Proměna (šachy)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Proměna je šachový termín popisující povýšení pěšce, který v průběhu hry dosáhl osmé řady šachovnice, na vyšší figuru stejné barvy. Hráč si může libovolně vybrat, zda pěšce promění v dámu, jezdce, střelce nebo věž.

Ustanovení o proměnně ve figuru stejné barvy se může zdát na první pohled nadbytečné. Následující příklad ukazuje smysl tohoto ustanovení:

Pokud by se bílý pěšec mohl proměnit ve vhodnou soupeřovu figuru, mohl by po g7-g8 a proměněně na černého jezdce, dát černému králi mat.

V některých šachových variantách, jako například žravé šachy, může být pěšec proměněn i v krále. V některých variantách exošachu je také možná proměna ve figuru opačné barvy.

Obsah 1 Strategie 2 Proměny v zahájení 3 Možnosti proměny 4 Proměna v dámu 5 Proměna v jezdce 6 Proměna ve věž nebo střelce 7 Další příklady minoritních proměn ve známých studiích 8 Nevýznamné minoritní proměny 9 Nekonvenční proměna 10 Odkazy 10.1 Související články 10.2 Externí odkazy 10.3 Reference 10.4 Literatura

[editovat] Strategie

Možnost proměnit pěšce je často faktorem, který může zcela zvrátit hru v koncovce, a proto je důležité s ní počítat již v průběhu zahájení a střední hry. Takřka všechny proměny se odehrají právě v koncovce, ale občas se s nimi lze setkat i ve střední hře, velmi výjimečně však také již v zahájení.

[editovat] Proměny v zahájení

Proměna pěšce již v zahájení se nevyskytuje příliš často, většinou se tak stane poté, co se jeden ze soupeřů dopustil hrubé chyby. Příkladem může být tzv. Laskerova léčka, která zahrnuje proměnu pěšce na jezdce v 7. tahu.

Partie Schlecter-Perlis z roku 1911 směřovala k proměně pěšce v 11. tahu: 1. d4 d5 2. c4 c6 3. Jf3 Jf6 4. e3 Sf5 5. Db3 Db6 6. cxd5 Dxb3 7. axb3 Sxb1? 8. dxc6! Se4?? (Perlis se vyhnul léčce s 8. ... Nc6! a prohrál o něco pomaleji) 9. Vxa7! Vxa7 10. c7 s hrozbou 11. cxb8D nebo 11. c8D.

Britský velmistr Joe Gallagher přišel s podobnou myšlenkou o půl tahu dříve v partii s Terentievem na turnaji v Lichtenštejnsku v roce 1990: 1. d4 Jf6 2. Sg5 Je4 3. Sf4 c5 4. c3 Db6 5. Db3 cxd4 6. Dxb6 axb6 7. Sxb8? dxc3 8. Se5?? Vxa2! V této chvíli bílý mohl rezignovat, neboť v případě tahu 9. Vxa2, černý proměňuje pěšce 9. ... c2D.

Existuje také několik zahájení, kde oba soupeři vyšlou obětního pěšce na dobyvatelskou výpravu, což nakonec vede k proměně pěšce na obou stranách hned v úvodu hry. Jeden příklad je zobrazen na diagramu vpravo, kdy hra pokračovala 10. ... bxc3 11. exf6 cxb2 12. fxg7 bxa1D 13. gxh8D.

V partii Casper-Heckert z roku 1975 měli oba soupeři proměněného pěšce již v 7. tahu bílého: 1. e4 Nf6 2. Nc3 d5 3. e5 d4 4. exf6 dxc3 5. d4 cxb2 6. fxg7 bxa1D 7. gxh8D.^[1]

[editovat] Možnosti proměny

V naprosté většině běžných partií bývá pěšec proměněn v dámu, protože to je nejsilnější figura na šachovnici. Tzv. minoritní proměna, tj v jinou figuru než dámu, se používá spíše v kompozičním šachu. V běžné partii může být příležitostně užitečná proměna v jezdce, zejména když bude proměněná figura současně hrozit šachem. Někdy hráč musí sáhnout k proměně ve věž, aby se vyhnul patu. Proměna ve střelce se v běžné partii takřka nikdy nevyskytuje.

V roce 2006 se v šachové databázi ChessBase (mezi 3 200 000 partiemi převážně velmistrovské a mistrovské úrovně) vyskytovalo kolem 1,5 procenta partií s proměnou pěšce. V těchto partiích (kdy partie s několika proměnami na stejnou figuru uskutečněnými stejným hráčem byly započítány jen jednou) se různé figury na proměnách podílely přibližně následovně:

• dáma – 96,9 %
• jezdec – 1,8 %
• věž – 1,1 %
• střelec – 0,2 %

Z toho vyplývá, že minoritními proměnami jsou asi 3 procenta všech proměn. Ve většině případů však šlo o nevýznamnou změnu volby typu proměněné figury, která neměla na průběh partie vliv. Počet skutečně významných minoritních proměn je ještě mnohem nižší. Příkladem může být mimo jiné právě výše zmíněná Laskerova léčka.

Proměna není omezena na figury, které byly odebrány v průběhu partie. Některé sady šachových figur obsahují jednu dámu od každé barvy navíc, právě pro případ proměny pěšce. Pokud není po ruce další figura dámy, používá se místo ní převrácená věž. Na turnajích však toto není dovoleno, ač se tak často (zejména na nižších úrovních) děje. Další dáma (popř. jiná figura) se vezme z jiné soupravy.

[editovat] Proměna v dámu

Ačkoliv jsou proměny pěšce v dámu naprosto nejběžnějším typem proměny, lze mezi nimi nalézt řadu zajímavostí.

Existují záznamy nejméně o třech turnajových partiích, v nichž šestkrát došlo k proměně pěšce v dámu (např. v partii Marinkov-Jovičić v Bělehradě roku 2005), ovšem ne všechny dámy strávily čas na šachovnici společně. Současně se na šachovnici hrálo nejvíce s pěti dámami, a to nejméně v šesti turnajových partiích, z toho ve třech partiích tato situace trvala více než dva půltahy. Nejdéle se s pěti dámami hrálo v partii Mačkić-Maksimenko v roce 1994, kdy bílý se dvěma dámami odolával třem černým dámám a po 8 půltazích vzdal.^[2]

Nejdelší sekvence se čtyřmi dámami na šachovnici trvala dokonce 21 půltahů. Tento rekord byl zaznamenán na internetovém šachovém festivalu Canarias en Red roku 1994 v partii Milov-Timofeev. Druhý pár dam se na šachovnici objevil po tazích 12. ... bxa1D 13. gxh8D (viz diagram vlevo). Jedna dvojice se potom stala obětí výměny ve 33. ... Dxa3 34. Dxa3 (viz diagram vpravo).^[3]

[editovat] Proměna v jezdce

Protože se jezdec pohybuje způsobem, který není povolen dámě, mohou být proměny v tuto figuru velmi užitečné. Jezdec je po dámě nejčastější figurou, v niž se pěšec proměňuje.

V horní části diagramu vlevo by proměna pěšce v dámu vedla pouze k remíze (po 1. e8D následuje 1. ... Df7+ 2. Dxf7+ Kxf7 a remíza pro nedostatek materiálu), ovšem tah 1. e8J+! díky vidličce králi a dámě vede k výhře (1. ... Kf8 2. Jxc7), protože střelec a jezdec bílému k matování soupeře stačí.

Pěšec může být proměněn v jezdce i z obranných důvodů. Jeden takový příklad je zobrazen na diagramu vpravo. Černý hrozí tahem 1. ... Vb8 mat. Jediný tah, kterým bílý neprohraje je 1. e8J+!. Výsledkem je koncovka věže proti jezdci, což je teoretická remíza.