Noháč
 Noháč | |
|---|---|
 Noháči | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | hlodavci (Rodentia) |
| Čeleď | noháčovití (Pedetidae) |
| Rod | noháč (Pedetes) Illiger, 1811 |
| Druhy | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Noháč (Pedetes) je rod afrických hlodavců, jediný rod čeledi noháčovití (Pedetidae).[1] Zahrnuje dva druhy žijící v jižní a východní Africe.
Jsou to větší hlodavci vážící 3–4 kg s typicky prodlouženýma zadníma nohama, pomocí kterých se pohybují. Svou potravu – cibulky, kořínky, ale i jiné části rostlin a hmyz – si shánějí v noci. Přes den odpočívají v systému nor, které si vyhrabávají v písčitých půdách.
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Noháči žijí v jižní a východní Africe od Keni po Jihoafrickou republiku. Obývají suché písčité půdy v pouštních nebo polopouštních oblastech.[2]
Taxonomie[editovat | editovat zdroj]
Noháči tvoří dva druhy:[3]
- noháč jihoafrický (Pedetes capensis) obývající jižní část Afriky od Angoly, jihu Demokratické republiky Kongo, Zambie, Zimbabwe, Botswany, jihu Namibie po Jihoafrickou republiku,[4]
- noháč východoafrický (Pedetes surdaster) žijící v Tanzanii a na jihu Keni.[5]
Někteří autoři neuznávají existenci druhu Pedetes surdaster a zařazují jej jako poddruh k druhu Pedetes capensis.[2]
Vzhled[editovat | editovat zdroj]
Noháči jsou statní hlodavci. Jejich tělo měří 350–430 mm, ocas bývá stejně dlouhý nebo o něco delší než tělo a měří 370–470 mm.[2] Srst je dlouhá a jemná bez jasně odlišené podsady. Je skořicově hnědá až žlutohnědá nebo písčitě žlutá s různým množstvím černých a bílých chlupů. Spodní část těla je béžová až bělavá. Pruh stejné barvy se táhne nad stehnem k horní části těla nad kořen ocasu. Ocas je bohatě ochlupený; jeho konec je černý nebo tmavě hnědý.
Váží 3–4 kg.
Pro noháče jsou charakteristické prodloužené zadní nohy; přední nohy jsou krátké. Mají krátkou tupě zakončenou hlavu a silný krk. Uši jsou úzké, asi 80 mm dlouhé, v horní polovině jen slabě ochlupené; jejich vnitřní strana je lysá.
Mají masivní lebku a v čelistech celkem 20 zubů: jejich zubní vzorec je
- 1.0.1.3
- 1.0.1.3
Způsob života[editovat | editovat zdroj]
Noháči jsou noční zvířata, i když občas jsou vidět na povrchu i ve dne. Vyhrabávají si systémy nor, kde přečkávají den a do nichž se schovávají před predátory. Jeden pár může v různých dnech užívat i několik systémů nor. Bylo zjištěno (Butynski a Mattingly, 1979), že jeden systém má průměrně 42 m chodeb nacházejících se kolem 78 cm pod zemí.[2] Chodby jsou 17–23 cm vysoké a 10–23 cm široké. Celý systém má v průměru 9 východů. Některé z nich se nacházejí uprostřed kupek vyhrabané zeminy, jiné jsou bez kupek a směřují svisle dolů do hlavních tunelů.
Při krmení nebo pokud se necítí ohrožení se pohybují po všech čtyřech končetinách jako králíci. V nebezpečí skáčou po zadních nohách k nejbližší noře podobně jako klokani.[2] Jednotlivé skoky měří i přes 2 metry a v běhu umí prudce měnit směr pohybu. Ocas při tom drží vodorovně nebo jej mají stočený nahoru.
Za jednu noc nachodí obvykle několik kilometrů, i když bylo pozorováno, že se nevzdalují více než 25–250 m od nor.[2] Během období sucha však mohou naběhat 10–40 km.
Noháči netvoří žádné sociální struktury, i když v přírodě byly pozorovány skupinky o 8 nebo 9 exemplářích a ani v zajetí se podle některých informací společně umístění jedinci nechovají nepřátelsky.[2] V jedné noře však žije vždy jen jeden jedinec nebo dospělý pár (častěji však jen matka) s mláďaty.
Domorodé černošské kmeny je často loví: odhaduje se, že jen v Botswaně je takto ročně uloveno 2,5 miliónu noháčů.[4]
Potrava[editovat | editovat zdroj]
Potrava se skládá především z cibulek nebo silných kořínků, ale někdy jí i stonky bylin nebo jejich semena. Občas konzumují i sarančata nebo jiný hmyz.
Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]
Bylo pozorováno, že noháči se mohou rozmnožovat prakticky po celý rok.[2] Rodí jen jedno mládě vážící 250–300 g (dvojčata se vyskytují jen výjimečně); mezi jednotlivými vrhy je odstup průměrně 101 dnů. Mláďata jsou kojena průměrně 48 dní, načež opouštějí hnízdo. Dospívají ve třetím roce.
Maximální zaznamenaný věk noháče v zajetí byl 19 let.
Stupeň ohrožení[editovat | editovat zdroj]
Noháči nejsou podle posledních výzkumů ohroženi a v červeném seznamu druhů jsou vyhodnoceni jako málo dotčený druh.[4] Do roku 2004 však byli zařazeni mezi zranitelné druhy.
Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]
V Česku jsou chováni v:
- Zoo Praha
- Zoo Plzeň
- Safaripark Dvůr Králové
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Mammal Species of the World [online]. 3. vyd. Bucknell University, 2009 [cit. 2012-09-16]. Kapitola Castorimorpha. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-21. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h NOWAK, Ronald M. Walker's Mammals of the World. 6. vyd. Baltimore and London: Johns Hopkins University Press, 1999. 1921 s. Dostupné online. ISBN 0-8018-5789-9. Kapitola Springhare, or Springhaas, s. 1620–22. (anglicky)
- ↑ Profil taxonu noháč [online]. BioLib [cit. 2012-09-16]. Dostupné online.
- ↑ a b c BUTYNSKI, T. M. M.; DE JONG, Y. Pedetes capensis [online]. IUCN, 2008 [cit. 2012-09-16]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1). Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-11-13. (anglicky)
- ↑ BUTYNSKI, T. M.; DE JONG, Y. Pedetes surdaster [online]. IUCN, 2008 [cit. 2012-09-16]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1). Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-11-14. (anglicky)
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu noháč na Wikimedia Commons 
Taxon Pedetes ve Wikidruzích- Profil taxonu noháč v databázi BioLib
