Dámský gambit

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek používá k popisu tahů šachovou notaci.
Dámský gambit
Chess zhor 26.png
Chess zver 26.png a8 rd b8 nd c8 bd d8 qd e8 kd f8 bd g8 nd h8 rd Chess zver 26.png
a7 pd b7 pd c7 pd d7 e7 pd f7 pd g7 pd h7 pd
a6 b6 c6 d6 e6 f6 g6 h6
a5 b5 c5 d5 pd e5 f5 g5 h5
a4 b4 c4 pl d4 pl e4 f4 g4 h4
a3 b3 c3 d3 e3 f3 g3 h3
a2 pl b2 pl c2 d2 e2 pl f2 pl g2 pl h2 pl
a1 rl b1 nl c1 bl d1 ql e1 kl f1 bl g1 nl h1 rl
Chess zhor 26.png
Tahy 1.d4 d5 2.c4
ECO D06-D69
Původ Göttingenský rukopis, 1471
Pojmenováno po oběti c pěšce

na Dámském křídle

Kategorie Zavřené hry

Dámský gambit (ECO označení D06 - D69) je šachové zahájení spadající do skupiny zavřených her, charakterizované tahy

1.d4 d5 2.c4

Název zahájení je odvozen od oběti bílého c pěšce na dámském křídle. Ve skutečnosti se však o pravý gambit vlastně nejedná, oběť pěšce je totiž pouze zdánlivá. Po jejím případném přijetí může bílý, pokud chce, investovaný materiál dobýt ihned zpět. V některých variantách slovanské a poloslovanské obrany však černý oběť přijme dodatečně a gambitového pěšce hájí.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Od začátku dvacátého století je Dámský gambit trvale jedním z nejpopulárnějších, zcela nadčasových šachových zahájení a to na všech herních úrovních, od amatérů až po profesionály nejvyšší světové třídy. Historie Dámského gambitu sahá až ke kořenům novodobého šachu. První zaznamenané zmínky o něm nacházíme již v Göttingenském rukopise z roku 1471.[1] Další zmínky jsou například u G.C. Poleria roku 1590.[2] V šachové praxi se běžně začíná objevovat v polovině 19.století a od té doby jeho popularita stále roste, až se ve století dvacátém stává jedním ze základních pilířů šachové hry. Přibližně do třicátých let dvacátého století se dokonce po zahajovacím tahu 1.d4 na nejvyšší úrovni téměř nehrálo nic jiného, jen výjimečně Holandská hra. Absolutního vrcholu popularity dosáhlo zahájení roku 1927, kdy se v zápase o mistra světa mezi Aljechinem a Capablancou objevilo třicetdvakrát ze třicetičtyř partií. Až teprve hypermodernismus rozvinul Indické výstavby, čímž v zavřených hrách vznikly k Dámskému gambitu skutečně významné alternativy.

O rozvoj teorie dámského gambitu se zasloužilo veliké množství praktických i korespondenčních hráčů, Dámský gambit se objevuje v herní praxi u všech mistrů světa.

Hlavní varianty[editovat | editovat zdroj]

Teorie Dámského gambitu je velice rozsáhlá. Je možno ji rozdělit do dvou základních skupin:
a) Přijatý dámský gambit vzniká, sebere-li černý nabízeného pěšce na c4 tahem 2... dxc4.
b) Odmítnutý dámský gambit, rozhodne-li se černý oběť pěšce nepřijmout, což může učinit několika způsoby:

vzácně se vyskytují:

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PACHMAN, Luděk. Moderní šachová teorie - dámský gambit, 1. díl. Frýdek-Místek : soukromé nakladatelství PLISKA, 1993. (152 s.)  
  • PACHMAN, Luděk. Moderní šachová teorie - dámský gambit, 2.díl. Frýdek-Místek : soukromé nakladatelství PLISKA, 1994. (160 s.)  

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Konikowski, Modr. Malá učebnice šachových zahájení. [s.l.] : Modr Břetislav, 2006. ISBN 80-86595-01-3.  
  2. Veselý, Kalendovský, Formánek. Malá encyklopedie šachu. [s.l.] : Olympia Praha, 1989.