekrečních buněk produkujících sliz. Odění je složeno z chlupů nejrůznějších typů, časté jsou hvězdovité nebo štítnaté chlupy. Listy jsou nejčastěji jednoduché s dlanitou žilnatinou nebo dlanitě složené, řidčeji je žilnatina zpeřená. Čepel listů je celokrajná nebo pilovitá, často dlanitě laločnatá.[1]

Květy a plody[editovat | editovat zdroj]

Květy slézovitých jsou povětšině nápadné, nejčastěji pravidelné a oboupohlavné, často podepřené listeny tvořícími tzv. kalíšek, jednotlivé nebo v úžlabních (řidčeji vrcholových nebo kauliflorních květenstvích. Kalich je nejčastěji pětičetný, tvořený volnými nebo častěji srostlými kališními lístky. Korunní lístky jsou volné, u některých zástupců koruna chybí. Tyčinek je 5 až mnoho. Tyčinky mohou být volné nebo srostlé na bázi a tvořící svazečky, často jsou však silně srostlé a tvoří trubičku okolo gynecea. Někdy jsou přítomna i staminodia. Semeník je svrchní, srostlý ze 2 až mnoha plodolistů. V každém plodolistu je 1 až mnoho vajíček. Plody jsou velmi různorodé: lokulicidní tobolka, poltivý plod (schizokarp), oříšek, nepukavý lusk, souplodí měchýřků, peckovice nebo bobule. Semena mohou být křídlatá, s míškem nebo s dlouhými chlupy na povrchu.[1]

Brachychiton rupestris

Stromovití zástupci[editovat | editovat zdroj]

Kmeny tropických stromů z čeledi slézovité mají často u paty kořenové náběhy. Charakter koruny bývá mnohdy nápadně patrovitý, neboť větve rostou víceméně přeslenitě a jsou vodorovné. Na kmenech některých zástupců (Ceiba, Pachira aj.) bývají tlusté kuželovité trny.

U některých druhů jsou kmeny lahvicovitě zduřelé a takové stromy tvoří často dominanty poloopadavých lesů a savan. V Africe a na Madagaskaru je to zejména baobab - Adansonia, v tropické Americe Cavanillesia arborea a Pseudobombax, v Austrálii baobab Adansonia gregorii a Brachychiton rupestris.

Některé druhy slézovitých náležejí k nejmohutnějším stromům. Cejba (Ceiba) rostoucí v jihoamerických pralesích dosahuje výšky až 70 metrů a má širokou deštníkovitou korunu. Další mohutné stromy pocházejí z rodů Catostemma, Cavanillesia a Scleronema a dorůstají výšek okolo 50 metrů.[2]

Čeleď slézovité zahrnuje v současném pojetí přes 4200 druhů v asi 250 rodech.[3] Největší rody jsou ibišek (Hibiscus, asi 300 druhů), lejnice (Sterculia), Dombeya (po 250), Sida a Pavonia (po 200).[1]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Slézovité jsou rozšířeny po celém světě.[3] V mírném pásu to jsou převážně byliny (s výjimkou lípy), v tropech převažují dřeviny.

V původní květeně ČR se vyskytuje celkem 5 druhů slézu (Malva), 2 druhy lípy (Tilia), dále slézovec durynský (Lavatera thuringiaca), topolovka bledá (Alcea biennis) a proskurník lékařský (Althaea officinalis).[4] V Evropě se (zejména ve Středomoří) mimo četných dalších druhů zmíněných rodů vyskytují 3 druhy ibišku (Hibiscus), 3 druhy Malope, Kosteletzkya pentacarpos, Malvella sherardiana a Kitaibela vitifolia.[5]

Květozob křivozobý (Dicaeum erythrorhynchos) na květu Helicteres isora

Ekologické interakce[editovat | editovat zdroj]

Květy slézovitých jsou rozličných forem a mohou být opylovány hmyzem (včelami, vosami, mravenci, mouchami, motýli aj.), ptáky, netopýry i nelétavými savci. Většinou jsou cizosprašné. Nektar se nejčastěji tvoří na vnitřní straně srostlých kališních lístků.[1] U některých rodů (např. Helicteres) se tvoří srůstem tyčinek a čnělky tzv. androgynofor, protáhlá struktura vystavující prašníky i blizny v určité vzdálenosti od okvětí. Páchnoucí květy lejnice (Sterculia) jsou opylovány mouchami.[2]

Způsoby šíření semen jsou rovněž velmi variabilní. Drobná semena z tobolek jsou nejčastěji šířena vzduchem nebo vodou, často jsou křídlatá nebo s dlouhými chlupy. Semena z měchýřků (např. lejnice - Sterculia) mají často nápadné barvy a lákají ptáky. Semena z rozpadavého schizokarpu se šíří sama nebo se přichycují na srst zvířat. Lusky baobabů mají jedlou dužninu a jsou vyhledávána velkými savci. Oříšky lípy se šíří větrem pomocí křídla podepírajícího květenství. Semena z dužnatých plodů, obklopená míškem, jsou šířena savci a ptáky.[1] Semena balzy (Ochroma lagopus) jsou stimulována ke klíčení ohněm.[2]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

V rámci řádu slézotvaré (Malvales) došlo s nástupem molekulární systematiky k dosti značným změnám. Tradiční rozlišovací znaky vymezující čeledi slézovité (Malvaceae), lipovité (Tiliaceae), cejbovité (Bombacaceae) a lejnicovité (Sterculiaceae) se ukázaly jako nahodilé a nestabilní. Bylo také zjištěno, že některé z těchto čeledí nejsou monofyletické skupiny. Např. srůst nitek prašníků se v evoluci řádu objevil v několika případech a nezávisle. Na základě zmíněných poznatků byla čeleď slézovité pojata široce a ostatní 3 čeledi do ní byly vřazeny..[1]

V současné taxonomii je čeleď slézovité rozdělována do 9 podčeledí, ne všechny však lze jasně vymezit morfologickými znaky:

  • Grewioideae - 25/770: Grewia (290), Triumfetta (150), Corchorus (40-100) /vnější tyčinky sterilní, ztráta fúze kalicha/
  • Byttnerioideae - 26/650: Byttneria (135), Hermannia (100), Ayenia (70), /redukce počtu tyčinek, staminodia proti K lístkům, C lístky neobvyklého tvaru, široké na bázi/
  • Sterculioideae - 12/430: Sterculia (150), Cola (125). /víceméně jednopohlavné květy, androgynofor, ztráta C, plodolisty se během vývinu oddělují/
  • Tilioideae - 3/50: Tilia (23). /staminodia proti C lístkům/
  • Dombeyoideae - 21/381: Dombeya (225), Melhania (60)
  • Brownlowioideae - 8/68: Pentace (25)
  • Helicteroideae - 8-10/95: Helicteres (40), Durio (27)
  • Malvoideae - 78/1670: Hibiscus (580), Sida (200), Abutilon (100), Nototriche (100)
  • Bombacoideae - 16/120: Pachira (24), Pseudobombax (20) /složené listy/[3]
Chiranthodendron pentadactylon, "opičí tlapka"

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Jihoamerický strom Cavanillesia platanifolia má ještě lehčí dřevo než známá balza (Ochroma lagopus).[6] Oba druhy jsou pionýrské dřeviny obsazující světliny v pralese a vyznačují se velmi rychlým růstem. Tobolky některých druhů Pachira a Gyranthera dorůstají délky až 30 cm.[2]

Květy Chiranthodendron mají velmi neobvyklý vzhled a pro nápadné červené prstovitě uspořádané tyčinky se jim říká 'opičí tlapky'. Jsou opylovány ptáky.[2]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Slézovité poskytují mnohostranný užitek. Jsou zdrojem dřeva, vláken, ovoce, pochutin, léčiv a slizů a některé se pěstují jako venkovní nebo pokojové okrasné rostliny.

Potraviny[editovat | editovat zdroj]

Pověstné kontroverzní ovoce, durian cibetkový (Durio zibethinus), pochází z jihovýchodní Asie.[6] Dužnina plodů afrického baobabu prstnatého (Adansonia digitata) je jedlá, ze semen se připravuje olej.[6] Pražená i syrová semena některých druhů rodu Pachira jsou v tropické Americe vyhledávanou potravou.[2] Jedlá semena mají i některé druhy lejnice, zejména Sterculia apetala.[6] Plody různých jihoamerických druhů rodu Patinoa, Matisia a Quararibea mají jedlou a chutnou dužninu. Nejvýznamnější je Matisia cordata, která je místy i pěstována a její plody jsou tradičně prodávány na jihoamerických trzích.[2]

Okra jedlá (Abelmoschus esculentus) je pěstována jako zelenina již po tisíce let. K jídlu se používají nezralé tobolky, známé jako 'okra'.[6]

Nejvýznamnější pochutinou ze slézovitých je bezesporu kakao, získávané z plodů kakaovníku pravého (Theobroma cacao). Pochází z tropické Ameriky, kde jej domorodci využívali dávno před příchodem Evropanů. Mezi známé pochutiny patří také různé druhy koly, zejména kolovník lesklý (Cola nitida) a kolovník zašpičatělý (Cola acuminata), pocházející z Afriky. Semena, tzv. kolové ořechy, obsahují kofein aj. účinné látky a jsou používány jako povzbuzující prostředek a k výrobě známé coca-coly. Do směsí zejména tzv. ovocných čajů se často přidávají nakyslé a silně barvící dužnaté kalichy afrického ibišku súdánského (Hibiscus sabdariffa). [6]

Technické rostliny[editovat | editovat zdroj]

Komerčně využívané dřevo poskytují zejména rody Catostemma, Ceiba a Scleronema, místně je však využíváno dřevo mnoha jiných druhů. Široké využití má také velmi lehké dřevo balsy (Ochroma lagopus), pocházející z tropické Ameriky.[2]

Byliny i dřeviny z čeledi slézovitých poskytují celou paletu různých typů vláken, získávaných z plodů, bylinných stonků nebo z lýka. Za nejvýznamnější rostlinné vlákno lze považovat bavlnu, získávanou z tobolek různých druhů bavlníku (Gossypium). Další významné vlákno je kapok, získávané z plodů tropických stromů Bombax malabaricum, Ceiba pentandra a Chorisia speciosa. Ze stonkových vláken má největší význam juta, pocházející z jutovníku (Corchorus). Obdobná vlákna poskytují i různé druhy mračňáku (Abutilon), Abroma augusta, ibišek kenaf (Hibiscus cannabinus), Malachra capitata, Sida rhombifolia, Urena lobata, rostliny z rodů Helicteres a Guazuma aj. Vlákna z lýka se získávají především z Thespesia populnea, Triumfetta rhomboidea a Pavonia urens.[6][2]

Silice ze semen asijské okry Abelmoschus moschatus je používána v parfumerii, kosmetice a k aromatizování potravin.[6]

Léčiva[editovat | editovat zdroj]

Zdužnatělé kalichy afrického ibišku súdánského (Hibiscus sabdariffa) jsou používány jako močopudný prostředek a k rozrušování močových kamenů. Semena asijské lejnice Sterculia lychnophora obsahují hodně slizů a jsou oficiální drogou používanou proti průjmu, úplavici a při některých pohlavních chorobách.[6] Odvar z kůry Guazuma ulmifolia je v tropické Americe používán proti úplavici, malárii, elefantiáze aj. nemocem.[6] Květy Quararibea funebris ostré chuti míchají jihoameričtí indiáni s čokoládou a dalšími přísadami a používají k léčebným a rituálním účelům. Tento druh je také farmaceuticky studován, neboť byly prokázány protirakovinné účinky.[2]

Sliz z africké lejnice Sterculia tragacantha a indické S. urens je znám jako 'tragant' a je používán při výrobě potravin a farmaceutických přípravků.[6] Některé druhy rodu Patinoa jsou v Jižní Americe zdrojem jedu pro lov ryb.[2]

Okrasné rostliny[editovat | editovat zdroj]

Jako okrasné dřeviny jsou u nás pěstovány některé lípy (mimo našich domácích druhů zejména lípa stříbrná - Tilia tomentosa) a různé kultivary ibišku syrského (Hibiscus syriacus). Ibišek čínský (Hibiscus rosa-sinensis) je oblíbená pokojová rostlina, stejně jako lípěnka africká (Sparmannia africana), pěstuje se i Pachira aquatica. Ve sklenících botanických zahrad se lze setkat s bizarně kvetoucím ibiškem dřípeným (Hibiscus schizopetalus).

Mezi nejčastěji pěstované zahradní slézovité rostliny patří topolovka růžová (Alcea rosea), sléz maurský (Malva mauritiana), slézovka trojklanná (Malope trifida), ibišek trojdílný (Hibiscus trionum) a slézovec tříměsíční (Lavatera trimestris).

V tropech se jako okrasné rostliny pěstuje celá řada druhů, zejména z rodů Fremontodendron, Dombeya, Grewia, Firmiana, Ceiba, Hibiscus, Pavonia, Malvaviscus a Thespesia.[1] Velkými růžovými kulovitými květenstvími vyniká Dombeya wallichii, pocházející z Madagaskaru.[6]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Přehled rodů[editovat | editovat zdroj]

Abelmoschus, Abroma, Abutilon, Abutilothamnus, Acaulimalva, Acropogon, Adansonia, Aethiocarpa, Aguiaria, Alcea, Allosidastrum, Allowissadula, Althaea, Alyogyne, Ancistrocarpus, Anisodontea, Anoda, Anotea, Apeiba, Arcynospermum, Asterophorum, Asterotrichion, Astiria, Ayenia, Azanza, Bakeridesia, Bastardia, Bastardiastrum, Bastardiopsis, Batesimalva, Bernoullia, Berrya, Billieturnera, Blanchetiastrum, Bombacopsis, Bombax, Bombycidendron, Boschia, Brachychiton, Briquetia, Brownlowia, Burretiodendron, Byttneria, Callirhoe, Calyculogygas, Calyptraemalva, Camptostemon, Carpodiptera, Catostemma, Cavanillesia, Ceiba, Cenocentrum, Cephalohibiscus, Cheirolaena, Chiranthodendron, Chorisia, Christiana, Cienfuegosia, Clappertonia, Codonochlamys, Coelostegia, Cola, Colona, Commersonia, Corchoropsis, Corchorus, Corynabutilon, Cotylonychia, Craigia, Cristaria, Decaschistia, Dendrosida, Desplatsia, Dicarpidium, Dicellostyles, Diplodiscus, Dirhamphis, Dombeya, Duboscia, Durio, Eleutherostylis, Entelea, Eremalche, Erinocarpus, Eriolaena, Eriotheca, Erioxylum, Fioria, Firmiana, Franciscodendron, Fremontodendron, Fryxellia, Gaya, Gilesia, Glossostemon, Glyphaea, Goethalsia, Goethea, Gossypioides, Gossypium, Grewia, Guazuma, Guichenotia, Gynatrix, Gyranthera, Hainania, Hampea, Hannafordia, Harmsia, Helicteres, Helicteropsis, Heliocarpus, Helmiopsiella, Helmiopsis, Herissantia, Heritiera, Hermannia, Herrania, Hibiscadelphus, Hibiscus, Hildegardia, Hochreutinera, Hoheria, Horsfordia, Howittia, Huberodendron, Humbertianthus, Humbertiella, Hydrogaster, Jarandersonia, Julostylis, Jumelleanthus, Kearnemalvastrum, Keraudrenia, Kitaibela, Kleinhovia, Kokia, Kosteletzkya, Kostermansia, Krapovickasia, Kydia, Laguna, Lagunaria, Lahia, Lasiopetalum, Lavatera, Lawrencia, Lebronnecia, Leptonychia, Leptonychiopsis, Lopimia, Luehea, Lueheopsis, Lysiosepalum, Macrostelia, Malachra, Malacothamnus, Malope, Malva, Malvastrum, Malvaviscus, Malvella, Mansonia, Maxwellia, Matisia, Megatritheca, Megistostegium, Melhania, Melochia, Meximalva, Microcos, Modiola, Modiolastrum, Mollia, Monteiroa, Montezuma, Mortoniodendron, Muntingia, Napaea, Nayariophyton, Neesia, Neobaclea, Neobrittonia, Neobuchia, Neohumbertiella, Neoregnellia, Nesogordonia, Nototriche, Notoxylinon, Ochroma, Octolobus, Pachira, Palaua, Papuodendron, Paradombeya, Paramelhania, Patinoa, Pavonia, Peltaea, Pentace, Pentapetes, Pentaplaris, Periptera, Perrierophytum, Petenaea, Phragmocarpidium, Phragmotheca, Phymosia, Pimia, Pityranthe, Plagianthus, Pseudabutilon, Pseudobombax, Pseudocorchorus, Pterocymbium, Pterospermum, Pterygota, Quararibea, Radyera, Rayleya, Reevesia, Rhodognaphalon, Rhynchosida, Robinsonella, Rojasimalva, Ruizia, Rulingia, Scaphium, Scaphopetalum, Schoutenia, Scleronema, Senra, Septotheca, Seringia, Sicrea, Sida, Sidalcea, Sparrmannia, Sphaeralcea, Sterculia, Symphyochlamys, Tarasa, Tetralix, Tetrasida, Theobroma, Thespesia, Thespesiopsis, Thomasia, Tilia, Trichospermum, Triplochiton, Triplochlamys, Triumfetta, Trochetia, Trochetiopsis, Uladendron, Ulbrichia, Ungeria, Urena, Urocarpidium, Vasivaea, Waltheria, Wercklea, Westphalina, Wilhelminia, Wissadula [3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g JUDD, et al.. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.] : Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034.  
  2. a b c d e f g h i j k SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton : Princeton University Press, 2003. ISBN 069111694.  
  3. a b c d STEVENS, P.F.. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: . Dostupné online.  
  4. KUBÁT, K. et al.. Klíč ke květeně České republiky. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0836-5.  
  5. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.  
  6. a b c d e f g h i j k l VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.