Noháč

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Noháčovití

Noháči
Noháči
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: hlodavci (Rodentia)
Čeleď: noháčovití (Pedetidae)
Rod: noháč (Pedetes)
Illiger, 1811
Druhy

Noháč (Pedetes) je rod afrických hlodavců, jediný rod čeledi noháčovití (Pedetidae).[1] Zahrnuje dva druhy žijící v jižní a východní Africe.

Jsou to větší hlodavci vážící 3–4 kg s typicky prodlouženýma zadníma nohama, pomocí kterých se pohybují. Svou potravu – cibulky, kořínky, ale i jiné části rostlin a hmyz – si shánějí v noci. Přes den odpočívají v systému nor, které si vyhrabávají v písčitých půdách.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Noháči žijí v jižní a východní Africe od Keni po Jihoafrickou republiku. Obývají suché písčité půdy v pouštních nebo polopouštních oblastech.[2]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Noháči tvoří dva druhy:[3]

Někteří autoři neuznávají existenci rodu Pedetes surdaster a zařazují jej jako poddruh k druhu Pedetes capensis.[2]

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Noháči jsou statní hlodavci. Jejich tělo měří 350–430 mm, ocas bývá stejně dlouhý nebo o něco delší než tělo a měří 370–470 mm.[2] Srst je dlouhá a jemná bez jasně odlišené podsady. Je skořicově hnědá až žlutohnědá nebo písčitě žlutá s různým množstvím černých a bílých chlupů. Spodní část těla je béžová až bělavá. Pruh stejné barvy se táhne nad stehnem k horní části těla nad kořen ocasu. Ocas je bohatě ochlupený; jeho konec je černý nebo tmavě hnědý.

Váží 3–4 kg.

Pro noháče jsou charakteristické prodloužené zadní nohy; přední nohy jsou krátké. Mají krátkou tupě zakončenou hlavu a silný krk. Uši jsou úzké, asi 80 mm dlouhé, v horní polovině jen slabě ochlupené; jejich vnitřní strana je lysá.

Mají masivní lebku a v čelistech celkem 20 zubů: jejich zubní vzorec je

  • 1.0.1.3
  • 1.0.1.3
Kostra noháče – zřetelný je rozdíl mezi velikostí předních a zadních nohou

Způsob života[editovat | editovat zdroj]

Noháči jsou noční zvířata, i když občas jsou vidět na povrchu i ve dne. Vyhrabávají si systémy nor, kde přečkávají den a do nichž se schovávají před predátory. Jeden pár může v různých dnech užívat i několik systémů nor. Bylo zjištěno (Butynski a Mattingly, 1979), že jeden systém má průměrně 42 m chodeb nacházejících se kolem 78 cm pod zemí.[2] Chodby jsou 17–23 cm vysoké a 10–23 cm široké. Celý systém má v průměru 9 východů. Některé z nich se nacházejí uprostřed kupek vyhrabané zeminy, jiné jsou bez kupek a směřují svisle dolů do hlavních tunelů.

Při krmení nebo pokud se necítí ohrožení se pohybují po všech čtyřech končetinách jako králíci. V nebezpečí skáčou po zadních nohách k nejbližší noře podobně jako klokani.[2] Jednotlivé skoky měří i přes 2 metry a v běhu umí prudce měnit směr pohybu. Ocas při tom drží vodorovně nebo jej mají stočený nahoru.

Za jednu noc nachodí obvykle několik kilometrů, i když bylo pozorováno, že se nevzdalují více než 25–250 m od nor.[2] Během období sucha však mohou naběhat 10–40 km.

Noháči netvoří žádné sociální struktury, i když v přírodě byly pozorovány skupinky o 8 nebo 9 exemplářích a ani v zajetí se podle některých informací společně umístění jedinci nechovají nepřátelsky.[2] V jedné noře však žije vždy jen jeden jedinec nebo dospělý pár (častěji však jen matka) s mláďaty.

Domorodé černošské kmeny je často loví: odhaduje se, že jen v Botswaně je takto ročně uloveno 2,5 miliónu noháčů.[4]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Potrava se skládá především z cibulek nebo silných kořínků, ale někdy jí i stonky bylin nebo jejich semena. Občas konzumují i sarančata nebo jiný hmyz.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Bylo pozorováno, že noháči se mohou rozmnožovat prakticky po celý rok.[2] Rodí jen jedno mládě vážící 250–300 g (dvojčata se vyskytují jen výjimečně); mezi jednotlivými vrhy je odstup průměrně 101 dnů. Mláďata jsou kojena průměrně 48 dní, načež opouštějí hnízdo. Dospívají ve třetím roce.

Maximální zaznamenaný věk noháče v zajetí byl 19 let.

Stupeň ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Noháči nejsou podle posledních výzkumů ohroženi a v červeném seznamu druhů jsou vyhodnoceni jako málo dotčený druh.[4] Do roku 2004 však byli zařazeni mezi zranitelné druhy.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Mammal Species of the World [online]. 3. vyd. Bucknell University, 2009, [cit. 2012-09-16]. Kapitola Castorimorpha. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e f g h NOWAK, Ronald M.. Walker's Mammals of the World. 6. vyd. Baltimore and London : Johns Hopkins University Press, 1999. 1921 s. ISBN 0-8018-5789-9. Kapitola Springhare, or Springhaas, s. 1620-22. (anglicky) 
  3. Profil taxonu noháč [online]. BioLib, [cit. 2012-09-16]. Dostupné online.  
  4. a b c BUTYNSKI, T. M. M.; DE JONG, Y.. Pedetes capensis [online]. IUCN, 2008, [cit. 2012-09-16]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1.) Dostupné online. (anglicky) 
  5. BUTYNSKI, T. M.; DE JONG, Y.. Pedetes surdaster [online]. IUCN, 2008, [cit. 2012-09-16]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1.) Dostupné online. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]