Hra dvou jezdců v obraně

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek používá k popisu tahů šachovou notaci.
Hra dvou jezdců v obraně
Chess zhor 26.png
Chess zver 26.png a8 rd b8 c8 bd d8 qd e8 kd f8 bd g8 h8 rd Chess zver 26.png
a7 pd b7 pd c7 pd d7 pd e7 f7 pd g7 pd h7 pd
a6 b6 c6 nd d6 e6 f6 nd g6 h6
a5 b5 c5 d5 e5 pd f5 g5 h5
a4 b4 c4 bl d4 e4 pl f4 g4 h4
a3 b3 c3 d3 e3 f3 nl g3 h3
a2 pl b2 pl c2 pl d2 pl e2 f2 pl g2 pl h2 pl
a1 rl b1 nl c1 bl d1 ql e1 kl f1 g1 h1 rl
Chess zhor 26.png
Tahy 1.e4 e5 2.Jf3 Jc6 3.Sc4 Jf6
ECO C55-C59
Původ Giulio Cesare Polerio,1590
Pojmenováno po
Kategorie Otevřené hry

Hra dvou jezdců v obraně, ojediněle též nazývána Pruská hra[1] (ECO označení C55 - C59) je šachové zahájení spadající do skupiny otevřených her, charakterizované tahy 1.e4 e5 2.Jf3 Jc6 3.Sc4 Jf6. Kromě označení Hra Dvou jezdců v obraně a Pruská hra se však v historii i v současnosti objevují snahy ještě o jiná pojmenování. Například David Bronštejn ve své knize 200 otevřených partií vyslovil výzvu systém pojmenovat jako Čigorinova obrana.[2] Existují i šachoví teoretici, kteří postup 3..Jf6 za samostatné zahájení vůbec nepovažují, ale označují ho pouze jako variantu Italské hry, jež obvykle začíná tahem 3..Sc5.

Jedná se o jeden z nejstarších zahajovacích systémů. První zaznamenané zmínky o něm pocházejí již od G.C. Poleria[3] z roku 1590. Roku 1839 ho podrobným analýzám podrobil Bilguer, který následně své závěry uveřejnil ve svém šachovém Handbuchu. Tah 3..Jf6 je z pohledu černého více agresivní než italské 3..Sc5. Do svého repertoáru díky tomu systém zařadila řada hráčů tíhnoucích k ostrému boji, např. Čigorin a Keres, či mistři světa Tal a Boris Spasskij. Ze současných hráčů z absolutní top špičky pak například Alexej Širov. O rozvoj teorie tohoto zahájení se velkou měrou zasloužili též korespondenční šachisté, zejména Hans Berliner a Jakov Estrin.

Hlavní varianty - grafický přehled[editovat | editovat zdroj]

Zahájení se skládá z několika základních variant. Po úvodních tazích 1.e4 e5 2.Jf3 Jc6 3.Sc4 Jf6 vzniká následující základní variantový strom:


4 5 6 7 8 9 10
Traxlerův protiútok Jg5
Sc5!?
Sxf7+
Ke7
Sd5!
-
-
-
-
-
-
-
-
-
2 ...
...
...
...
Sb3
-
-
-
-
-
-
-
-
-
3 ...
...
Jxf7
Sxf2+!
Kxf2
Jxe4+
Kg1
Dh4
g3
Jxg3!
Jxh8!
d5!
-
-
4 ...
...
...
...
...
...
Ke3!?
-
-
-
-
-
-
-
5 ...
...
...
...
Kf1
De7
Jxh8
d5!
-
-
-
-
-
-
6 ...
...
d4
d5!
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
Lolliho varianta ...
d5
exd5
Jxd5?!
d4
-
-
-
-
-
-
-
-
-
Varianta smažená játra ...
...
...
...
Jxf7!?
Kxf7
Df3+
Ke6
Jc3
Jb4
a3!
Jxc2+
Kd1
Jd4!
-
-
Morphyho varianta ...
...
...
Ja5
d3
h6
Jf3
e4
De2
Jxc4
dxc4
Sc5
-
-
Hlavní linie ...
...
...
...
Sb5+
c6
dxc6
bxc6
Se2
h6
Jf3
e4
Je5
-
Steinitzova varianta ...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
Jh3
-
-
-
Ulvestadova varianta ...
...
...
b5
Sf1!
-
-
-
-
-
-
-
-
-
Fritzova varianta ...
...
...
Jd4
c3
b5
Sf1!
Jxd5
Je4
-
-
-
-
-
Boden-Kieseritzkyho gambit Jc3
Jxe4!
O-O
Jxc3
dxc3
-
-
-
-
-
-
-
-
-
přechod do Italské hry d3
Sc5
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
Moderní střelcova hra ...
Se7
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
2 ...
h6
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
Varianta Hry dvou jezdců v obraně s 4.d4 exd4 5.0-0 Jxe4 d4
exd4
O-O
Jxe4
Ve1
d5
Sxd5
Dxd5
Jc3
-
-
-
-
-
Útok Maxe Langa ...
...
...
Sc5
e5
d5
exf6
dxc4
Ve1+
Se6
Jg5
Dd5
Jc3
Df5
Varianta Hry dvou jezdců v obraně s 4.d4 exd4 5.e5 ...
...
e5
d5
Sb5
Je4
Jxd4
Sc5
-
-
-
-
-
-
2 ...
...
...
Je4
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
3 ...
...
...
Jg4
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-

4.Jg5[editovat | editovat zdroj]

Slavný německý teoretik Siegbert Tarrasch kdysi postup 4.Jg5 označil za "tah packalů" (ein richtiger Stümperzug), neboť v něm viděl ztrátu tempa v honbě za ziskem otráveného pěšce. Podobně nelichotivě se o něm vyjádřil i Vasily Panov, jenž ho obdařil nálepkou "primitivní." Ovšem existovaly i opačné názory a tak v průběhu dvacátého století bylo pokračování 4.Jg5 jedněmi vyzdvihováno, druhými zatracováno. V současnosti však teorie nelichotivým nálepkám nedává za pravdu a útok na bod f7 je považován za nejlepší možnost bílého, jak se pokoušet získat v tomto zahájení převahu i když je to za cenu značného rizika. Tento výpad se objevil v partiích několika mistrů světa, počínaje Steinitzem, dále byl použit Fischerem, Karpovem, Kasparovem i Anandem.

Za černého existují tři obrany, kterými může tahu 4.Jg5 čelit. První z nich je pokračování 4..Jxe4, které je však současnou teorií považováno za nekorektní.

Jinou možností je super ostrý výpad 4..Sc5, čímž vzniká základní postavení extrémně agresivního a nejasného Traxlerova protiútoku (občas nazývaného též Wilkes Barre), vynalezeného na přelomu 19. a 20. století československým mistrem Karlem Traxlerem.

Poslední možností je rovněž ostré klasické pokračování 4..d5, s tím, že po 5.exd5 obvykle černý nepokračuje tahem 5..Jxd5, na což má bílý dvě nebezpečné odpovědi, starobylé 6.Jxf7 Kxf7 7.Df3 s ostrým a složitým útokem (varianta humorně nazývaná Smažená játra[4]), nebo novější 6.d4 (Lolliho útok a pokud černý odpoví tahem 6..Sb4 Pincusova varianta) rovněž s útočnými šancemi, ale pokračuje sám gambitově a to nejčastěji třemi postupy, buďto nejstarším tahem 5..Ja5, nebo novějším Fritzovým útokem 5..Jd4, případně zvolí Ulvestadovu variantu 5..b5, kterou v roce 1941 uveřejnil americký mistr Olav Ulvestad v časopise Chess Review.

4.d4[editovat | editovat zdroj]

Kromě výpadu 4.Jg5 však má bílý k dispozici i řadu jiných pokračování. Dalším ostrým postupem je výpad 4.d4, na což po nejčastější odpovědi 4..exd4 pokračuje bílý obvykle buď tahem 5.e5 (používané například Svěšnikovem) s dalšími bohatými možnostmi pro obě strany, nebo zahraje 5.Jg5 (Perreuxova varianta), na což má však černý silnou odpověď 5..d5, a nebo postupuje gambitově 5.O-O, po čemž vznikají dvě hlavní varianty, buď černý nabízeného pěšce na e4 odmítne a zvolí 5..Sc5, což je základní pozice Útoku Maxe Langa a nebo oběť přijme, což je dnes preferovanější postup, a zahraje 5..Jxe4, na což bílý po 6.Ve1 d5 může reagovat jedovatou, ale ne zcela korektní Canalovou variantou 7.Jc3?!, nebo pokračuje hlavní variantou 7.Sxd5! Dxd5 8.Jc3, kde vznikají při oboustranně přesné hře pozice s rovnými šancemi pro obě strany.

4.0-0[editovat | editovat zdroj]

Jinou možností bílého je další gambitový postup, začínající tahem 4.O-O, na což se černému většinou doporučuje pokračovat buď 4..Sc5 (čímž přechází do Italské hry, při tom ale musí počítat s jedovatým gambitem 5.d4), nebo ještě lépe 4..Jxe4!, na což bílý, chce-li bojovat o převahu ze zahájení, většinou volí opět oběť pěšce, tentokráte tahem 5.Jc3, čímž vzniká takzvaný Boden-Kieseritzkyho gambit. I když černý i zde při správné hře obvykle nakonec vyrovná své šance, do praktických, zejména bleskových partií je to poměrně nepříjemný postup.

4.Jc3[editovat | editovat zdroj]

Podobný postup jako malá rošáda je i tah 4.Jc3. Na tento přirozený vývin figury má černý k dispozici elementární taktický trik 4..Jxe4! s ideou po 5.Jxe4 odpovědět 5..d5, pomocí vidličky získat figuru zpět a po dalším 6.Sd3 dxe4 7.Sxe4 Sd6 mít bezproblémovou hru, protože pokud by bílý, ve snaze znehodnotit černému pěšce, někdy sebral střelcem na poli c6, měl by za to černý královskou náhradu v podobě velice silné dvojice střelců. Pokud by bílý ve snaze zabránit tomuto obratu po 4..Jxe4 odpověděl 5.Sxf7+? získá již černý jasnou převahu po 5..Kxf7 6.Jxe4 d5, kdy jeho silný pěšcový střed má trvalý charakter, zatímco problémy černého krále jsou pouze dočasné. Bílý se tak může snažit způsobit černému nějaké problémy opět pouze přechodem do Boden-Kieseritzkyho gambitu tahem 5.0-0

4.d3[editovat | editovat zdroj]

Kromě těchto dosti ostrých postupů, může bílý také zvolit klidnější hru, nejčastěji tahem 4.d3 (Moderní střelcova hra), na což černý většinou reaguje buď tahem 4..Se7, případně 4..g6 s ideou fianchetování střelce na g7, a nebo přejde do Italské hry a zvolí 4..Sc5, v obou případech s jen poměrně malými šancemi bílého na zisk převahy ze zahájení.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Wolfgang Unzicker. Knaurs Neues Schachbuch für Anfänger und Fortgeschrittene. [s.l.] : Droemer Knaur, 1975. ISBN 3-426-02242-7.  
  2. David Bronštejn. 200 Open Games. [s.l.] : Dover, 1991. ISBN 0-486-26857-8. S. 60–61.  
  3. Y.Estrin. The Two Knight's Defence. [s.l.] : Batsford, 1983. ISBN 0 7134 3991 2.  
  4. přeloženo z anglického názvu Fried Liver Attack (nebo Fegatello Attack)