PJ Harvey
| PJ Harvey | |
 PJ Harvey na koncertě 2. září 2004 |
|
| Základní informace | |
|---|---|
| Rodné jméno | Polly Jean Harvey |
| Narození | 9. října 1969 (43 let) Yeovil, Anglie |
| Žánry | alternativní rock Indie rock Experimentální hudba Electronica |
| Povolání | zpěvačka, kytaristka |
| Nástroje | zpěv, nástroj, klavír aj, |
| Vydavatel | Island |
| Příbuzná témata |
Nick Cave |
| Web | PJHarvey.net |
Polly Jean Harvey (* 9. října 1969, Bridport, Anglie) je anglická zpěvačka, kytaristka a autorka písní, jedná z předních představitelek britského alternative rocku. Mimo kytary ovládá i další nástroje jako jsou piano, saxofon, varhany, basu, harmoniku a v neposlední řadě autoharfu[1]
Obsah |
Život [editovat]
Dětství a dospívání [editovat]
PJ Harvey se narodila 9. října 1969 v Bridportu v Dorsetu na jihozápadě Anglie. Její rodiče Ray a Eva Harvey[2] vlastnili, a vlastní, ovčí farmu ve městě Yeovil nedaleko Bridportu. Zde PJ Harvey společně se svým starším bratrem vyrůstala. V městečku s 600 obyvateli byla jediná mladá dívka mezi samými muži. Nutně se v tomto prostředí cítila izolovaná a podle svých pozdějších slov se chovala jako divoženka[3] . Ačkoliv žila rodina Harveyových celkem uzavřeně a příliš nevyhledávala kontakt s okolím, postarali se rodiče o to, aby PJ dostala dobré hudební vzdělání. Zvali domů muzikanty, kteří hráli v okolí. Za svou pohostinnost pak žádali pro svou dceru osobní lekce hry na hudební nástroje. V 11 letech tak dokázala velmi dobře hrát na kytaru, bubny, housle, cello a saxofone[4] . Rodiče jí také představili blues a experimentální rock prostřednictvím muzikantů Johna Lee Hookera, Jimiho Hendrixe nebo Captain Beefheart. Později ona sama objevila punk a post-punk v podání Television, Patti Smith a Pixies[5] . PJ Harvey původně chtěla být umělkyní a hudbu měla spíše jako prostředek k uvolnění stresu. Zajímavostí je, že chodit na schůzky s chlapci začala až v devatenácti, tedy dva roky poté, co začala skládat písně[6] .
Osobní život [editovat]
O svém soukromí nerada mluví. V devadesátých letech měla vztah s bubeníkem a fotografem Joem Dilworthem. V letech 1996 vznikl vztah mezi ní a Nickem Cavem během spolupráce na jeho albu Murder's Ballads. Ani tento vztah neměl dlouhého trvání a své rozčarování z něj vyjádřil Nick Cave na albu The Boatman's Call[5] . PJ Harvey nevylučuje, že bude mít děti. Ale až poté, co se vdá za muže, o kterém si bude jistá ve všech směrech, což jak připouští se možná nikdy nestane[6] .
PJ Harvey a feminismus [editovat]
Své názory na sex, feminismus a genderové role PJ Harvey moc nevyjadřuje[6] . Některými je kategorizována jako feministická autorka, ale ona sama se od tohoto označení distancuje. Podle jejích slov měli na její tvorbu největší vliv muži (Dylan, Neil Young nebo Captain Beefheart), zejména proto, že v hudbě, kterou dělá se žádné ženy, ke kerým by vzhlížela nevyskytovaly. Přesto má ženu, ke které vzhlíží, tou je Marianne Faithfull. Sama říká, že sexualita je pro ni velmi důležitá součást její hudby. Pokud by ji potlačovala, vzdala by se části své osobnosti[7] . V roce 2004 pobouřila čtenáře časopisu Bust, když v rozhovoru řekla, že zabývání se tím, jaké je to být ženou v showbusenissu považuje za ztrátu času.[8] I přes svůj odmítavý postoj k některým feministickým myšlenkám zůstává PJ Harvey oblíbenou autorkou mnoha z nich. A to pro svou hudbu, která je o nezávislost a také pro svou vizi nezávislé kariéry, za kterou si vždy cílevědomě šla.[9]
Hudební tvorba [editovat]
PJ Harvey za své kariéry nahrála osm studiových alb. Dva z nich ještě jako součást tria PJ Harvey, zbytek byly její čistě sólové projekty.
Kapely [editovat]
PJ Harvey působila ve dvou kapelách. Automatic Dlamini byla kapela založená Johnem Parishem, který byl dlouholetým spolupracovníkem PJ Harvey. [Ronald D. Lankford (2009). Women singer-songwriters in rock: a populist rebellion in the 1990s. Scarecrow Press. p. 44. ISBN 0-8108-7268-4] Spolupracovali i později na jejích sólových albech. Každopádně za působení PJ v Automatic Dlamini nebylo nic oficiálně vydané.
Její druhou kapelou bylo trio PJ Harvey, kterou v roku 1991, po odchodu z Automatic Dlamini založila spolu s Robem Ellisem a Ianem Olliverem. Ollivera později vystřídal Steve Vaughan. Po krušných začátcích se ke konci roku 1991 dostavil úspěch se singlem Dress. Příští rok kapela vydala své první album Dry. Toto album ocenili i v muzikantské komunitě. Časopis Rolling Stones vyhlásil PJ za Songwriter of the year (Písničkářka roku) a za Best New Female Singer (Nejlepší ženská zpěvačka). V roku 1993 vydalo trio i své druhé album Rid of Me. Avšak v létě stejného roku se kapela definitivně rozpadla.
Sólová kariéra [editovat]
Polly Jean začala svou sólovou kariéru albem To Bring You My Love (1995), na kterém spolupracovala opět s Johnem Parishem. Od předešlých nahrávek se odlišoval svou „futurističností“- použila např. organ nebo syntetizátor. Podle časopisu Spin patří tento třetí album mezi nejlepší alba devadesátých let.
Na dalším projektu obnovila spolupráci s bývalým členem tria- Robem Ellisem. Výsledkem byl v roce 1998 elektronicky laděný Is This Desire?. Za toto album byla PJ Harvey taky nominovaná i na Grammy Award za Best Alternative Music Performance (Nejlepší Alternativní Hudební Vystoupení). Album obsahuje i její nejúspěšnější singl A Perfect Day Elise.
V novém miléniu se Harvey rozhodla do své hudby zakomponovat Indie rock a Pop rock, na desce hostovali i Radiohead. Její další album Stories from the City, Stories from the Sea bylo tedy víc mainstreamové než předešlé. V roku 2001 získala Mercury Music Prize. Předávání se konalo ve Washingtonu 11. Září, tedy v den teroristických útoků na Pentagon.
Uh Huh Her je název její šestého alba. Vyšlo v roce 2004 a opět se od její předcházející tvorby něčím lišil. Tentokrát sama nahrála všechny hudební nástroje. V roku 2007 vyšlo album White Chalk, které se už ani zdaleka nepodobalo alternativnímu rocku, na jaký jsme byli od PJ Harvey zvyklí. Téměř všechny písně jsou klavírní balady. Na turné hrála všechny skladby sama bez kapely.
Jej dosud posledním počinem je Let England Shake vydaný v roce 2011. Za toto album taky získala svou druhou Mercury Music Prize. Je první autorkou, která toto ocenění získala víc než jednou.
Změna image [editovat]
Harvey je známa svou častou změnou image, který pojí s hudbou, kterou tvoří. Stejně tak jako každý její album je jiný, tak s každou nově-nahranou deskou se mění i její vzhled. Sama o sobě tvrdí, že se nerada opakuje. [1]
V časech To Bring You My Love nosila až teatrální kostýmy s výrazným make-upem. Tohle experimentování se vzhledem (s feminitou) bylo někdy pojímané i jako „snaha získat potěšení a moc jakoby agresivní žena, co vystupuje ze škatulky očekávaného chování, až se to posune do úplně jiné roviny“. [2]
Diskografie [editovat]
| Rok vydání | Jméno | Label |
|---|---|---|
| 1992 | Dry | Too Pure |
| 1993 | Rid of Me | Island |
| 1993 | 4-Track Demos | Island |
| 1995 | To Bring You My Love | Island |
| 1998 | Is This Desire? | Island |
| 2000 | Stories from the City, Stories from the Sea | Island |
| 2004 | Uh Huh Her | Island |
| 2007 | White Chalk | Island |
| 2009 | A woman A man walked by (with John Parish) | Island |
| 2011 | Let England Shake | Island |
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ TwentyFourBit. TwentyFourBit [online]. [cit. 2013-04-27]. Dostupné online.
- ↑ MILLS, Robin. Cover Story: Robin Hills Meets Eva Harvey in Corscombe. The Marshwood Vale Magazine. , roč. 2010. Dostupné online [cit. 2013-04-27].
- ↑ AskMen [online]. AskMen, [cit. 2013-04-27]. Dostupné online.
- ↑ AskMen [online]. AskMen, [cit. 2013-04-27]. Dostupné online.
- ↑ a b KEMP, Mark. PJ Harvey Biography. Rolling Stone [online]. [cit. 2013-04-27]. Dostupné online.
- ↑ a b c Polly Unsaturated [online]. Hot press Ltd., [cit. 2013-04-27]. Dostupné online.
- ↑ BAKER, Lindsay. Let there be light. The Guardian [online]. Saturday 21 October 2000 [cit. 2013-04-27]. Dostupné online.
- ↑ CRISPIN, Jessa. What's in a Word? [online]. The Smart Set, [cit. 2013-04-27]. Dostupné online.
- ↑ TRINGALI, Juliana. Love Guns, Tight Pants, and Big Sticks. bitchmedia [online]. [cit. 2013-04-27]. Dostupné online.
LANFORD JR., Ronald D.. Women Singer-Songwriters in Rock: A populist rebellion in the 1990s. Lanham : The Scarecrow Press Inc., 2010. 275 s. ISBN ISBN 978-0-8108-7268-4. Kapitola 2. (angličtina)
MARTIN, Christopher R.. The Naturalized Gender Order of Rock n Roll. Journal of Communiation Inquiry. 1995, čís. Spring, s. 53-74. (angličtina)
Externí odkazy [editovat]
- Oficiální web (anglicky)
- Neoficiální web (anglicky)
