Pavel Vasiljevič Čičagov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Pavel Vasiljevič Čičagov (rusky: Павел Васильевич Чичагов) (8. července 1767 v Sankt Petěrburg – 1. září 1849 v Paříži) byl ruský admirál.

Pavel Vasiljevič Čičagov
Pavel Vasiljevič Čičagov


Pavel byl synem admirála Vasilije Čičagova. V roce 1772 vstoupil do carského válečného námořnictva jako adjutant svého otce a účastnil se v letech 17881790 rusko-švédské války jako velitel válečné lodě. Po studiu ve Velké Británii v letech 17921793 stal se členem nejužší družiny pozdějšího cara Alexandra I. Od prosince roku 1802 až do roku 1811 byl ministrem námořnictva ruské říše. Roku 1807 se stal admirálem. Ve válce 1812 převzal po Kutuzovovi velení moldavské armády a s touto se snažil přehradit cestu ustupující Velké armádě. Stal se obětí geniálního manévru Napoleonova při přechodu Bereziny. Poté byl nucen předat velení armády generálu Barclay de Tolly. Byl penzionován a odešel poté do emigrace. Žil ve Francii a Itálii a psal své paměti, které byly v Rusku vydány až roku 1869 a 1870. Roku 1834 byl vyzván k návratu do Ruska, a když neuposlechl, byly jeho ruské statky zcela poničeny. Nakonec získal anglické občanství.