Port-aux-Français
Port-aux-Français je vědecká základna na ostrově Grande Terre v distriktu Kerguelenovy ostrovy ve francouzském zámořském teritoriu Francouzská jižní a antarktická území (TAAF).
Základna je situována v chráněné Morbihanské zátoce na 49° 21′ 0″ jižní šířky a 70° 13′ 8.4″ východní délky. V zimě zde pobývá asi 45 obyvatel, v létě může jejich počet stoupnout až na víc než 120.
Situace
Keguelenovy ostrovy se nacházejí v jižním cípu Indického oceánu, téměř až u jeho hranice s Jižním oceánem. Jsou tvořeny asi 300 ostrovy, z nichž největší, Grande Terre, o rozloze 6675 km² zabírá asi 92 % plochy celého souostroví. Nejbližší pevninou je Antarktida (2000 km) nebo Austrálie (4800 km). Od Kerguelenových ostrovů jsou nejméně vzdáleny, pouhých 440 km, neobydlené ostrovy Heardův ostrov a McDonaldovy ostrovy, které jsou již australským územím.
Na jihovýchodním pobřeží ostrova Grande Terre v zátoce Morbihan (Golfe du Morbihan), která je sice rozlehlá ale plná několika větších a mnoha menších ostrůvků, je umístěna vědecká základna s názvem Port-aux-Français. Bližší umístění udávají koordináty 49° 21" jižní zeměpisné šířky a 70° 13" východní zeměpisné délky.
Přestože stanice se nachází v oblasti kde ještě oceán nezamrzá a v okolí neplují ledové kry, není počasí na stanici nijak příjemné. Projevuje se v celé šíři blízkost antarktické konvergence, míst kde dochází v Západním příhonu k míšení studených vod Jižního s teplejšími vodami Indického oceánu. Průměrná letní teplota v blízkosti mořské hladiny je +7 a zimní +2 °C. Na celém ostrově bývá téměř neustále větrno, běžně zde vítr dosahuje rychlostí 50 km/h, při častých vichřicích 150 až 200 km/h, mořská hladina je málo kdy klidná. Téměř po 300 dnů v roce zde prší, padá sníh s deštěm nebo sněží, průměrná vlhkost vzduchu je zde téměř stále okolo 80 %.[1][2]
Historie
Před závěrem 2. světové války vznesli spojenci návrh na zřízení meteorologické stanice pro monitorování zdejšího počasí, jako předpoklad jeho úspěšného předpovídání. Po konferenci Mezinárodní meteorologické organizace (IMO) v roce 1947 Francie přislíbila vytvořit zde trvalé pozorovací stanice, chtěla takto opět potvrdit svou suverenitu nad touto oblastí.
Dne 11. prosince 1949 dorazila do zátoky Morbihan u poloostrova Courbet prvá průzkumná mise, které velel Pierre Sicaud. Začal pozemní průzkum, který měl za úkol vybrat vhodné místo na zřízení stanice. Ta měla být pokud možno chráněna před větry, s přístavištěm i s výhledem na zřízení letiště. Dne 16. prosince 1949 bylo o výběru místa pro budoucí tábor rozhodnuto a tento dostává jméno Port-aux-Français. V pondělí 19. prosince začíná stavba stanů a chat, včetně stěhování rozhlasové a meteorologické stanice. Od 1. ledna 1950 jsou obě v provozu do 8. dubna 1950, kdy osádka stanice dočasně odplula do Francie. Dne 3. ledna 1951 se Pierre Sicaud do Port-aux-Français vrací s novou osádkou a od té doby je stanice v provozu nepřetržitě.[3]
Vědecká činnost
Zatěžkávací zkoušku stanice zažila při Mezinárodním geofyzikálním roku (IGY) v létech 1957 až 1958, kdy se plně zapojila do spolupráce vědeckých ústavů z více než 60 zemí. V současnosti zde probíhají mj. tyto základní výzkumné programy:
- Geofyzika – je zapojena do globální sítě seismických stanic Geoscope, měří změny geomagnetického pole a je napojena na celosvětovou síť Intermagnet, zjišťuje teplotu vzduchu, atmosférický tlak, výšku hladiny a teplotu mořské vody při přílivu a odlivu a její reakci na podmořské otřesy pro předvídání tsunami, sledování kosmického záření, nepřetržité sledování dynamiky ionosféry v programu SuperDARN, zdejší radar je spárován s japonským radarem umístěným na Syowa Base v Antarktidě.
- Ekologie, změny na životní prostředí – dlouhodobý monitoring ptačích populací a mořských savců hnízdících na ostrově, dopad klimatických změn na biodiverzitu a život suchozemských ekosystémů, hodnocení vlivu nových druhů živočichů a rostlin na změnu krajiny, studium mikrobiálních společenstev u vývěrů podzemních hydrotermálních pramenů, energetická strategie dravců při krmení v moři, vzájemná komunikace mezi jednotlivci v tisícihlavých ptačích hejnech.
- atmosférická chemie – studium atmosférického cyklu oxidů, výzkum troposférických aerosolů a vliv na okolní klima, kvantifikace role mořské soli a dopad na chemii atmosféry, je součásti světové sítě provádějící dlouhodobý monitoring skleníkových plynů.
- Kosmický program – monitoring vypouštěných družic a sond z francouzského kosmodromu u Kourou ve Francouzské Guyaně.
Základna se od svého vzniku soustavně rozšiřuje a hlavně modernizuje. V současnosti plocha vědecké základny zabírá okolo 9000 m². Kromě vlastních laboratoří, hvězdárny a technického zázemí je na stanici i kaple, nemocnice, slušné sociální zázemí i sportovní centrum. Veškerá energie se získává z dieselagregátů. Na základně pobývá od 60 v zimě po 120 dobrovolných vědeckých i obslužných pracovníků v létě. Základna je zásobována 4x ročně víceúčelovou vědeckou lodí Marion Dufresne zajišťující spojení s Francii, dováží potraviny, novou techniku, jediný zdroj energie – naftu a zajišťuje i střídání posádek.[4]
Odkazy
Reference
- ↑ TAAF: District Kerguelen [online]. Siège des Taaf, Saint Pierre, Île de la Réunion, France [cit. 2011-02-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-14. (francouzsky)
- ↑ Discover France: Kerguelen [online]. Ian C. Mills, Wharton Group, Vernon, CT, USA [cit. 2011-02-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ COUESNON. Philatélie des TAAF, 50ème anniversaire de la base de Kerguelen 1949 - 1999 [online]. Philatélie des TAAF, FR [cit. 2011-02-18]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ IPEV Bases et navires: Base Martin-de-Viviès [online]. L'Institut polaire français Paul-Emile Victor, Brest, FR [cit. 2011-02-18]. Dostupné online. (francouzsky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Port-aux-Français na Wikimedia Commons - (francouzsky) Podmínky pro dobrovolníky
- Video "značkování" rypouše sloního
