Prokešův manévr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek používá k popisu tahů šachovou notaci.

Prokešův manévr je taktický šachový prvek, poprvé představený československým šachistou české národnosti Ladislavem Prokešem. Účelem tohoto mezitahu je zabránit soupeřovu pěšciproměnědámu. Věž na poslední řadě, kterou napadá pěšec, opustí ohrožené pole a i za cenu vlastní oběti šachuje soupeřova krále. Protože ohrožené pole je nyní prázdné, soupeřův pěšec ztratil možnost na něj postoupit a může být snadno odebrán.[1] Téma rozvíjela řada významných šachových skladatelů a nizozemský velmistr Jan Timman ve spolupráci s Timem Krabbé dokonce sestavil studii se dvěma krátce po sobě následujícími Prokešovými manévry. Příležitostně se tento prvek vyskytuje i v soutěžních partiích.

Původní Prokešova myšlenka[editovat | editovat zdroj]

Ladislav Prokeš
Shackvärlden, 1939[2]
Chess zhor 26.png
Chess zver 26.png a8 b8 c8 d8 e8 f8 g8 h8 Chess zver 26.png
a7 b7 c7 d7 e7 f7 g7 h7
a6 b6 c6 d6 e6 f6 g6 h6
a5 b5 c5 d5 e5 f5 g5 h5 kl
a4 b4 c4 kd d4 e4 f4 g4 h4
a3 b3 c3 d3 pd e3 pd f3 g3 h3
a2 b2 c2 d2 e2 f2 g2 h2
a1 b1 c1 d1 e1 f1 rl g1 h1
Chess zhor 26.png
Bílý na tahu remizuje

Ladislav Prokeš svou myšlenku poprvé zveřejnil ve studii roku 1939. Úvodní pozice jeho studie je na diagramu vpravo.

1. Kg4 e2
2. Vc1+ Kd4
3. Kf3 d2
Pěšec napadá bílou věž a hrozí proměnou v dámu, které na první pohled nelze zabránit.
4. Vc4+!
Prokešův manévr. Tím, že uvolnil pole c1, znemožnil soupeři, aby svého pěšce proměnil mimo dosah bílého krále.
4. ... Kd3
5. Vd4+! Kxd4
6. Kxe2 Kc3
7. Kd1 Kd3 pat.
Ladislav Prokeš, 1936
Chess zhor 26.png
Chess zver 26.png a8 b8 c8 d8 e8 f8 g8 rd h8 Chess zver 26.png
a7 pd b7 c7 d7 pl e7 f7 g7 pd h7 nl
a6 b6 c6 kd d6 e6 pl f6 g6 h6
a5 b5 c5 d5 e5 f5 pl g5 h5
a4 b4 c4 d4 e4 f4 g4 h4
a3 b3 c3 d3 e3 f3 g3 h3
a2 b2 c2 d2 e2 f2 g2 h2
a1 b1 c1 d1 e1 f1 kl g1 h1
Chess zhor 26.png
Bílý na tahu zvítězí

Již před výše uvedenou studií, v níž byl tento manévr poprvé představen, však Ladislav Prokeš roku 1936 sestavil studii, kde přišel s něčím, co nizozemský šachový publicista Tim Krabbé nazývá „anti-Prokešův manévr“. Tentokrát bílý černého dostane do situace, kdy nemá možnost ohrožené pole opustit, aniž by ztratil cenný tah. Viz druhý diagram vpravo.

1. f6! gxf6
2. Jf8! Vxf8
3. e7[1]

Kvůli svému pěšci na f6 nemůže v tomto případě černá věž opustit pole f8 a současně šachovat, takže proměně bílého pěšce v dámu nelze zabránit.

Další rozvíjení Prokešovy myšlenky v kompozičním šachu[editovat | editovat zdroj]

Prokešovu myšlenku rozvíjela celá řada dalších šachových problemistů. Několik studií na tohle téma zveřejnil také gruzínský šachový skladatel David Gurgenidze. Na diagramu vpravo je jeho studie z roku 1974, zveřejněná v časopise Šachmaty v SSSR. Černému tentokrát Prokešův manévr nepomůže, neboť i bílý najde způsob, jak uvolnit pole, které by soupeř mohl ohrozit, a zabránit mu tak v proměně. K řešení vede úvodní tah 1. hxg7.

David Gurgenidze
Šachmaty v SSSR, 1974
Chess zhor 26.png
Chess zver 26.png a8 b8 nl c8 d8 e8 f8 g8 bd h8 rd Chess zver 26.png
a7 b7 c7 d7 pd e7 kd f7 pl g7 pd h7
a6 b6 c6 d6 e6 f6 g6 pl h6 pl
a5 b5 c5 d5 e5 f5 g5 h5
a4 pd b4 pd c4 d4 e4 f4 pl g4 h4
a3 b3 c3 d3 e3 f3 g3 h3
a2 pl b2 c2 d2 e2 f2 rd g2 h2 pl
a1 b1 c1 d1 e1 f1 g1 kl h1
Chess zhor 26.png
Bílý na tahu vyhraje
1. hxg7 Vg2+! Černý se pokouší připravit si pozici pro Prokešův manévr.
2. Kf1! Bílý však oběť věže odmítá přijmout, neboť by následovaly další oběti Vxh2 a Sxf7, po nichž by si černý s bílými pěšci snadno poradil a partii dovedl k výhře.
2. ... Vf2+
3. Ke1 Ve2+
4. Kd1 Vd2+
5. Kc1 Vc2+
6. Kb1 Vb2+
7. Ka1 Vxa2+
8. Kb1 Vb2+
9. Kc1 Vc2+
10. Kd1 Vd2+
11. Ke1 Ve2+
12. Kf1 Vf2+
13. Kg1 Vg2+ Hráči dosáhli prakticky identické pozice, v jaké se nacházeli na počátku na diagramu vpravo, ovšem tentokrát chybí pěšec na poli a2. A to je právě ten důvod, proč se již bílý může odvážit oběť věže přijmout.
14. Kxg2! Vxh2+ Černý konečně může ve snaze zabránit bílému v proměně uvolnit ohrožené pole h8.
15. Kxh2 Sxf7
16. gxf7 Kxf7
17. Jxd7 b3 Po 17. ... a3 by následoval tah 18. Jc5.
18. Je5+ Kxg7
19. Jc4 V tomto okamžiku je již patrné, jakou roli sehrála sekvence prvních 13 tahů. Černý postrádá bílého pěšce na a2, takže bílému jezdci nebude činit žádné potíže černého pěšce dobýt. Oběť bílého pěšce má tedy rovněž určité znaky Prokešova manévru.
19. ... b2
20. Ja3 Nyní již nemůže bílému nic zabránit, aby partii dovedl do vítězného konce.[1]

Zdvojený Prokešův manévr[editovat | editovat zdroj]

T. Krabbé a J. Timman
New in Chess, 1994
Chess zhor 26.png
Chess zver 26.png a8 b8 c8 d8 e8 f8 g8 h8 Chess zver 26.png
a7 pd b7 rd c7 d7 e7 f7 g7 bl h7
a6 b6 c6 d6 pd e6 f6 rl g6 h6
a5 pl b5 pd c5 d5 pl e5 f5 g5 pd h5
a4 kd b4 c4 d4 e4 pd f4 g4 pl h4
a3 b3 c3 d3 pd e3 f3 g3 h3
a2 pl b2 c2 rd d2 pl e2 pl f2 g2 kl h2 rl
a1 b1 c1 d1 e1 f1 g1 h1
Chess zhor 26.png
Bílý na tahu vyhraje

Roku 1982 se Prokešovu manévru věnoval nizozemský publicista Tim Krabbé a tyto studie mu natolik učarovaly, že se rozhodl přijít s něčím novým: tzv. zdvojeným Prokešovým manévrem. Přes velkou snahu se mu však nedařilo příliš pokročit a jeho studie stále obsahovala různé nedostatky. Roku 1992 se s problémem svěřil šachovému velmistru Janu Timmanovi, kterého rovněž velmi zaujal a který roku 1994 po několika pokusech Krabbého myšlenku dopracoval do podoby zobrazené na diagramu vpravo.

1. Sh6 dxe2 Nebezpečný se zdá také tah 1. e3, ovšem lze ho odvrátit protitahem 2. ... Vh3!
2. Vh1 (2. Kf2 by znamenalo problémy v podobě 2. ... e3+) 2. ... e3
3. Kf3 Vc1! Podobnou oběť věže již Timman jednou použil, a to dokonce ve velmistrovské soutěžní partii, viz níže. V této situaci černý nemohl hrát 3. ... exd2, neboť by následovalo 4. Kxe2 Ve7 5. Ve6
4. Vxc1 exd2
5. Vc4+ (první Prokešův manévr) bxc4
6. Kxe2 c3
7. Vf1 Vb1!
8. Vxb1 c2
9. Vb4+! Druhý Prokešův manévr, po němž je již porážka černého zpečetěna.[1]

Prokešův manévr v soutěžních partiích[editovat | editovat zdroj]

Timman–Ivkov
Amsterdam, 1971
Chess zhor 26.png
Chess zver 26.png a8 rd b8 c8 d8 e8 f8 g8 h8 Chess zver 26.png
a7 b7 c7 pd d7 e7 pl f7 g7 rl h7
a6 b6 c6 d6 kd e6 f6 g6 h6
a5 b5 pl c5 d5 e5 f5 pl g5 h5 pd
a4 pd b4 c4 d4 e4 f4 g4 h4 pl
a3 b3 c3 d3 e3 f3 g3 h3
a2 b2 c2 pl d2 e2 f2 g2 pl h2
a1 b1 c1 d1 e1 f1 g1 kl h1
Chess zhor 26.png
Bílý na tahu, pozice po 48. tahu
Timman – Ivkov
Amsterdam, 1971
Chess zhor 26.png
Chess zver 26.png a8 b8 c8 d8 e8 f8 g8 rd h8 Chess zver 26.png
a7 b7 c7 pd d7 e7 pl f7 pl g7 h7
a6 b6 c6 d6 kd e6 f6 g6 h6
a5 b5 pl c5 d5 e5 f5 g5 h5 pd
a4 b4 c4 d4 e4 f4 g4 h4 pl
a3 pd b3 c3 d3 e3 f3 g3 h3
a2 b2 c2 pl d2 e2 f2 g2 pl h2
a1 b1 c1 d1 e1 f1 g1 kl h1
Chess zhor 26.png
Pozice po 51. f7

Situace, která si říkala o použití Prokešova manévru, byla zaznamenána i ve velmistrovské soutěžní partii, a to roku 1971 na turnaji IBMAmsterdamu. Jugoslávský šachista Borislav Ivkov si však této možnosti nevšiml a příležitost porazit mladého Jana Timmana, který hrál svůj první velmistrovský turnaj, propásl.

Na diagramu vlevo je vidět, že před 49. tahem měl Jan Timman materiální převahu tří pěšců a dobrou pozici, takže by jeho výhře nemělo nic bránit. Přišel však s nedomyšlenou kombinací, která mu mohla přivodit porážku.

49. f6 a3
50. Vg8?? Vxg8
51. f7 V této chvíli měl Ivkov možnost partii pomocí Prokešova manévru zachránit. Kdyby bílého šachoval a současně uvolnil pole g8, snadno by proměně soupeřových pěšců zabránil a partii dovedl k výhře.
51 ... a2?? Avšak této možnosti si nevšiml a nadále kráčel vstříc své porážce.
52. fxg8D a1D
53. Kh2 Kxe7
54. Dg5+ a černý vzdal.[1]
Koz – Workul
Saratov, 1982
Chess zhor 26.png
Chess zver 26.png a8 b8 c8 kd d8 e8 f8 g8 h8 Chess zver 26.png
a7 pd b7 pd c7 d7 e7 f7 g7 h7
a6 b6 c6 pd d6 e6 f6 g6 h6
a5 pl b5 c5 qd d5 e5 pd f5 g5 h5 bd
a4 rl b4 c4 pl d4 e4 pd f4 pd g4 h4 pd
a3 b3 pl c3 d3 e3 pl f3 g3 h3 pl
a2 b2 bl c2 d2 rl e2 f2 pl g2 pl h2 kl
a1 b1 c1 d1 e1 f1 g1 h1
Chess zhor 26.png
Pozice po ... f5–f4

Ačkoliv typické rozestavení figur před Prokešovým manévrem zahrnuje dva soupeřovy pěšce na třetí nebo šesté řadě doprovázené králem proti věži a králi,[3] lze ho použít i v jiných situacích, jak dosvědčuje partie Koz – Workul z roku 1982.

Jak lze vidět na diagramu vpravo, bílý zahrál pěšcem z c2 na c4 a pokusil se chytit do pasti černou dámu. Soupeř zareagoval tahem 1. ... f4 s tím, že po napadení své dámy 2. Sa3 se s tímto pěšcem probije až k proměně na poli d1. Ovšem poté, co ho bílý překvapil Prokešovým manévrem 3. Vd8+, vzdal.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f KRABBÉ, Tim. Loman's Move, Jan Timman, and the Double Prokeš. Chess Curiosities [online]. 1985, rev. 1998 [cit. 2008-05-21]. Dostupné online.  (anglicky) 
  2. Ladislav Prokes – the Player's Composer. EG. leden 1967, čís. 7, s. 164. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Rook and pawns endgames [online]. Useful Chess, [cit. 2008-05-22]. Dostupné online. (anglicky)