Port-aux-Français

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Umístění základny Port-aux-Français
◄––––
Umístění základny Port-aux-Français

Port-aux-Français je francouzská vědecká základna na ostrově Grande Terredistriktu Kerguelenovy ostrovy, které jsou součástí Francouzského jižního a antarktického území (TAAF).

Základna je situována v chráněné Morbihanské zátoce na 49° 21′ 0″ jižní šířky a 70° 13′ 8.4″ východní délky. V zimním období zde pobývá kolem padesáti vědců, v létním období se zpravidla počet vědeckých pracovníků zvyšuje.

Situace[editovat | editovat zdroj]

Port-aux-Français v roce 2004

Keguelenovy ostrovy se nacházejí v jižním cípu Indického oceánu, téměř až na hranici s Jižním oceánem. Jsou tvořeny asi 300 ostrovy, z nichž největší, Grande Terre má rozlohu 6675 km², čímž zabírá asi 92 % plochy celého souostroví. Nejbližší světadílem je Antarktida vzdálená přibližně 2000 km, Austrálie je pak ve vzdálenosti 4800 km. Nejbližším místem od Kerguelenových ostrovů jsou neobydlené ostrovy Heardův ostrov a McDonaldovy ostrovy ležící ve vzdálenosti 440 km. Tyto neobydlené ostrovy jsou již australským územím.

Na jihovýchodním pobřeží ostrova Grande Terre v zátoce Morbihan (Golfe du Morbihan), která je sice rozlehlá, ale plná několika větších a mnoha menších ostrůvků, je umístěna vědecká základna s názvem Port-aux-Français. Bližší umístění udávají koordináty 49° 21" jižní zeměpisné šířky a 70° 13" východní zeměpisné délky.

Přestože stanice se nachází v oblasti kde ještě oceán nezamrzá a v okolí neplují ledové kry, projevuje se zde blízkost antarktické konvergence, v nichž dochází v Západním příhonu k míšení studených vod Jižního moře s teplejšími vodami Indického oceánu. Průměrná letní teplota v blízkosti mořské hladiny je +7 a zimní +2 °C. Na celém ostrově bývá větrno, běžně zde vítr dosahuje rychlostí 50 km/h a při častých vichřicích 150 až 200 km/h. Mořská hladina je často rozbouřená. Téměř po 300 dnů v roce zde prší, padá sníh s deštěm nebo sněží, průměrná vlhkost vzduchu je zde dosahuje okolo 80%.[1][2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Před závěrem druhé světové války vznesli spojenci návrh na zřízení meteorologické stanice pro monitorování zdejšího počasí, jako předpoklad jeho úspěšného předpovídání. Po konferenci Mezinárodní meteorologické organizace (IMO) v roce 1947 Francie přislíbila vytvořit zde trvalé pozorovací stanice, chtěla takto opět potvrdit svou svrchovanost nad touto oblastí.

Dne 11. prosince 1949 dorazila do zátoky Morbihan u poloostrova Courbet prvá průzkumná mise, které velel Pierre Sicaud. Začal pozemní průzkum, který měl za úkol vybrat vhodné místo na zřízení stanice. Ta měla být pokud možno chráněna před větry, s přístavištěm i s výhledem na zřízení letiště. Dne 16. prosince 1949 bylo rozhodnuto o  místě pro budoucí tábor, který dostal jméno Port-aux-Français. V pondělí 19. prosince začalá stavba stanů a chat, včetně stěhování rozhlasové a meteorologické stanice. Obě stanice byly v provozu od 1. ledna 1950 do 8. dubna 1950, kdy obsluha stanic dočasně odplula do Francie. Dne 3. ledna 1951 se Pierre Sicaud do Port-aux-Français vratil s novou posádkou. Od té doby je stanice v provozu nepřetržitě.[3]

Vědecká činnost[editovat | editovat zdroj]

Obdobný radar pro měření dynamiky ionosféry je součásti základny

Zatěžkávací zkoušku stanice zažila při Mezinárodním geofyzikálním roku (IGY) v létech 1957 až 1958, kdy se plně zapojila do spolupráce vědeckých ústavů z více než 60 zemí. V současnosti zde probíhají mj. tyto základní výzkumné programy:

Základna se od svého vzniku soustavně rozšiřuje a modernizuje. Plocha vědecké základny zabírá okolo 9000 m². Kromě vlastních laboratoří, hvězdárny a technického zázemí je na stanici i kaple, nemocnice, sociální zázemí i sportovní centrum. Veškerá energie se získává z dieselagregátů. Na základně pobývá od 60 v zimě po 120 dobrovolných vědeckých i obslužných pracovníků v létě. Základna je zásobována 4x ročně víceúčelovou vědeckou lodí Marion Dufresne zajišťující spojení s Francii, dováží potraviny, novou techniku, jediný zdroj energie – naftu a zajišťuje i střídání posádek.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. TAAF: District Kerguelen [online]. Siège des Taaf, Saint Pierre, Île de la Réunion, France [cit. 2011-02-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-14. (francouzsky) 
  2. Discover France: Kerguelen [online]. Ian C. Mills, Wharton Group, Vernon, CT, USA [cit. 2011-02-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. COUESNON. Philatélie des TAAF, 50ème anniversaire de la base de Kerguelen 1949 - 1999 [online]. Philatélie des TAAF, FR [cit. 2011-02-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-28. (francouzsky) 
  4. IPEV Bases et navires: Base Martin-de-Viviès [online]. L'Institut polaire français Paul-Emile Victor, Brest, FR [cit. 2011-02-18]. Dostupné online. (francouzsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]