Šachové zahájení

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Chess zhor 26.png
Chess zver 26.png a8 rd b8 nd c8 bd d8 qd e8 kd f8 bd g8 nd h8 rd Chess zver 26.png
a7 pd b7 pd c7 pd d7 pd e7 pd f7 pd g7 pd h7 pd
a6 b6 c6 d6 e6 f6 g6 h6
a5 b5 c5 d5 e5 f5 g5 h5
a4 b4 c4 d4 e4 f4 g4 h4
a3 b3 c3 d3 e3 f3 g3 h3
a2 pl b2 pl c2 pl d2 pl e2 pl f2 pl g2 pl h2 pl
a1 rl b1 nl c1 bl d1 ql e1 kl f1 bl g1 nl h1 rl
Chess zhor 26.png
Počáteční pozice

Zahájení představuje počáteční fázi šachové partie, během níž se obě strany snaží co nejlépe vyvinout figury a připravit se na následný boj ve střední hře. Obvykle se o zahájení mluví jako o prvních 15–20 tazích partie.

Na počátku zmíněná obecná definice však nemusí být příliš přesná, neboť existují „superostré“ varianty zahájení (jako je například Traxlerův protiútok), kde boj propuká prakticky bezprostředně, bez větších příprav. Mnoho z nich patří mezi tzv. gambity – zahájení, v nichž jedna ze stran obětuje materiál, aby urychlila svůj vývin a získala poziční převahu.

V turnajových partiích se obvykle zahájení odtahá rychle. Výjimku představují případy, kde je jeden ze soupeřů nepřipraven, nebo pokud jeden ze soupeřů přijde s novým, dosud nepoužitým pokračováním (tzv. teoretická novinka).

Šachová zahájení se dělí na otevřená (1. e4 e5), polootevřená (1. e4 ne e5) a zavřená (ne 1. e4). Každá z těchto třech základních skupin pak obsahuje množství jednotlivých zahajovacích systémů, které se dále dělí na jednotlivé varianty a subvarianty, z nichž řada nese své jméno. Tato pojmenování vznikala v průběhu mnoha let vývoje různými způsoby. Některá zahájení nebo varianty byly například pojmenovány po významných šachistech, kteří je objevili, používali ve svých partiích, případně je nějakým způsobem zpopularizovali. Mezi ty můžeme zahrnout například Opočenského hru, Sokolského hru, Aljechinovu hru, Marshallův gambit atd. Někdy bylo jedno zahájení pojmenováno dokonce po více hráčích najednou (např. Caro-Kannova obrana nesoucí své jméno po dvou šachistech Carovi a Kannovi, kteří se jí v minulosti hlouběji zabývali). Velmi často pak nese zahájení pojmenování po nějaké zemi, území, nebo městě jehož šachisté ho používali (španělská hra, lotyšský gambit, sicilská hra, londýnská varianta, berlínská obrana, ruská hra, holandská hra, italská hra, anglická hra …). Dalším častým případem je, že zahájení získalo své jméno podle jeho čistě šachového obsahu (např.: hra dvou jezdců v obraně, střelcova hra, hra čtyř jezdců, dámské fiancheto, …). Někdy však šachové systémy získávají svá jména i dosti kuriózním způsobem, například systém Orangutan získal své označení na základě žertu velmistra Tartakowera, který prohlásil, že v tomto zahájení mu postupující b pěšec připomíná šplhajícího orangutana.

Protože používání slovních názvů je z mnoha důvodů dost nepřehledné (a) řada zahájení má vícero jmen, b) názvy dílčích variant jsou někdy víceznačné, neboť např. po daném šachistovi byly pojmenovány varianty v různých zahájeních, takže by je bylo třeba rozepisovat mnoha slovy), existuje v oblasti šachových zahájení ještě mezinárodní kód označovaný ECO, který zařazuje jednotlivé varianty pod mezinárodní kombinaci písmene a čísel. Řekne-li například jeden znalý šachista svému protějšku z druhé polokoule kód B33, ví tento hráč, nebo si vyhledá, že jeho protějšek mluví o Svěšnikovově variantě v sicilské hře a již nezáleží na tom, jak oba hráči tuto variantu slovně nazývají ve svých zemích.

Podrobné znalosti úvodních tahů partie dnes představují nutnou výzbroj každého šachového profesionála, bez nichž se v silném turnaji nelze obejít. Čím lépe má hráč svá zahájení zažitá, tím větší má šanci získat v úvodní fázi partie nad svým soupeřem převahu. Soubor zahájení, která pak šachista používá, se nazývá jeho repertoár zahájení.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PACHMAN, Luděk. Šachová zahájení v praxi. Frýdek-Místek : soukromé nakladatelství PLISKA, 1990. 116 s.  
  • KONIKOWSKI, Jerzy. Malá učebnice šachových zahájení. Praha : ŠACHinfo, 2003. 247 s. ISBN 80-86595-01-3.  
  • JANSA, Vlastimil. Dynamika strategie v zahájení. 1.. vyd. Praha : ŠACHinfo, 1990.  
  • HORA, Vratislav. Zásady hry v zahájení. [s.l.] : Materiál trenérskometodické komise VŠS JmKV ČSTV. Lekce pro kurs trenérů III.třídy.  
  • ALSTER, Ladislav. Šachy hra královská. [s.l.] : [s.n.].  
  • PLISKA, Karel. Učebnice šachu pro samouky, italská hra (C50). 1. vyd. Frýdek-Místek : PLISKA,, 2008. 672 s.  

Související články[editovat | editovat zdroj]